Faye

Vždycky jsem si klášter představovala jako studené a nevlídné místo, kde jeho osazenstvo čte pořád dokola jednu knihu a kolena má otlačená od modlení. Místo, kterému je třeba se vyhnout. Ale v Madridu to neplatí a právě tady našla azyl zpěvačka Yolanda, kterou sestry nadšeně ubytují a heroinem přivítají i o kokain se rozdělí (měkké drogy neuznávají), vždyť právě ona by mohla být příslibem lepších časů. „ Už brzy bude palác plný vražedkyň, narkomanek a prostitutek jako v dávných dobách. – Kéž tě Bůh vyslyší“. Určitě to není nejlepší Almodóvarův film, ale kdybych ho neviděla měla bych dodnes zkreslené představy o tom jak to u jeptišek chodí :- )). Žila bych v bludu. Jen pár věcí odpovídalo mé představě. „ Co to děláte matko představená? - Pálím knihy jako v dobách inkvizice“.

....„Existuje mnoho způsobů jak udělat lidem ze života peklo.“

Po otevření boxu v márnici se objeví pytel s tělem a s visačkou č.2. „ Znovu druhý, celý život pořád druhý i tady jsem byl dneska první a cítil jsem se zase jako druhý. Kurva. I na věčnosti budu druhý? “ A potom se Adam Miauczynski probudí ve své posteli aby bilancoval. „Nepotkalo mě v životě nic směšného“ (přesný výklad je asi spíš radostného, protože směšného toho zažil víc než dost). Skvělé monology a osobitý humor Koterskieho jsem si oblíbila už v Dzien Swira (a velmi jsem ho postrádala ve "Wszyscy jestesmy Chrystusami”) . Navíc toho smolaře Adama musí snad většina z nás milovat, teda pokud se mu zrovna škodolibě nesmějeme, vždyť konečně je za blbce, v tom podivném světě, i někdo jiný než my :-)).

Nevzpomínám si, kdy naposledy se mi stalo, a jestli vůbec někdy, že jsem měla potřebu vzít dětského filmového hrdinu do náruče a obejmout ho. Tady jsem ten pocit měla skoro pořád. Dětství ode zdi ke zdi. U matky Sáry bitý, zneužívaný, hladový a často zapomenutý na parkovištích, v cizích bytech „Užiješ si se mnou tolik legrace, že si to neumíš představit.“ U babičky a dědečka (náboženských fanatiků) pro změnu týraný a bitý. Jediná láska která mu byla vštěpována, byla láska k Bohu. „Cesta bezbožných je Pánu z duše odporná.“ Po seznámení s nimi jsem začala chápat i tak mizernou matku Sarah, proč se stala tím čím se stala. Chápu i Jeremiáše, proč se opakovaně vydává na další šílenou cestu s ní. Na cestu chvilkových „tatínků“, drog a jídla z popelnic. Ano „Srdce je zrádná děvka“ a film patří k těm na které se nezapomíná a nejenom kvůli hereckým výkonům malého Jimmyho Bennetta a Asie Argento.

Devítiletý Rasmus je sirotek žijící v dětském domově a stejně jako všechny ostatní děti sní o vlastní rodině a domově. Jednoho dne, kdy se cítí velmi sám a velmi nešťastný, protože další „rodiče“ si ho nevybrali, ze sirotčince uteče. Na své cestě za někým kdo ho bude mít rád potká tuláka s harmonikou Oskara a společně zažívají báječné dny plné dobrodružství a štěstí. Jeden z mnoha nádherných rodinných filmů podle knihy a scénáře Astrid Lindgrenové, kterým se naše televize léta tak pečlivě vyhýbají.

Haley se kvůli konfliktu se zákonem a z příkazu soudu ocitá ve VGA, kde se na Olympiádu svědomitě připravují gymnastky a že to tam nebude mít snadný to je jasný. „Jestli se ti líbí padat, pak je gymnastika sport jako dělaný pro tebe. Budeš padat na hubu, na zadek, záda, kolena i sebeúctu. Víte, já padám nerada.“ Filmeček bude spíš pro muže, kteří se rádi podívají na vysportovaná těla mladých dívek v upnutých trikotech. A možná ještě pro nadšené a disciplinované sportovkyně, ale mně heslo „Poctivé a bezpečné cvičení je naše jistota“ nic neříká. Ovšem závěrečná rebelie na závodech zvedla mé hodnocení ( a moji náladu) o 1*.

Životopis je jeden z dokumentů K.Kieslowského, v kterých se zabýval politickou situací v Polsku. Před komisí Kontroli Partyjnej se zpovídá člověk, který byl vyloučen ze strany. Otázky směřují i k čistě soukromému životu „delikventa“. Proč byla svatba v kostele? Proč nechali křtít své děti? A podobně. Opravdu „pěkná“ připomínka dob nedávno minulých.

Slovo „Fuck“ a jeho obměny se vyskytují ve filmu tolikrát, že by mohl vzniknout mylný dojem, že si s ním angličtina vystačí, pravda pokud občas přidá i „shit.“ A přitom se jedná o opravdu brilantní dialogy i monology ... „ Na něco netrpělivě čekáme nebo se ohlížíme zpátky. Tak to je. Takový je náš život. A čeho se tak bojíme? Prohry. A čeho ještě? Že zkrachuje banka, onemocníme, že manželka zahyne v letadle? Že se zhroutí trh s akciemi? Co z toho se vyplní? Nic. Stejně se bojíme toho či onoho. Proč?“ K tomu herecká parta, která zaslouží jen mé nejvyšší uznání. A to vše v tvrdém konkurenčním boji špinavého byznysu, kde obstojí jen ten kdo dokáže prodat i největší „shit“. „It's a fucked-up world.“

Další podivná verze pohádky o Červené Karkulce. Linet bydlí s maminkou v malém domku a ráda se prochází po lese, hledá elfy a dobré víly a taky „svoji cestu“, říkají jí Červená Karkulka podle oblečení, které dostala od své babičky a má královskou krev. Její otec Persival je na válečné výpravě s králem a v zemi zatím vládne jeho bratr Godfrey, který „nemá srdce“, protože ho zaprodal zlému vlkovi. Tak tuhle pohádku jsem neměla nikdy ráda a to ani v té původní podobě a tohle moderní provedení se zpěvy mě rozhodně taky neokouzlilo. Za zmínku snad jen stojí, že se v něm objevila Isabella Rossellini. 1,5 * zaokrouhluji směrem nahoru, abych tak trochu zmírnila svoji dlouholetou podjatost vůči všem Červeným Karkulkám co se kdy toulaly po temných lesích.

Černobílý snímek beze slov. Tlustý a hubený aneb pán a sluha. V roli bosého sluhy sám Roman Polanski.