Faye

.. „ Co říci o ženě, která miluje přátele, zvířata, herectví a drahé šperky?“ Elizabeth Taylor zblízka, tak jak ji vidí její nejbližší, matka Sara Taylor, ale především její kolegové a přátelé. Portrét hvězdy, která dětství prožila v Hollywoodu. „Život tak nabitý slávou a kontroverzemi, neštěstím i láskou, že by dokázal poskytnout náměty na stovky naprosto neuvěřitelných scénářů.“ Dokument je doplněný o ukázky z jejich filmů od „Lassie se vrací“ po „Kleopatra“, ale i o slavnostní chvíli, kdy přebírala svého prvního Oscara paradoxně za film, který tolik nenáviděla „Telefon Butterfield 8.“ .. „ Nemohu dnes pochopitelně bez výhrad souhlasit se vším co jsem v životě udělala, jaká jsem nebo jaká jsem byla, ale jsem to Já! Bůh ví, že jsem to Já a ať už byl můj život dobrý nebo špatný, vždycky jsem žila ráda. Elizabeth Taylor“

„Lesk a bída kurtizán“ podle románu Honoré de Balzac, přímé pokračování díla "Ztracené iluze“ .

„Ztracené iluze“ podle románu Honoré de Balzac. V roli Luciena mladičký Yves Rénier (komisař Moulin), kdybych nebyla upozorněna nepoznala bych ho.

..„Taky si myslím, že by měl mít každý možnost se jednou pustit do bláznovství, které bere dech“. Hodně naivní, ale miloučký film ( podle knihy Enid Bagnoldové ) o obrovské vůli, která dokáže splnit každý sen. Velvet je dvanáctiletá dívka, která miluje koně „Každý den se modlím k Bohu aby mi dal koně, nádherného koně a já bych byla nejlepší jezdkyně.“ Přání se jí splní, vyhraje v loterii, za cenu jednoho šilinku, koně Páje. Společně se svým kamarádem ho připravují na překážkový dostih ve Velké národní, jenže žádný žokej koni nevěří. Velvet je první velká role Elizabeth Taylor, při natáčení spadla z koně a poranila si páteř, následky zranění pociťovala celý život a vedly k užívání silných léků a pravděpodobně přispěly i k její pozdější drogové závislosti.

Žánru sci-fi jsem nikdy nepřišla na chuť (někdo nemá rád komedie a já sci-fi). Takže ho nejen nevyhledávám, ale naopak se mu spíš snažím vyhnout. I u 4400 jsem si říkala, lehce nakouknu, přesvědčím se, že to není nic pro mě a rychle od toho pryč a ..už jsem u druhé série. (Neumím si to vysvětlit jinak, než že se vždycky těším na úvodní píseň “A Place In Time” kterou zpívá Amanda Abizaid). A 2 série dala Úřadu pro národní bezpečnost nejen novou šéfku, ale přidala k záhadám i humor. Agenti Diana Skouris a Tom Baldwin. A vzorek z 4400 navrátilců, každý obdařen nějakou mimořádnou schopností, zpátky ve světě, který je nechce. „To se lidé 4400 unesených tak bojí? Jsme jim moc nablízku, že to nevidíme? -Tohle není strach. To je nenávist ve své čisté podobě.“ Ve vedlejších rolích se objeví i známé tváře z „ER“ Sharif Atkins, Kathleen Wilhoite. Přesto nakonec za 3*, ale jak jsem se přiznala, nemám ráda tenhle žánr.

Ušmudlaní a věčně umolousaní lidé žijící na obrovském australském „pískovišti“ v ráji much. Jediná oáza čistoty je v tomhle místě dům šerifa Stanleyho a jeho ženy. Zákon, čistota a řád proti špíně i „špíně“ násilí. Jeden z posledních brutálních zločinů je znásilnění a zavraždění těhotné ženy. Dva ze tří zločinců ( bratrů) jsou za mřížemi a šerif jednomu z nich udělá nezvyklou nabídku.. Drsné, špinavé, upocené, krvavé a v kontrastu s tím ulepeným světem až kýčovitě krásné západy slunce a k nim podmanivá, místy snad až mystická, hudba. Jako celek velmi působivé.

Ten film je veskrze nepříjemný. Nejenom, že hlavní téma reportáže ambiciózního novináře je hledání sériového vraha, ale navíc tím vrahem je pedofil a dětské oběti se dají počítat na desítky. Už ta počáteční cesta ze hřbitova do zablácené vesnice, kde dítě uklouzne a spadne nešťastnou náhodou před auto a jeho řidiče dav vyvleče ven a začne ho lynčovat. A kamera dál natáčí „zprávu dne“ jen se reportér musí rozhodnout jestli je lepší záběr na zoufalou matku s mrtvým synem v náručí nebo na zakrváceného řidiče politého benzínem, kterému spěchá na pomoc těhotná manželka s miminem v náručí a zrovna někdo v davu škrtá sirkou. Myslela jsem si, že po takovémhle začátku už mě nic nemůže překvapit a ..vlastně nepřekvapilo, než jsem se vzpamatovala byl konec a ten mě už jenom dorazil.

Rozpustilý příběh založený na záměnách totožností. K tomu překrásné Benátky, kde i místní inkvizitoři jsou bodří chlapíci se smyslem pro humor. Tak tohle kouzelné místo Casanova neopustí i kdyby se měl oženit. „ Budeme se ženit. - Blahopřeji. A s kým? -Ještě nevíme.“ Což o to, sehnat ctnostnou nevěstu není pro muže s jeho pověstí žádný problém (cudnost je dost otrava), jenže je tady najednou něco velmi znepokojivého emancipovaná a prostořeká Francesca, která odolává jeho šarmu a přitom tolik žen po něm touží „ tolik otevřených oken a tak málo času.“ A protože v Benátkách hledá lásku snad každý nebo alespoň to co si pod ní představuje, musí se s touhle zhýralostí už skoncovat, pryč s tou všeobecnou prostopášností a hlavně s tím cizoložníkem. Tak rozhodl nejvyšší inkvizitor „My jsme katolická církev. My můžeme všechno.“ Zcela jiný Hallström, plný vtipu, optimismu a pohody a pokud na jeho humor přistoupíte budete se výborně bavit.

Řím - centrum bohatství, kultury, moci, intrik a neřestí. Dějiny Říma z pohledu dvou vzájemně soupeřících žen - Atia (matka Oktaviana) a Servilia (matka Bruta) a dvou vojáků 13 legie Caesara - Lucius Vorenus i Titus Pullo, které osud svedl dohromady. A společně s nimi máme možnost prožít nejenom všechny důležité události, které předcházely pádu republiky. Ale i jejich soukromé bolesti, obavy, lásky, prohry, tužby ..... tak malicherné pro dějiny a tak podstatné pro ně. Seriál začíná v roce 52 p.n.l., kdy se Gaius Julius Caesar chystá k návratu do Říma z vítězného tažení v Galii. A toho se senátorská aristokracie velmi obává, bojí se jeho moci a obliby, jejich spiknutí vyústí v občanskou válku mezi Caesarem a Pompeiem. Závěrečné titulky 12 dílu ustálily moje hodnocení na 4*, jediným velkým zklamáním pro mě byla postava královny Kleopatry. Nejenom, že se nevymotala z koberce, jak bývá zvykem, ale zatím to pro mě je jednoznačně nejošklivější a nejnesympatičtější filmová Kleopatra jakou jsem kdy viděla a že jich bylo!

Přepadl banku a představil se jako Lorenz. Je dokonale informován o policejních postupech a vybral si s kým bude vyjednávat, s Quentinem. Další vyloupení banky tentokrát s pořádným randálem a i když název filmu je Chaos, děj mi přišel dost průhledný a hlavně už začátek dost nelogický. I když .... co já vím. Práci policie znám jenom z filmů, takže je asi úplně normální, že suspendovanému policajtovi vrátí placku, když si ho k vyjednávání vybere bankovní lupič. A zřejmě je i samozřejmé, že je zároveň pověřen velením zásahu, žádné velké papírování. „Postarej se, abys mi dokázal, že jsem se tenkrát moc mýlil.“ No nechám toho. Ovšem milovníci explozí a stříleček si rozhodně přijdou na své.