hous.enka

Jedna hvězda navíc, protože jsem do poslední chvíle netušila, jak báááječný dárek Simon a Robyn dostali. Myšlenka sama už pro mě tak revoluční nebyla, neb tou mě překvapil několikrát zde zmíněný český režisér.

Helena Třeštíková dala Lídě Baarové devadesát minut čistého času, aby promluvila o svém životě. No a Lída mluvila a mluvila, hodně kouřila a trochu pila becherovku z lahve a hodně brečela. Ty slzy... ty mi přišly tak neupřímné, až se mi z toho chtělo brečet. Zarazil mě i byt, kde Baarová bydlí: jak má na stolku svoji fotku z mládí. Lída Baarová zůstala héérečkou až do smrti a tato její zpověď je jen další ukázkou jejího hereckého umění. Dokumentu chybí jakýkoli kritický přístup k životu Baarové a já si myslím, že to tady prostě mělo být. Časová osa je totiž sakra málo, když někoho necháte mluvit o svém životě (s Goebbelsem/bez Goebbelse).

Děj je tak plytký, jak jen mohl být: ona, on, ono a další ona. Síla filmu Heartburn je ale zejména v hereckých výkonech Meryl Streep a Jacka Nicholsona. Oba mě o svých rolích spolehlivě přesvědčili. Meryl tím, jak se snaží být děsně nad věcí, ale přitom je úplně v háji s nervama, jak se nad všechno povznese, a přitom se v tom všem zaživa rozkládá. A Jack tím, jak ví, že ji miluje, ale že zároveň nemůže jinak. Heartburn je film o tom, že nevěra se nedá ustát. Souhlasím s komentářem uživatele klima777: "Život. Každodenní ubíjející život. Trochu se tu podvádí a lže a všichni touží po štěstí.(...)"

Výchozí myšlenka filmu Beneath je úplně jednoduchá: parta horníků (a dcera jednoho z nich) jsou zasypáni v dole. Vzduchové rezervy jim vydrží maximálně pár hodin, pak se udusí metanem. Já jsem z filmu nadšená. Atmosféra v dole je naprosto parádní, to, jak atmosféra houstne, je naprosto evidentní a když následně objeví zavalenou chodbu horníků, kteří byli v dole zasypáni před desítkami let, dostane celý film ty správné grády. Mám snad jedinou výtku: ta holka to celé strašně rušila. Bylo mi fuk, že studuje životní prostředí. Ocenila bych víc kluka, co jde sfárat s tátou naposledy. A taky mohly být lépe zachycení ostatní horníci, protože jsem výrazně jen vnímala tátu (a to jsem měla ještě problém zachytit, který z horníků to zrovna je) a pak chlapíka s otevřenou zlomeninou nohy. Takže mám vlastně dvě drobné výtky, ale jinak je Beneath film, který by vás rozhodně neměl minout.

"Bláznivá japanofilka má na svědomí za tři týdny tři mrtvoly." Ano, tohle nemohlo zklamat. Liza je mixem Wese Andersona, právě dnes třicetileté Amélie z Montmartru a japonské pohádky o prokleté Liščí víle. Je to naprosto kouzelná pohádka s nádhernými kulisami: Mekk (dej si hamburgr u Mekka a zaručeně se zamiluješ), Cosmopolitan (ženy, které nosí Cosmopolitan v kabelce, mají vždycky chlapa) a tajemně přízračný japonský zpěvák Tomy Tani... To prostě musíte vidět, jestli máte rádi podobně laděné snímky.

Ta hra s tlačítky mě bavila. Nejspíš proto, že mi to připomnělo mě oblíbené Saw. Jenže pak přijde rozuzlení a konec a já jsem z toho taková celá rozpačitá. Souhlasím s myšlenkou, že herečka je tuctovka, která se prostě celou tu dobu tváří na zabití. Už od začátku je tak nesympatická, že mi bylo naprosto jedno, co s jí stane. Kluci zas byli všichni typově dost podobní, takže než jsem se stihla zorientovat, byl konec. Ano, nápad je to parádní a film má super plakát, ale to mi nestačí.

Politicky nekorektní humor, převážně času nahatá hlavní herečka a sucharský Jacques Gamblin - jsem nadšená. Nečekala bych, že se mi tolik bude líbit film, kdy francouzští hrdinové ve francouzském filmu řeší svůj nefrancouzský původ. Le nom de gens je geniální francouzská romantická komedie, která se ale nebojí vystrčit růžky a servíruje divákům taková témata jako pedofilie, předsudky (setkání rodičů u moučníku je nezapomenutelné) nebo politické názory (prezidentské volby na konci a scéna, kdy zvítězí Sarco, mě naprosto dostala).

Neviděla jsem jedničku ani dvojku, ale musím říct, že tenhle Poltergesist se mi docela líbil. Jasně, triky jsou poněkud zvláštní (ze všech se stávají mumie), pak je tam celá řada zvratů (já nejsem já, já jsem zlý duch, bububu), ale i tak mě ta myšlenka s odrazem duchů v zrcadlech naprosto nadchla. Stejně tak se mi líbilo prostředí mrakodrapu, kde se to prosklenými okny a zrcadly jen hemží a duchové (oukej, Kane) jsou pak úplně všude. Poltergeist vůbec není špatný film. Hodnotím třemi hvězdičkami, protože si chci nechat rezervu na jedničku a dvojku.

Prázdniny v Římě, které se odehrávají místo v Římě v Londýně, a Audrey Hepburn nahradila Sarah Gadon, kterou si zaboha nemůžu vybavit z jiného filmu. Je mi líto, ty římské jsem viděla dřív a jsou upřímnější a více chic. A Royal Night Out není ale vůbec špatný film a těm, kteří Prázdniny v Římě neviděli, by se mohl líbit: rozesmátá tetička prince Williama, rozvážná a moudrá současná královna Anglie a naprosto kouzelná Emily Watson v roli královny s koktavým Rupertem Everettem coby králem.

Námět je výborný: satanismus v jedné obyčejné americké rodině. A pak, když to téma celé zcela rozvinou v druhé půlce filmu, chtělo se mi chrochtat blahem, protože Emma je naprosto skvělá. Jenže pak je tu ta první půlka, která je pro mě totálně nezajímavá, neakční, povídavá a hlavně nepřehledná. Regression je ve svém jádru velmi dobrý film, je přesně totiž takový jako můj oblíbený typ hororů/thrillerů/mysteriózních filmů. Jenže celá ta policajtská tlupa ho děsně sráží na kolena. Možná kdyby se do vyšetřování pustil kluk odvedle nebo tak něco. Takhle je to příliš komplikované a (po policajtské stránce) silně neuvěřitelně.