Faye

.„Chtěla jsem vědět jaký to je“. Autobiografický příběh čtrnáctileté narkomanky ze Západního Berlína, který je u nás známější spíš ve své knižní podobě. A kniha byla podle mě i mnohem lepší (asi by se spíš hodilo slovo drsnější nebo působivější ). Přesto je tahle doslova šokující předloha ( i přes značné zkrácení) zfilmována s veškerou tou hrůzou a hnusem jakým svět drog je. Příběh naivní dívenky, která chtěla udělat dojem na kluka a zapadnout do party, aby se z ní stala zoufalá, bolavá bytost věčně štvaná potřebou sehnat něco než přijde další absťák „Jenom jedinkrát.- To říkají všichni“. Pro K212: Film vysílala Česká televize, konkrétně ČT2.

Smetiště vzpomínek, Haňťův oslnivý úsměv a ztracený Pepíček. „Joo, svět je plnej podivnej krás a jeden život na to nestačí.“

Papalášská kolona aut projíždí lesem, rozhoduje se o umístění nové chemičky. V kanceláři je potom územní plán už bez problému schválen, možná i díky zorganizovanému davu před okny. Lokalita je, ale vybrána velmi nešťastně. Přitom stačilo situovat fabriku o pár kilometrů dál, kde je krajina zdevastovaná a neobydlená, jenže ta oblast už patří do jiného vojvodství (kraje). Tady je kvůli rozsáhlé stavbě potřeba nejen vykácet 200 let starý les, ale i provést demolici desítek domků. Obyvatelé městečka jsou nespokojeni, cítí se podvedeni. Výstavbu kolosu má na starosti ředitel Bednarz, který se úkolu s nadšením a socialistickými ideály ujímá ..aby o obojí přišel. Film působí chvílemi dojmem dokumentu, schůzuje se, staví se, mává se z tribun a slavnostně se přestřihávají pásky, ale především je tady člověk, jednotlivec jeho nadšení, rozčarování, zklamání. „ Cítíte se vinný? – Ne. A to je to nejhorší. Jenom hloupý“. „Jizva“ není průměrný nebo nepovedený film, jak by se z mého hodnocení mohlo zdát, chyba je na mé straně, nemám stále k budovatelským filmům náležitý odstup.

Po dlouhé době jsem měla možnost opět vidět film „Pavučina“, který byl ve své době velmi provokativní a to nejen kvůli drogám, ale i otevřené nahotě. Hlavní roli Radky si zahrála Eva Kulichová, která byla předtím známá snad jen návštěvníkům divadla v Hradci Králové. Příběh narkomanky, která se nedobrovolně ( v rámci podmínky) ocitá v léčebně. .„Je to tady příšerný, nejradši bych se vším skoncovala a utekla, musím se hrozně přemáhat, musím doufat, že zítra to bude lepší, že budu lepší i já. Moc sil už nemám, ale chci ještě zkusit žít normálně“. Místo, kde ji v noci budí mučivé sny pacientek (alkoholičky, narkomanky), každá je přesvědčená, že zrovna ona měla důvodzačít. A přes den se s ní zachází jako s póvlem...„Mám strach z každého dne, bojím se dlouhý doby, kterou tady budu muset prožít. Nevěřím, že se budu pořád probouzet na stejným pokoji v tomhle blázinci, já přece dokážu mít ráda. Tady mě to úplně zničí, chtěla bych žít, kdybych byla svobodná, ale taková možnost už pro mě asi neexistuje“. Původní hodnocení ze 3* musím opravit na zasloužené 4*. I po 20 letech je to velmi působivé a děsivé. Myslím si, že je velká chyba, že film je zapomenut (pouze 19 hodnocení!!!). P.S. ve filmu hrála např. i Yvetta Kornová.

Christine sbírá fotky ke kterým natáčí příběhy a než se svým uměním uspěje, vozí důchodce po nákupech. Prodavač bot Richard si polil ruku benzínem a zapálil ji. „Chtěl jsem si zachránit svůj život, ale nešlo to“.Jeho šestiletý syn Robby našel na chatu ženu s kterou si „rozumí“ v perverzních sexuálních fantaziích. Na starším Petrovi si zase dvě nerozlučné kámošky ověřily svoje sexuální „dovednosti“, ale fascinují je hlavně obscénní vzkazy na okně od chlápka z ulice. Asi dvanáctiletá Sylvie se už dnes pečlivě připravuje na zařízení své domácnosti, takže z katalogů vystřihuje a lepí si do alba různé mixéry, šlehače apod. a zatím udržuje a rozmnožuje svoji „výbavu nevěsty“. A znalkyně umění Nancy, která dokáže být okouzlená i zmačkaným papírem od hamburgra. Množství podivných lidiček s ještě podivnějšími zájmy, ztraceni ve velkém světě a každý z nich hledá někoho, kdo by s ním jeho zvláštnosti sdílel....„Proč to děláš? - Jen si krátím dlouhou chvíli.“

Jeden den v zimní Varšavě. Příběhy lidí, kteří přijíždějí do hlavního města s jasným cílem. Klára má v úmyslu se nastěhovat ke svému příteli. Pavel tady chce pracovat. Otec najít svoji ztracenou dceru a Viktorie ta si stopla neznámého a zdá se i sympatického muže, ale zdání mnohdy klame. Všední příběhy obyčejných lidí, kteří někoho hledají, na něco se těší. V jednom kratičkém okamžiku se všichni střetnou. Nenašli to co hledali a dál bloudí studenou nocí. Stejně jako starý muž, který hledá někoho, kdo ho zná „ zapomněl jsem kde bydlím, všechno si pamatuji, jenom adresu ne.“ A já jsem zase hledala nějakou závěrečnou pointu a místo ní.na obrazovku, k mému velkému překvapení, vkráčela žirafa, která se také brodila sněhem nočního města. A ta mě tak rozhodila, že jsem film ani nehodnotila. P.S. Dnes už můžu, bylo mi to vysvětleno. Žirafa je odkaz na několik jiných polských filmů, které jsem neviděla, ale konkrétně ve „Warzsawa“ měla symbolizovat setkání s ..a to vám neprozradím, možná to pochopíte sami a když ne, zeptejte se chytré kamarádky jako jsem to musela udělat já.

Stejná věta co zaujala Jalu nadchla i mě. Co se dá dělat, spokojím se s další, je z čeho vybírat „V tom šílenství je metoda, jenže jaká?“ Naprosto úžasný Jerzy Stuhra, ve své zřejmě nejlepší roli a ten jeho proslov v sauně, když vysvětluje proč není možné dát trpaslíkům možnost si vybrat jestli jimi chtějí zůstat nebo ne. „ Vtip je v tom, že my je potřebujeme všechny, i ty co chtějí i ty co váhají“.Taky mě udivuje, že bylo možné film nejenom natočit (na tvorbě se podílelo i studio Barrandov ), ale i promítat. Důležité je, že se to podařilo, protože skoro dvě hodiny v Šuflandii stojí rozhodně za návštěvu a chytlavé písničky Anny Jurksztowitcz a hlavně „Zmysly precz“ zase za nákup soundtracku. Ke Kingsajzu, mám jedinou, ale zásadní výtku, jak je možné, že spodky diverzantů se zmenšily stejně jako jejich majitelé!!! To mi někdo vysvětlete, já se těšila, že dojde i na striptýz! A nic :- ). Tyhle hlášky si, ale neodpustím .„Dorazíme ho mýdlem“. Podej mi sicherhajsku, živého mě nedostanou“.

Darek vede s matkou malý obchůdek a ještě si taky přivydělává prodejem drog. Zrovna, když převáží větší množství než obvykle, zastaví ho dopraváci, po rutinní silniční kontrole mu "zboží" z auta zmizí. Je v zoufalé situaci, musí rychle zjistit, kde drogy jsou a kdo ho o ně obral. O pomoc požádá své dva dlouholeté kamarády, jedině jim může věřit. Jeden den s dealery drog a narkomany. 24 hodin ze světa, kde je jediným cílem zboží sehnat nebo dobře prodat. Svět chvilkového pocitu štěstí, ale i zoufalství abstinence. Svět rozdávaných, ale i utržených ran, kopanců a podrazů. Film o branži, kde slovo kamarád má cenu použité stříkačky.

Earl setřel los s výhrou 100 000 dolarů a srazilo ho auto, 10 vteřin štěstí bylo pryč, stejně jako výherní los. V nemocnici mu manželka podstrčila k podpisu rozvodové papíry a krátce na to si vyslechne v TV radu od Carsona Dalyho „Věřím, že co se má stát, to se stane. A tak se taky snažím žít. Děláš dobré věci a dobré věci se stanou i tobě. Děláš špatné věci a ty se ti pak vrátí. Karma.“ A v tu chvíli mu to dojde, sepíše seznam co kdy komu provedl a v okamžiku, kdy začne napravovat první špatnost, mu jeho šťastný los přistane u nohou. Potvrzení, že zvolená cesta dobra je ta správná. Karma. Není to sice humor přesně podle mého gusta, ale zvykla jsem si velmi rychle. A to jakým způsobem Earl řeší zjevně nenapravitelné záležitosti, to vážně nemá chybu např. „Vzal jsem vám syna na dva roky a jediný způsob, jak vám ten čas vrátit je dát vám další dva roky na tomhle světě.“ nebo „Vzal jsem ti jedinou příležitost dát touchdown. Musím ti ji vrátit“ Zdá se Vám to nemožné? Tak Earl a jeho karma vás přesvědčí, že to není problém. A mimochodem, tahle karma a k ní seznam osobních svinstev, které je potřeba napravit, to není vůbec špatný nápad a nejenom pro seriál.

A já se zase přidávám na stranu May : „Neuvěřitelně podivný film, perverzní, úchylný“ Žena, kterou voyaer donutil vydíráním k experimentování s vlastním tělem, s vlastní sexualitou. Přinejmenším dost zvláštně zvolený způsob jak někomu otevřít cestu k rozkoši, k rozkoši na jejímž počátku je znásilnění vlastním vibrátorem, který, ale ovládá někdo jiný. Opravdu bizarní milostný trojúhelník v hodně neobvyklém a deštivém filmu.