Faye

Dokonale sehraná dvojice, provozující povolání, které je, no... „přinejmenším, těžko zdanitelné“. Atraktivní Betty, žena mnoha tváří, která, když se zaměří na oběť, tak „od té chvíle se chlap, jen blaženě culí“. A Viktor, muž v pozadí, který nekrade, jen částečně odebírá. Příjemná kombinace švýcarských peněz, francouzského šarmu a báječné Isabelle Huppert.

Volné pokračování filmu „Nevěstin otec“ v TV uváděné pod názvem „Jak je těžké být dědečkem“. Stanley v „Nevěstin otec“ provdal svou milovanou dceru a rozloučil se slovy „Můj syn, je můj syn, než si obstará ženu, ale má dcera je mou dcerou celý život, celý náš život“. V pokračování se novomanželé, za asistence svých rodičů, vyrovnávají s posvatebními problémy, zařizují dětský pokoj, rozcházejí se, usmiřují a těší se na miminko.

Pyšný otec Stanley vzpomíná na to, co předcházelo svatbě jeho milované dcery Kay. „Vždycky jsem si myslel, že svatba je jednoduchá věc. Potká se chlapec s děvčetem, zamilují se a pak se vezmou. Mají děti, jejich děti vyrostou, setkají se s jinými dospělými dětmi zamilují se do sebe a zase se vezmou a tak dále a tak dále. Díváte-li se na to takhle, je to vlastně jednoduchý, hrozně stereotypní. Jenže jsem se mýlil, zapomněl jsem právě na tu svatbu“. Takže než zazní svatební zvony je potřeba se seznámit s ženichem „Buckley říká Buckley si myslí“, jeho rodiči „řeknu Vám, za těch pár minut jsme si toho nalhali“. A ustát pár předsvatebních rozchodů. Nádherná, kultivovaná a skvěle obsazená komedie o zničujícím dopadu svatebních příprav na milující a zmatené rodiče.

Francie zhuštěná do Bordeaux (kdo tady není „učí se německy“), skrumáž překotných událostí a Femme Fatale vonící parfémem „Skandál“, která zvládá téměř každou situaci a často ji k tomu stačí jenom „Myslela jsem, co já vím. Že mi pomůžeš.“ Příjemný film s (pro francouzský film) nepostradatelným Gérardem Depardieu.

Mělo to vtip a nadšení pro věc! Jenže jak píše Tommy 987, člověk na to musí mít žaludek. A já naivka, jsem u toho původně!!! dlabala bramborový salát. Velká chyba. Salát jsem sice včas odložila a film dokoukla druhý den (na lačno), ale víc než 2* nemůžu dát. Nemám ráda, když se mi někdo pokouší vzít něco, co už považuji za své.....např. bramborový salát.

Kit je nejenom okouzlující frajírek, ale díky osudové lásce k 15-ti leté Holly i masový vrah „Ve škole jsem nebyla oblíbená a nebyla jsem moc osobnost, takže mě překvapilo, že se mu líbím. Zvlášť, když mohl mít, každou ve městě, kterou by chtěl.Podle něj jsem byla skvělá.“ Film natočený podle skutečné události za který byl Martin Sheen právem oceněn na MFF v San Sebastianu v roce 1974, a mladinká Sissy Spacek mu rozhodně ostudu nedělá!!!

.. „ Nikdy nepodceňuj genia, kterého jsi urazil“. Nicole Kidman v roli ženy, která měla sen. Alec Baldwin, jako lékař s božským komplexem a jeden zmatený manžel. A někdo z nich „hraje hru na kterou, prostě nemá“.

Harold je fascinován prozkoumáváním možností, jak být vyškrtnut z evidence živých. A kromě toho se vyžívá ve všech podobách zmaru (pohřby, demolice). Jeho mládí, samo o sobě, není vůbec předpokladem pro štěstí, protože „ být mrtvý ho baví“. Naopak Maud je okouzlující i když hodně odkvetlá „slunečnice“, která žije naplno a kterou těší každé nadechnutí, každá maličkost, každý přestupek „mám ráda pestrost, nové zážitky“. Film je úchvatným sledem absurdních situací a krásné hudby „Trouble, oh trouble set me free. I have seen your face And it's too much, too much for me. Trouble, oh trouble can't you see You're eating my heart away And there's nothing much left of me..“

Matka Jane, její nepovedená liposukce a tři dcery. Domácí puťka Michelle, kterou „manžel nutí jít do práce a nevyrábět nesmysly“. Elizabeth neúspěšná herečka s vášní pro sbírání cizích psů a Annie, která je naprosto spokojená jen pokud je co zakousnout. Každá z žen má svá bolavá místa: zatuchlá nuda v manželství, zklamání v profesních ambicích a všechny trápí vzhled. A řešení? Není. Každá, si ho bude musí najít sama.

„.. golfová hřiště jsou na golf, tenisová hřiště na tenis.Vězeňský tábor je proto, aby se utíkalo“. Kromě kopání tunelu se v zajateckém táboře ještě dobře jí a pije, hraje divadlo, zpívá Marseallaise a především filozofuje. Na svoji dobu určitě víc než pozoruhodný film, o obyčejné slušnosti a porozumění mezi lidmi různých národů a společenského postavení. „..hranice vidět nejsou, to je umělý vynález.“