AloeB

Je neuvěřitelné, jak moc současné diváky tento psychopat v netopýřím ohozu fascinuje, a ještě obdivuhodnější, že ty filmy i po letech fungují. Viděl jsem mnoho špatných filmů s jinými superkretény, ale s Batmanem jsem kromě Rigy nic moc vyloženě špatného neviděl a některé filmy (ok, tedy Temného rytíře) považuji v mnoha ohledech za geniální. Když ohlásili nového Bedmana, plácal jsem se do čela, vždyť proč točit něco, co už bylo natočeno. Trailery mě celkem navnadily, ale dnes si po shlédnutí říkám, že jsem dostal to, co už bylo jednou natočeno a nový film se to nebojí přiznat, nijak se neobtěžuje s vysvětlováním co a proč je Alfred, proč je Bruce sirotek a podobně - což v konečném důsledku dává prostor ději a ten je dobrý, jen je na něm také vidět, že netopýří látka už je vypůjčená a tak si můžeme půjčovat jinde - mnohé hodnotící zde již napadla spojitost s fincherovskými dramaty. Toto je komentář hořké pachuti z toho, že se všechno zbytečně natáčí pořád dokola, ale mám-li být upřímný, tak jsem to při sledování vůbec nepociťoval a jednoduše se bavil. A říkejte si co chcete, ale Robert Pattinson je lepší Bruce než Affleck nebo Bale.

"Let them eat a cake". Amerikánci obsadili Versailles a namísto těžkého historického dramatu o pádu monarchie se pokusili zcela inovativně zaměřit na hloubku charakteru jediné v česku známé dcery Marie Terezie: Marie Antoinetty a na její pokusy o sexuální zneužití svého plachého manžela. Co jsem si v doslova každém záběru užíval bych dechberoucí vizuál a kostýmové orgie, který mě mj. donutil přemýšlet, zda veškerá ta velkolepost francouzského královského dvora nemůže za Ludvíkovu předpokládanou impotenci. Za tisíckrát jiné šaty ostatně dostal snímek i svého Oscara, byť za některé ostatní věci (třebaže stopáž) by jej měli zase sebrat. Pokud divák akceptuje, že jde o komorní film, v němž politika hraje až čtvrté housle hned po krajkách, makronkách a milostných aférkách, v němž je to, čímž je rodina nejznámější, pouze naznačeno, a namísto zbytečné historie si komorní šatník jejich výsostí, pak je to přijatelný film. Pokud je divák jak já, kterému trhala uši užitá angličtiny namísto skvělé příležitosti natočit film s francouzským hereckým ansámblem, pak mu kredity možná nezachrání ani císařovy nové šaty.

Snad jediný španělský superhrdinský film předčí své amerikánské předchůdce nejen tím, že z nich drze čerpá a paroduje, ale tradičně opět pro to, že zde bezduchá akce nehraje prim. Zde je totiž nutné hlavně vytěžit žánr, co nejvíc to jde, vysmát se nerdíkům a geekům a při tom se jich zastat - tudíž je zde sice hlavní komiksový fanda neschopný tlusťoch, který má za skříní s Gandalfovým "You shall not pass" (well, tedy "No puedes pasar", ale tak lol) schované japonské hentai; ale jiní fandové komiksů či anime jsou zde podnikatelé, soudci či vedoucí policie. Já jsem pochopitelně také fanoušek komiksů, jestli tedy v současné záplavě supertrapáků obstojí Asterix & Obelix (a Rychlé šípy), tudíž jsem samozřejmě hrdý na to, že Orígenes secretos tento fenomén relativizuje. Za co moc hrdý nejsem je jeho vyústění, totožnost hlavního záporáka byla celkem očividná a bohužel jím byla zajímavá šedá osoba, která rozhodně nemusela být takto zkurvena. Velmi mě potěšila potitulková scéna v závěru, to si tvůrci prostě nemohli nechat ujít. Pokud bych to měl doporučit shlédnout, tak především pro všechny ty popkulturní narážky: "Entonces está de suerte, porque yo soy más que un hombre. Soy una mujer!", jinak to asi za moc nestojí.

Cesta na dlouhou vzdálenost, doslova pouť k La Virgen del Mar. Ale popravdě, není třeba litovat. Byť je v mnohém děj až přímočarý a konflikty naivní; jde, jak jsem četl v nějakém španělském článku, o zrcadlo tehdejší barcelonské společnosti v postavě Arnaua, který jde proti ní. Lze souhlasit, protože hlavní téma seriálu je očividně vyhrazení se vůči středověkým skutečnostem - jako náboženské nenávisti vůči Židům, sexuální zneužívání, lichva a podobné pikantnosti. Milé nahlédnutí do fenoménu bastaixos, třebaže si troufám tvrdit, že ani o nich, ani o La catedral del mar, to primárně není. Humorné je, že spolu s El Cid založila tato série stereotyp ošklivých vedlejších záporáčků s kozí bradkou, zde hrané Críspulo Cabezasem, tam zase Pablem Álvarezem- fakt, ti dva jsou si tak podobní, že jsem očekával, že půjde o samého herce :D

"Ty vole, moje prsní implantáty! To byl dárek od táty." Poláci si na Netflixu sice nejspíš musí dobývat místo prostopášnou brutální komedií, vždyť obstojí u konzumentů film, jestli je v něm málo krve, drog, sexu a masakru; nutno však říct, že se toho chopili s grácií. Dosud jsem se sice nepřenesl přes trochu účelovou vyvražďovačku, cesta k ní rozhodně mohla být rozvitější a tím pádem ujetější, ale neskutečně jsem si zamiloval až tvrdě cynický závěr a následný zdánlivě šťastný paralelní vesmír s očividně liberálnějším Polskem. Kompilace šílených tanečních, vztahových i sexuálních scén doprovázené Bizetem měly také svůj říz. Jak v tomto filmu říká povinné cameo samotného Ježíše na otázku: "Jezu... dlaczego sex musi być taki skomplikowany?" - "Miłość jest podstawą pokoju i przebaczenia. Budując wewnętrzny spokój, odnajdziesz ukojenie i to, co w źyciu najwaźniejsze: miłość.

Vyhradil bych se proti českému distribučnímu názvu, respektive copak je lidskou tváří pouze hezká tvářička? Pochopitelně právě na ní zajímavost Bundyho případu stojí, je těžké věřit zlu v něčem tak pěkném, ale zároveň to přeci diskriminuje naše - jakožto odporných hub - vlastnictví hezké tváře. Cením si pojetí filmu, všem je sice jasné, kdo je ten medializovaný a populární sériový vrah, ale 99 % stopáže se s ním pracuje jako s odmítajícím svoji vinu. Až do posledního momentu, kdy se také přiznal, nám ani není žádná vražda ukázána - proč asi, jsme lidé 21. století, představujeme si i horší prasárny - což jenom umocňuje komorní příběh a dává relevanci dilematům druhé hlavní postavy - Liz. Na druhou stranu víc než Tedova zvrácenost vynikla jeho genialita - manipulativnost, sebevědomí, právnické vzdělání. Ostatně i sám Zac Efron je pořádný ďábel, že mu byl Sheldon (sorry, Parsons, ale já jej tam pořád vidím, to už se nesmaže) sice dobrým ale ne vždy dostačujícím protivníkem. Cením si původních scén během titulků, o to víc vynikne fascinace, že mnohé až filmové momenty byly holou skutečností.

Doslova církevní horor a satanistický humor. Nebo naopak. Šílená komedie o knězi, který se zpupně snaží hřešit; satanistickém Ozzákovi a ezoterickém moderátorovi, kteří se snaží zabránit apokalypse. Sice je to ještě lepší, než to dovedu popsat, některé obskurní části jsou skutečně k sežrání, přesto je však nutné podotknout, že námět měl navíc. Režisér s příhodným jménem Álex de la Iglesia si i ve svých počátcích drží lahodnou kombinaci krváku, křesťanského mystična a absurdní komedie. Zábavná mi přijde parabola s Pedrem Almodóvarem, který za mlada také točil nonsensové taškařice s mnohdy poněkud zvrhlými motivy (Kika, Entre tinieblas) jen aby dospěl a zabředl do vážnější sféry filmového umění (Todo sobre mi madre, La mala educación, Dolor y Gloria, Madres paralelas) v níž si ovšem stále nechává ozvěny jeho pitoreskní filmové nevybouřenosti, podobně jako právě zde Álex, který mnoho let po El día de la bestia natočil mimo jiné i šílené, přesto však do jisté míry dospělé Balada triste de trompeta a s vážnou tváří se snaží udržet i svůj seriálový vlhký sen 30 monedas.

Španělé zřejmě hodně rádi vykrádají vlastní bankovní instituce, ideálně v Madridu, ovšem na rozdíl od nedávno viděných Las brujas de Zugarramurdi a La casa de papel jde o skutečně o přímočaré heist movie, kde je loupež skutečně na prvním místě. S druhým jmenovaným to mimo spoustu dalších podobností (trezor chráněný zaplavovacím systémem, génius loupící pro adrenalin, krutopřísný sekuriťák) sdílí i poselství: Vyserte se na loupení bank, dokud nemáte dostatek peněz na potřebné nářadí, díky kterým ovšem zároveň v prvé řadě vůbec loupit nemusíte. Jinak vcelku koukatelná ale zoufale obyčejná zábava s regular Luisem Tosarem a v prvé řadě i mrtvolnou ale pořád hezkou Àstrid Bergès-Frisbey, k níž i po letech, co jsem s ní nic neviděl, stále něco cítím. Velmi si cením náběhu na pokračování, jakože přesně takhle by měl vypadat foreshadowing sequelu.

Hromotlucký skladatel, věčně zkrachovalý spisovatel a melancholický malíř; výstřední to charaktery bohémy. Půvabné melodramatické dílo, černobílý vizuál k filmu perfektně sedí, vše je citlivě natočené - v kontrastu pak s postavami, které bych se nebál vidět i v nějakém drsném westernu - což je taky důvod, proč se do prostředí bohémů tak hodí...

Když ti snahu odpočinout si od ostatních překazí banda buzen. Doslova. Patrickovu herci nelze upřít, že zde nejen vypadá, ale snad i hraje nesmírně sympaticky; bohužel se to celé motá kolem bandy necitlivých a nadržených uživatelů mužského tinderu a kýčovité storky o smrti Benjaminovy manželky. V současně nastavené náladě mě asi nejvíce potěšila scéna rodinky u vánočního stromku.