AloeB

Protože proč ne! Španělská kinematografie s oblibou jede svůj trend dělat si z Basků prdel nebo dělat z jejich země mytický středověk a.k.a. Mordor, kde nechytnete ani třigéčko a výjimkou není Las brujas de Zugarramurdi, kterýžto poněkud obyčejný název předčilo pojmenování anglicky mluvící distribuce - Witching & Bitching. Od šílené úvodní loupeže, která do filmu zamotá i populární žánr krimi/akční/thriller, se snímek po několika kiksech a bouračkách změní v šílený čarodějný sabath s babkou s železnými zubky, sexy čarodějnicí tančící v prádle na koštěti, jednou pořádnou samicí a spoustou dalšího bizáru. Závěr je možná chaotičtější, ovšem kouzelnický epilog jej výborně uzemňuje a nechává tento film de la Iglesia téměř dokonalým.

Scénář, který se zbláznil a s přehledem nakopal zadek bažilionu komiksových seriálů minulého roku. Projekt, v který jsem nevěřil, protože měl být o největším superhrdinském kreténovi, který navíc nosí těsné červené tričko a trapnou helmu, ale přesto potěšil víc než nějaké patetické snahy konkurenční stáje. Vysvětlení je jednoduché, zatímco marvelovské seriály se píšou, aby budovaly svět, dávaly podklad filmům a více vykreslily postavy, Peacemakera si Gunn napsal protože se chtěl bavit a protože chtěl pobavit diváky - a z epizodické taškařice toto stříká na sto honů. Nadšeně se tedy těším na další snímek výše zmíněného magora, byť trochu cynicky očekávám, že se to posere.

Obsahově skutečně překvapilo, jednak zajímavostmi z natáčení, ale hlavně tím, že se skutečně pokusili zodpovědět otázku za všechny prachy. Proč je vlastně La casa de papel tak populární. A s většinou jejich puntos se dovedu ztotožnit.

Chorizo tímido vozí dvě rajcovní upírky v taxíku po LA. Praštěný nápad fajn, zbytek bezkrevný akčňák bez nějaké větší originality. Vizuálně velmi povedené. Občas fajn nápad. Práce se světem naprosto nevyužita. Trochu mě deprimuje, že to samé bych mohl říct i o seriálovém Zaklínači.

Původní seriál o dvou sériích je ovšem perlou v seriálové produkci, která má možné nějaké škrábance, ale oproti svojí Netflixové verzi na steroidech (od níž se tímto komentářem snažím distancovat) bych se ji nebál označit za jeden z mých nejoblíbenějších seriálů. Obecně mají seriály tendence k proměnlivé kvalitě, je to pochopitelné, nekonečné množství epizod obvykle hraje více na kvantitu než kvalitu a nenasytní fanoušci si prostě neuvědomí, že sledují další Ordinaci jen v trochu naleštěnějším a akčnějším kabátku. Toto však není případ originálního La casa de papel. Nota bene, že na prostoru pouhých dvou sérií se dostává komplexního příběhu založeném na geniálním nápadu jedné geniální loupeže a líbivé směsi sympatických archetypů, které kvalitně servírovaná délka dovede řádně a bez výraznějších problémů prokreslit. Šlo by říct, že je seriál syntézou všemožných akčních klišé, tradičních heist motivů a postav (příkladem budiž samotná Tokio se svým předobrazem v hitgirl z Bessonova Leona); zároveň ale tvoří nové ikonické prvky, které volně prostupují do subkultury (příkladem budiž červené uniformy, Dalího masky, dům z papíru, italská partyzánská odrhovačka či Morteho zobrazení El profesora. Jistě, seriál má své chyby, asi nejvýraznější je scénáristická berlička, kdy účelně pustili do tiskárny bandu nekompetentních lupičů, kteří svévolně vyvolávají spory zatímco provádějí loupež století, také se obávám, že mnohdy spíš než profesorův promyšlený plán vedla lupiče k úspěchu neviditelná ochrana autorova; toto jsou ale chyby, které lze odpustit, zvlášť když jsou v navazujících sériích mnohem výraznější. Celkově jde totiž o dílo, které baví od začátku do konce, není zdlouhavé a je velmi chytře napsané. K tomu, co přišlo po tom, bych se nehlásil, ale má přijít seriál s Berlínem, tak by snad mohl přivést do světa španělského zločinu svěží vítr.

Původně neuvěřitelné dílo dlouhé pouze dvě série se vinou nenasytných fanoušků a nejmenovaného audiovizuálního monopolu rozrostlo o zcela zbytečnou kopii původních dvou sérií, která sice zabaví (a baví velmi), ale zároveň staví hodnocení seriálu do schizofrenní pozice, kdy tu na jednu stranu máme geniální scénáristickou hříčku s pár chybami a generické pokračování, kde postavy nejenže podruhé vstupují do stejné řeky, ale na rozdíl od posledně si zapomněly šnorchl a rukávky. S plným vědomím scénáristů, kteří zcela přirozeně nechají geniálního profesora navést bandu mentálně nestabilních a konfliktních čičmundů na ten největší heist na světě, protože jinak by nemohli děj, který by šel rozplácnout do jedné max dvou sérií vykrmit nekonečnem žabomyších válek mezi jednotlivými protagonisty, kteří jsou i v případě toho největšího ohrožení života schopní dohádat se kvůli sebemenší 3,14čovině. Samozřejmě nikdy to není problém, neboť geniální El Profesor by snad našel důmyslný plán i na to, kdyby Denvera během loupeže rozbolel zub moudrosti. Třešničkou na dortu je samozřejmě to, že se nějaký finanční dopad činu lupičů začal řešit až tak v posledních dvou epizodách páté série, byť by i měla být evropská ekonomika v trapu už od dvojky. A protestující dav zůstal jen davem v pozadí. O vykonstruované kritice systému, jejíž založení na strawmanovi v podobě nesmyslného mučení vyčnívá v celé té komplikované síti Profesorových plánů jako sáňky v létě, se raději ani nezmiňuju. Inu, je toto ale problém? Seriál mě i přes bažilion drobných chyb bavil velmi, cením si minimálně první dvě série, ale i pokračování má spoustu neskutečně dobrých nápadů, nehledě na senzační nové postavy jako je vole Palermo, Pamplona, Bogota či Marsella. Je sice škoda, že se skvělý rukopis Álexe Piny po několika epizodách tvrdě zautomatizuje, viditelné je to hlavně v navazujících sériích, kde už divák, naučený originálním seriálem, prostě očekává, že se na každý problém vždycky najde nějaký ten tríček; zvlášť když je většina těch problémů vatově vykonstruovaných a skutečné plot-twisty přicházejí pravidelně až v posledních epizodách. A i ta slibovaná "guerra" byla spíš jen důvodem k dalším a dalším vztahovým problémům, jako bych sledoval Elite a ne akční seriál. Má tedy smysl seriál vidět? Jistě, ideálně celý, nuda to není, ale veledílo? Nevím...

Víc než komedie to pro mě bylo drama, nutno říct, že velice příjemné drama a též vhodno zmínit, že už si ho znovu zřejmě nikdy nepustím - ne proto, že by bylo špatné, ale protože se prázdnota a únava postav zřejmě přenesla i na mě. Tedy zřejmě, ale právě to je na Stranger than paradise perfektní. Prostředí maďarských migrantů žijících si svůj amerických ehm sen je sympatické, postavy musel psát sám život, neboť postrádají patos a chování, které lidem ze zvrhlých důvodů připisují scénáristé. Eszter Balint byla herečka s neskutečným vzezřením v dobrém slova smyslu, ty dva další herce jsem si občas pletl. Scénka s předáním peněz byla trochu vytrhnutím z letargie, pobavila a závěrečný asi "twist" s letadlem byl poměrně dobrým vtipem po probuzení - ona to snad teda fakt ta komedie byla.

Au, to byla síla. Původně poněkud otřepané hororové schéma, kdy hrdince všichni házejí klacky pod nohy a odmítají jí věřit se zlomilo v momentu, kdy jí i ostatní skutečně uvěřili, že je po všech těch jakože poměrně neobvyklých věcech asi něco v nepořádku. Sice ani potom nepřijde nic extra originálního, to ale od filmu neočekávám a závěrečnou třetinu včetně velmi downbeating konce jsem si neskutečně užil. Škoda podivného bubáka a impotentního českého názvu.

Důvody byly jasné, mrknul jsem se na to hlavně kvůli Kumailovi Nanjianimu (z Pákistánu, ne z Indie, prosím páni recenzenti), Salmě Hayek, oskarové Chloé Zhao a poslední růži na smetišti her o trůny Raminu Djawadimu; oskarový snímek jsem ovšem nedostal. A jestli kvalitní, to už možná ano, nicméně stále opakuje řadu klasických superhrdinských chyb, které mne obvykle nutí velmi snižovat hodnocení (problémy s budováním světa, akcí, schopnostmi a podobně). Vtipné ovšem je, že zde mě tyto věci tolik neotravovaly jako jinde, dáno je to především tím, že Eternals nejsou o nějakých superhero stuff, ale o postavách - což mi v recenzích vždy znělo neskutečně otřepaně a nemyslitelně, zvlášť ve vztahu k jiným filmům universa, pokud si ale odmyslím těch pár narážek na toho fialového trolla a vibranium, tak to skutečně dovedu vnímat jako pěknou vztahovku mezi božskými bytostmi. Rozhodně jde o jeden z lepších superhrdinských filmů.

Možná shlédnuto v té nejhorší možná chvíli, ale slabší hodnocení to fakt neovlivní. Jen přijde rychlé shrnutí, mysteriózní snímky sa mi páčí, jen je škoda zakotvenosti v Trilogia del Baztán, protože pak si to chce hrát na něco propracovaného a komplexního, zatímco opomíjí, že podobný sériový vrah se řešil i v prvním díle. Inu, svět je malý.