hous.enka

Dvouhodinový dokument, který si klade za cíl nahlédnout do soukromí i duše Karla Gotta, určitě stojí za zhlédnutí. Olze Malířové Špátové se podařilo udržet časovou osu, ač by ty skoky z přítomnosti do minulosti mohly splynout. Nestalo se. Líbily se mi Gottovy rozhovory s Jiřím Suchým, Ladislavem Štaidlem nebo Martou Kubišovou. Třeba ten poslední, ač asi nejkratší, mi přišel nejsilnější. Scény z nemocnice mě nepohoršují a myslím, že se do tohoto dokumentu skvěle hodí - Gott zůstává profesionálem do poslední chvíle. A osobní postřeh: nikdy by mě nenapadlo, že Bratr Jan je písní o Palachovi.

Conjuring se stává průměrným hororovým kouskem, kdy se chvílemi budete bát, ale víte, že nakonec všechno dobře dopadne. Tentokrát je to ještě kořeněné láskou, ehm. Nepochopila jsem ale celou podstatu vzniku zla v tomhle díle, takže pro mě je to snímek, který pravděpodobně velmi brzy zapomenu. A to mám manžele Warrenovy ráda. Snad to klapne příště.

Průměrný thriller, který toho s původní sérií nemá mnoho společného. Rozlousknout, kdo za vším stojí, se dá už velmi brzy, i když opravdový motiv zjistíte až na samém konci. Dikce Chrise Rocka mi tedy hodně nesedla, naopak se mi líbilo herecké obsazení jeho parťáka (Max Minghella).

Cynická Potvora si mě získala svým okoralým srdcem a postojem k životu. Já tu holku naprosto žeru a musím říct, že druhá série je o prsa lepší než ta první - hlavně díky postavě kněze. Má to švih, pořád se něco děje a ač se zdá, že se občas seriál točí v kruhu (soška/odejít či zůstat), tak tomu tak není.

Jako jo, béčkový (i céčkový a když to klapne, tak klidné i éčkový) horory mám ráda. I Nicolase Cage mám svým způsobem, ehm... No já vlastně nevím. Loutky byly výborně pojaté, o tom žádná, ale Cage mě svým pitím energiťáků zneklidňoval. Proč je pil? Proč tam uklízel jak pitomej? Proč si účty nevyřídil se všema najednou? Možná na Willy's Wonderland časem mrknu znovu a zjistím odpovědi na své otázky... Zatím to zůstává tak na půl cesty a já se filmům s Cagem spíš budu dál vyhýbat.

Vsadit na jednoduchý příběh a tenhle typ animace chtělo odvahu - a vyplatilo se. Vlkochodci jsou krásným fantasy příběhem o síle přátelství dvou holek, které bojují za správnou věc, ač se na začátku zdálo, že si z principu musejí jít po krku. Nádherně provedené nápady (princip proměny ve vlkochodce, pachové stopy, rozestupující se les) umocňují pocit z celého filmu a já jsem nadšená. Takhle krásný animovaný film jsem už dlouho neviděla. Tohle je můj favorit v kategorii animovaný film na letošních Oscarech.

Střípky ženy jsou pěkným záhulem na psychiku. Všechno to začíná v první půlhodině filmu, kdy se v průběhu komplikovaného domácího porodu začne otřásat i vztah ústředního manželského páru. Nechci nijak spoilerovat, ale spousta těch věcí se mě dotkla a zaujatě jsem film sledovala od začátku až do konce. Líbila se mi ta paralela umírajícího vztahu a pustnoucího bytu i ta záležitost s jablky. Naprosto jsem je chápala, oba. Pocitově mám blíž k jejímu vnímání. Malilinko mi to připomnělo film The Broken Circle Breakdown, který mě kdysi taky chytl za srdce. Nevím, jestli Střípky ženy budou oscarovým snímkem, ale mým srdečním určitě zůstanou.

Eeeeh já mám docela ráda mýty a báje z celého světa a jako malá jsem měla takovou pěknou pohádkovou knížku s čínskou pohádkou, ale tohle bylo... Přeplácaný. Neony, čínští mimoni a spooooousta příšernýho zpíváníčka... To prostě už znovu nechci vidět. Začátek se mi líbil a byla jsem zvědavá, kam to celé bude směřovat, ale teda tohle mě zaskočilo. Brrrr, dvě hvězdy za odvahu inspirovat se čínskou mytologií, jinak to byla kýčovitá hrůza.

Musím říct, že dějová linka filmu je hodně slabá a vlastně o ni ani nejde. Důležité tu jsou Sachovy politicky nekorektní vtípky na Američany, Židy a feministky a to vše v oblaku viru z wuchanu. Maria Bakalova jako Boratova dcera Tutar zdatně Boratovi sekunduje, ale dost dlouho mi trvalo si na ni zvyknout. Ve výsledku jsem se několikrát zasmála (scéna s dítětem, návštěva na feministickém sjezdu), ale někdy mi to přišlo za hranou (převlek do synagogy, protest song). Půl hvězdy navíc za Sachu Barona Cohena v novém bikinovém modelu, muhehe.

Yes-people jsou animovaným filmem, který mám ráda. Nejde tu o efekty nebo o silný příběh, ale o jeden den v životě tří rodin jednoho paneláku. Od začátku do konce dobré, všední, a přece neobyčejné. Krásná animace mi připomněla zlaté časy českého animovaného filmu. Přidávám jednu hvězdu navíc za hlášku při večerním sněžení.