Faye

….. „ Příběh je o velkém a věrném přátelství japonské dívky Reiko a jejího psa Gora. Goro svou paní ztratil, jediným smyslem jeho života se stala touha znovu ji najít a vrátit se domů. Na své dlouhé pouti běžel opuštěnými kraji, brodil se řekami, vzdoroval nepřízni počasí, hladu a únavě.“ Docela ráda jsem si připomenula seriál mého mládí (pravda, trochu jsem si těch 9 dílů tentokrát zkrátila). Ono vůbec neškodí, někdy neslušně nakouknout návštěvě přes rameno do notebooku a zjistit co se v něm skrývá :- ).

Život to je jedna velká deprese, obzvlášť v 17 letech, s tím se nedá nic dělat, tím si musí každý projít a momentálně se v ní plácá Justin, který tu beznaděj zvládá jen díky tomu, že si cucá palec. V okamžiku, kdy je mu pomocí hypnózy změněna jeho chuť a palec přestává chutnat je potřeba najít za něj náhradu. Pokud měl film nějaké hlubší poselství, tak jsem ho nepochopila ( pokud šlo o komedii, tak taky ne) a tímto se k tomu veřejně přiznávám. A to i přesto, že se mi „Thumbsucker“ podařilo dokouknout až na třetí pokus a vždycky jsem se snažila „pochopit to“ od začátku. Marně. Zřejmě jsou mi problémy amerických dorostenců velmi vzdáleny a to jak zeměpisně tak věkem.

Andrea je začínající novinářka a než nastoupí do nejprestižnějších novin, jak má v plánu. Tak zatím beze strachu nakráčí do časopisu Runway (nikdy ho nečetla) k obávané ( nikdy o ní neslyšela) a despotické, ale i nejmocnější dámě módního průmyslu Mirandě. I když trochu jí mohlo varovat to, co vypuklo ve všech kancelářích po oznámení, že šéfová přijíždí. A přestože je pro svět módy špatně oblečená a tlustá, získává místo jako jedna z asistentek Tímto okamžikem se stává holkou pro všechno po 24 hodin denně a to v poklusu. Co by za to jiní dali. Po krušných začátcích se začíná přizpůsobovat jak šatníku, tak tempu i rozmarům. Nemožné ihned, zázraky do tří dnů (kdepak to by bylo moc snadné) taky ihned. A naučí se odpovídat i na úkoly „potřebuji pro dvojčata nového Harryho Pottera“ ( samozřejmě se jedná o dosud nepublikovaný rukopis) slovy „ Žádný problém“. A posléze dokáže vytušit i to, co se z úsečných rozkazů nedozví. Rozhodně cenná škola. A pro mě víc než příjemně strávený čas s hudbou např. Madonny, Alanis Morissette atd., ale hlavně ve společnosti velmi náročné Mirandy ( pracovat bych u ní tedy nechtěla). A Meryl tahle role odměřené metrnice sedla jako ušitá, stejně jako desítky modelů, které vystřídala. Což mi bohužel připomnělo i to, že já opravdu nemám co na sebe :- (.

Karikaturní pohled na obyvatele vesnice, kteří si užívají sváteční den.

Nevím jestli chce Madonna napravovat svět (viz. Matty), ale především, a z mého pohledu, ráda provokuje a vyjadřuje (možná extrémně) své sympatie a antipatie, což na ní obdivuji i já… taky nemám ráda kompromisy. A k tomu samozřejmě prezentuje sebe a své zájmy a znovu sebe. A ať už jí máte rádi nebo nemáte, její mega show z Re-Invention Tour 2004 je úchvatná podívaná a to co dokazuje ve svém věku na jevišti je víc než obdivuhodné. 4* za dokument a 1* je shluk mých sympatií k ní, které se skládají např. z klipu American Life, z jejích postojů vůči politice G.W.Bushe, za podporu M.Moora a i třeba za to, že na svůj hit Hung Up si půjčila nezaměnitelný hudební úryvek z mé milované ABBy : "Gimme Gimme Gimme (A Man After Midnight)" . Možná velmi subjektivní hodnocení, ale nemůžu si pomoct.

Kdybych neviděla Hotel Rwanda bylo by mé hodnocení pravděpodobně vyšší. Oba filmy ukazují stejnou hrůzu, stejný čas, pouze místo hotelu je to nyní škola, ale tentokrát ke mě všechna ta zvěrstva nepronikla, nezasáhla mě. Vidím ve filmech 2* rozdíl a nemyslím si, že to je jenom tím, že emocemi nabité zpracování Terryho Georga jsem viděla dřív!

.....„Znáte ten pocit, kdy ať děláte co děláte nebo ať jdete kam jdete, nikam nezapadáte? Nevím jaké slovo pro to použít. Odcizení, odcizenost...neslučitelnost? Ne, to není přesné. Ale musí pro to být pojmenování, protože já se tak cítím pořád. Jmenuji se Akeelah Andersonová a je mi 11 let.“ Tak začíná film o holčičce s absencemi ve škole, bez disciplíny a nijak oslňujícím prospěchem, která ráda hraje scrabble a ve škole vyniká jen v hláskování. Příběh její cesty na nejprestižnější soutěž ve spellingu. Což je na naše zvyklosti poněkud zvláštní disciplína a domnívám se, že z pohledu diváka (pokud není z řad pyšných rodičů) i poněkud nezáživná. Ale zřejmě za velkou louží je tomu právě naopak, protože nejprve Akeelah věří jen ředitel školy a její trenér a postupně ji na národní soutěž připravuje celá čtvrť a samozřejmě jí fandí a hláskuje s ní každý u televize.. v barech, ve školách, doma. Výborná Keke Palmer v roli děvčátka, které dokáže spelovat spoustu podivných slov o kterých jsem často ani neslyšela (což je ovšem smutné). 3,5*

Ples aristokracie a náhle střih a nová realita v jiné zemi, kdy hraběnka tentokrát tančí po barech a vydělává tím na nuzné živobytí své „vznešené“ rodině „Netrap se, matko. Bůh ji potrestá.“ A slepý muž, který vsadil všechno na jednoho koně, protože našel to nejdůležitější do svého vysněného podniku...ji ! Muž s bolestí v srdci, protože nemohl dodržet slib, který dal své dceři a hrdá žena, která s pokorou a důstojností přijímá své nynější postavení. Křehký vztah lidí ke kterým osud nebyl fér. Vztah na jehož počátku stála náhoda, potom důvěra, přátelství. Pro mě za 4*, zřejmě mě film zastihnul ve velmi sentimentální náladě.

Kraťásek zachycující kousek obyčejného dne viděného z různých úhlů devíti filmových okének.

Čtyři kamarádky ve středním věku, tři z nich se nudí se svými bohatými manžely a ta čtvrtá sama se sebou. A všechny jsou zhnusené, nešťastné, zklamané. „Mám pocit, jako by mě už nic pěkného nemělo potkat ..... v tom mém báječném životě“. Velmi hořké a jak koukám prý komedie?! No možná, když se Jane, na dobročinné akci, zadívá na svůj poloprázdný talíř se slovy „ Není to trochu málo za tisíc dolarů?“, tak to by mohlo mít něco společného s komedií......ne ani to ne. Mám ráda „ukecané“ filmy, mám ráda Frances.M. i Catherine K. a Jennifer A. mě konečně přesvědčila, že už by bylo načase pustit si seriál „Přátelé“. Přesto poslepovat ty 4 * mě stálo jisté úsilí.