Devilian

Co k tomu tak nějak dodat? Je to fucking weird movie. Doslova.

Brooker dal očividně děckám doma za úkol napsat scénář a ještě je k tomu zhulil. Už druhá (a nejspíš i třetí) přiblblá epizoda téhle série, která absolutně nemá hlavu ani patu, zvraty jsou tam cca tak logické a nečekané, jako když 13ti letá holka píše fanfic na Twilight a celkově to nemá nic společného ani s BM. Jako povídky do seroše typu "Černá sanitka" asi super. Ale tohle? WTF.

Úplně zbytečný nevkusný a úchylný film, který je především totálně nudný. Naprosto mě asi minula veškerá snaha o nějaké "sdělení", pokud v tom chaosu vůbec bylo. Ale dávám alespoň hvězdičku za zdejší mužské fňukání o feminismu. Jen plačte, chudinky.

Jedním slovem EZOCRINGE. Rádoby originální scénář je tak neskutečně dementní, že to trumfnou snad už jen ještě dementněji napsané postavy. I mrkev má ve finále víc charakterových vlastností, než všechny postavy tohohle "díla" dohromady. Ezoonanie z pera Brit Marling, která si z nějakého vlastního pohnutí potřebovala zahrát anděla na cracku. "Woke" a "deep" výgrc, který může uspokojit jen lidi, kteří stříkají blahem u sraček jako je Pozemšťan.

Když divákům Netflixu naservírujete krásně naaranžované hovno na podnose, furt to bude jen hovno. A tenhle seriál je toho příkladem. Mrazivý? Strhující? Autentický? Pokud někomu přijde nudné tlachání natáhnuté na 8 zbytečných epizod strhující, pak asi ano. Pokud se někdo chce autenticky sžít se zakomplexovanými a vypatlanými puberťačkami, pak rozhodně ano. Pokud se chcete vcítit do postavy naprosto odporně nesympatické hlavní policistky, která je taky úplně dutá, pak bezpochyby taky ano. Do toho přihoďte milion úplně zbytečných, horkou jehlou spíchnutých postav, které jsou v příběhu úplně k ničemu a ani vás v něm nijak nezajímají. Do toho vytvořte situace jako kdyby je napsal "nadějný 13 letý začínající spisovatel", včetně všech velkých "odhalení" a "zápletek". Měla jsem velké (VELKÉ) problémy to vůbec dokoukat (stejně jako oslavovaný Money Heist), ale furt jsem si říkala, že jo... ještě to nějak dám. Za poslední epizodu jsem to srazila o hvězdu dolů, protože to byl výblitek, jaký nepamatuju už dlouho. Teď si klidně řekněte, že jsem prostě blbá, nepochopila jsem to, že nedokážu ocenit kvalitní filmařinu, djádydjádydjááá... Můj problém. Ale větší problém (a hrůzu) mám spíš poslední měsíce/roky z toho, co lidi dokážou během chvíle vynést až do nebes jako "naprosto nejlepší film/seriál". Prakticky cokoliv, co jim do žebříčku "Top 10" nasere Netflix, aby se už diváci nemuseli vůbec trápit nějakými úvahami nad reálnou kvalitou děl, které se tam poslední dobou dostávají. A za týden, či měsíc, je tím "nejlepším" zase něco jiného. A pak zase a zase. Kam se asi tak řítí divácký vkus? Řekla bych, že celkem rázným krokem do prdele.

Dávám 5* už jen natruc těm ufňukaným "slušným Čechům", kteří níže v komentech prskají o zvrhlosti světa a úpadku morálky. Věřím, že jinak ale nemají problém se čas od času zlít v hospodě jako správný dobytek a pak si s kámošema měřit čuráčky u toho, kdo toho ustál víc, aniž by doma manželce nezeblil půlku bejváku. Protože to je přece normální, společensky tolerovaná a naprosto legální, mind-opening zábava, že? Kiss ya asses, pussies a pogratulujte si, jak skvělí jste a jak nemáte rádi tyhle hnusné "feťáky".

I mé zhulené Já se nevěřícně otázalo "What the fuck?".

Na úvod - musím uznat, že na svou dobu je to mimořádný projekt, který víceméně odstartoval žánr podobných eposů o Matičce Zemi. Je nutno do toho zkrátka jít s tím, že to bude civění na líbivé obrázky, ať už nudnější či zábavnější - a s rizikem, že se s autorem úplně nemusíme střetnout ve stejném rozpoložení či pochopení. Byť technicky to musela být opravdu makačka (dnes si zalítnete dronem se 4k kamerou prakticky kamkoliv), tak mne tento kus poměrně zklamal. Ne, že by snad nebylo zajímavé ho sledovat, ale podepsaly se na něm do určité míry roky (probůh, téměř 40 let). Souhlasím, že jsem docela zhýčkaný mládežník, nicméně... některé věci šly zkrátka udělat lépe. Film o životě, kterému místy ten život chyběl. Nic neříkající záběry, které trvají zbytečně dlouho (minuta až dvě čučet na prakticky nehybné lidi, či letadlo...?). A bohužel i pro mne poměrně dost chabý Glass. Asi mi fakt nesedí a tady mi zážitek vyloženě zkazil. Jeho hudba určitě není pro každého, ale považuju se za poměrně otevřeného posluchače. Tak jako byly fascinující záběry, tak naprosto opačně kakofonicky na mne místy působil hudební doprovod. Depresivně, utahaně. Stále stejně se recyklující a naprosto nikam nevedoucí téma. Po dobré čtvrthodině i docela otravné. Dokážu tedy naprosto pochopit, proč je to pro velké publikum ne úplně stravitelný zážitek. Nicméně pokud chcete podobně výpravné dílo ke kochání se - vřele doporučuji jiné Frickeho projekty. A to konkrétně filmy Baraka a Samsára. Tam není co vytknout.

Stejně jako u jiných Tromáckých kousků je toto opět prakticky nehodnotitelné. Člověk už musí přinejmenším tušit, do čeho jde a naprosto vypnout jakékoliv snahy o kritiku. Je to zábavné? Do určité míry ano (musím přiznat, že po těch pár pivech se člověk fakt zasměje přijemenším tomu, JAK sakra někoho takové ujetosti vůbec napadnou). Je to kvalitní filmařina? To rozhodně ne, ale alespoň si na to Lloyd ani nehraje. Doporučila bych to svým známým? Úchylům, které baví sledovat gorefest se zombie prsty v zadku, utrženými penisy, vydatnými zvratkovými přeháňkami, naprosto nekorektními vtípky o po zdech rozstříkaných mexičanech, a mnoho dalšího asi rozhodně ano. Ale předpokládám, že toto zrovna nebude šálek sraček ani pro zkušené hororové fandy. Nabízí se srovnání s Braindead, a tak trochu asi ano. Ale Troma dělá podobný žánr ještě o mnoho nechutnější, zvrácenější a ujetější, než kdokoliv jiný. Vstup na vlastní nebezpečí.

Uf, tak tohle bylo hrozné zklamání. A přitom je to škoda. První díly mne chytly prakticky ihned, jelikož atmosféra a vizuál se tady fakt povedly. Na udičku mne to napínavým rozjezdem utáhlo taky. Co je ale ten průser? Ne jedna, ale dokonce více věcí. A výjimečně jí není uši trhající němčina. Autoři se snažili svézt na vlně temných severských detektivek, napráskat do toho již mnohokrát zmíněný Stranger Things, říznout to filozofickým plkáním jako z Donnieho Darka a zamíchali to do jednoho velkého zmateného eintopfu. První věc - s každým dalším dílem se mi stále více vybavovaly Hříchy pro pátera Knoxe a jejich desatero. Není to úplně detektivka, ale stejně... každé pravidlo porušeno, teda snad až na to s tím číňanem. Dále - je jedna věc pracovat s milionem postav v rámci osmí sérií jednoho seriálu. Druhá je pracovat s milionem postav během jediné série krátkého seriálu. A pracovat s milionem postav ve třech časových rovinách během jediné série krátkého seriálu chce nejen koule, ale taky um. A ten tu bohužel naprosto chyběl. Dost tomu podrážel nohy příšerný casting - proč? Podívejte se na jednotlivé prototypy postav - až na výjimky jsou všichni stejní. Ani za 10 dílů jsem si nebyla schopna zapamatovat, který chlap je se kterou ženskou, který starý chlap je vlastně čí otec/tchán, který kluk chodí se kterou holkou a které dítě patří ke kterým rodičům, to vše znásobeno do šíleného třívrstvého guláše. Tohle je něco, co třeba americké seriály dělají správně - viz. třeba opět Stranger things. Po prvním díle máte jasno kdo je kdo. Sice to není úplně pravdivý vzorek obyvatel malého městečka kdesi na americkém středozápadě - ale o to přece nejde. To, že je tady každý typická německá Helga nebo Hans tomu celému jen ubližuje. Nemluvě o tom, že v takto krátkém čase si s nikým ani nevytvoříte nějaký vztah, natož aby mne zajímalo, kdo brousí koho, nebo kdo v osmdesátým šestým ve škole opisoval od spolužačky. Udělalo mi to v hlavě jedině bordel. Celá náhlá akcelerace příběhu v posledních třech dílech, objevování záhadných postav, přístrojů, WTF zápletek (asi jen aby se vytvořil WOW efekt, který ale nepřišel) a absolutní nezodpovězení na mnoho otázek tomu totálně zabily veškeré naděje, které jsem tomu dávala. A obávám se, že ve druhé sérii na ně odpovězeno nebude už vůbec, jen se do už tak přeplácaného eintopfu nahážou další brambory, klobásy a sračky. Škoda, ale asi se tím už dál nebudu zabývat. U seriálu si chci odpočinout a případně se nechat udivovat, tetelit se na další díl. Neustále se ale snažit si dělat pořádek v ději a postavách (zatímco občas roluju očima k nebesům, jak strašně idiotsky něco zní nebo jak strašně dramatické se to snaží být) pro mě není úplně něco, co by byl můj šálek čaje.