Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Animovaný
  • Komedie
  • Akční
  • Dobrodružný

Recenze (840)

plakát

Elitní povídky: Omar Ander Alexis (2021) (seriál) 

Ander & Omar byli chtě nechtě nejsympatičtějším párem v celém seriálu, snad čistě proto, že na rozdíl od tamějších hetero romancí museli stát při sobě a jejich vztahu se tak dostalo nejkvalitnějšího vývoje, v němž mohli figurovat i jiné děsivé zvraty než "...ten mě podvádí s tamtou" (e. g. rakovina). Tato historia breve toto zúročuje, uplatňuje otravnou postavu ze třetí série s vizáží Gaspara Noého a sympaticky dokončuje jeho tragický příběh. Je zajímavé sledovat, jak tyto rychlokvašky mají paradoxně víc volnosti než hlavní série, svázaná formátem zločinu a seriálovou roztahovačností.

plakát

Elitní povídky: Nadia Guzmán (2021) (seriál) 

Další historia breve prohlubuje závěr linky Nadii a Guzmána ve čtvrté sérii. Jistě, jak to dopadne, bylo víceméně jasné, vztahy na dálku jsou opravdu na hovno záležitost, takže si to ani nebudu troufat nazvat scénáristickou berličkou k lince s Ari (či jak se ta děvčica jmenovala). Mina El Hammani mi asi bude trochu chybět, v Hernánovi byla kapku nevyužitá a z jiných seriálů ji bohužel neznám. Totéž mohu říct i o druhé hvězdě snového páru - Miguela Bernardeaua bych taky ještě někdy rád viděl (mimo Elite). K samotnému bonusu, trochu nechápu, proč je to tu na ČSFD rozdělené, když to de facto funguje jako spin of minisérie, ale beru to jako možnost nahromadění si skóréčka pro Španělsko ve statistikách profilu :)

plakát

Little Ashes (2008) 

Rozhodně bych nesouhlasil s většinovým vyjádřením, že to chudák Robert Patizón hraje nějak špatně, právě naopak, nesmělého a trochu zaprdlého mladíčka Dalího zahrál opravdu skvostně, až jsem se někdy za svého oblíbeného malíře styděl. Nutno podotknout, že v pozdním věku už tak přesvědčivý nebyl, ale scéna s černou barvou jej vykoupila a závěrečný ksichtík tak zanechal jen hořkou pachuť. Skrze klasické postižení hlavních párů romantického filmu (tj. prokreslení i nesympatickými stránkami, což snižuje jejich oblibu u diváků) jsem měl nejraději postavy Buñuela (ačkoliv se občas projevil proti maricones) a Magdaleny, o níž by mě zajímalo, zda byla skutečná, protože (velmi) krátká rešerše internetů nic neprozradila. Castingovou výhrou byla zcela jistě herečka Galy, její vztah se Salvadorem mi přišel ve svém krátkém rozsahu poměrně akurátní. Hlavní romance mi nepřišla zase tak osudová, jak možná mnozí očekávali, spíš jsem v ní viděl poněkud krutý nepoměr mezi nesmělým a šíleným (nebo sebe se prezentujícím jako šíleným) Dalím a horkokrevným Lorkou, první se snahou prezentovat se jako nesvázaný, jako avantgardní a jako šílený; druhý skutečně avantgardní, aniž by si musel něco dokazovat... Nepoměr, který zasahuje nejen do romance ale i do politického života, jak ukazuje scéna, kdy Lorca obviňuje Dalího z tolerance fašismu/nacismu. Ačkoliv jsem si sledování snímku poměrně užíval, souhlasím s jeho nedodělaností a potenciálem lépe prokreslit nejen postavy, ale i atmosféru. Dobové záběry, včetně jistého zaběhlého psa (btw. nikdy mě nenapadla spojitost s tímto názvem a naším andaluským umělcem), jsou skvělé, kankán v Moulin Rouge taky, ale mělo to navíc.

plakát

South Park: Peklo na Zemi (1999) 

Dokonalý pacifistický a antimilitaristický film se očividně nepozná dle počtu Oscarů ale na základě originálního využití tří nejužívanějších anglických vůlgarismů (nápověda: fuck shit, bitch), jejichž kreativitou oplývající množství kombinací předčí i univerzální středoevropský zdroj nadávek, které sedí jak prdel na hrnec - ergo polštinu. A přestože tímto nechci nikterak shazovat jiné protiválečné filmy, Schindlerovým seznamem počínaje, Táborem tygrů konče, tak tato Bigger, Longer & Uncut epizoda South parku je v jistém poněkud pitoreskním měřítku v mnohém předčí. Mohl bych zde vychvalovat až zvrhlou nadsázku, špatný humor, kterým staví vážné téma do opozice; mohl bych upozornit na kontrast odosobnění konfliktu vůči vztahy matek a synů; mohl bych srovnávat se současným hollywoodským citlivým zpátečnictvím redukovaným v lehkou cenzuru; obávám se ale, že takové nechutně vážné řeči si toto potrhle zvrácené Peklo na zemi nezaslouží - za jedním si ale stojím, vyhrocení války mezi USA a Kanadou vedené aktivistkami z řad matek, které vrcholí příchodem Satana a jeho milence na Zemi, je prostě geniální. Kam se hrabeš, Ryane, když v sobě neobsahuješ vztahovou krizi Pána pekel a Saddáma Husajna. edit: shit, teď jsem si vzpomněl. Nejlepším protiválečným filmem je stále La Vita è Bella. Taky komedie, taky rodina, jen to asi hraje víc na emoce. Ale kam se taky hrabe nějakej Spielberg

plakát

Red Notice (2021) 

Jeden by řekl, že je ve filmu předraženost vidět na každým rohu, no a ono je to natáčený v ateliérech kvůli čínskému strejdovi Covymu. Tak či onak, hvězdy se jen tak za nic nezaplatí, trikaři neberou málo, distribuce si žádá prachy a najednou se na scénáristy nijak nedostává... Jde to ale vidět? Od akční komedie bych možná neměl čekat propracované shakespearovské drama, opomenu tedy pulpový příběh a jeho za vlasy přitažené zvraty a přejdu k tomu nejdůležitějšímu - Gal Gadot je v tomto filmu stokrát lepší než amazonka z Wishe, jen dvojice královských šašků ve mně zanechává rozporuplné pocity. Jak Reynolds tak Rock zde nehrají žádné Boothy a Hartleye, jsou zde opět jen spin offem svým jiným velmi obdobným postavám z jiných filmů (souzeno primárně dle Ryana), to ale nutně nevadí, protože specifický deadpoolovský humor největšího kanadského hrdiny zbožňuji, jen s tupou skálou kamení mám trošku problém, ale pro jistotu jsem to přešel stranou, tak snad se na mě za mé kacířské hodnocení nezhroutí.

plakát

Stříbrný vítr (1954) 

Ačkoliv Barthes by u tohoto filmu jen smutněl nad tím, že všichni ti herci už jsou po smrti, mě subjektivní teorie žánru filmu (očividně i přes profesní postižení) nechalo chladným a překvapivě jsem si toto volání Stříbrného větru užil. Silně mi imponovaly tvrdé a velmi patrné odkazy na Oscara Wilda, ať už ve formě jeho divadelní Salomé nebo skrze bonmoty, které ve filmu pronášela cynická smetánka a mátla tím mladé a naivní desátníky a slečny. Působivý byl vztah Jeníka a Aničky, mezi sympatické postavy zcela přirozeně a neoriginálně patří charakterově podobní pan profesor a strýc Jiří. Silný podnět k přečtení si původního Šrámkova díla.

plakát

Tenkrát poprvé - …, když jsem dělala fakt hustou party (2021) (epizoda) 

Fuj, tohle je síla. Viděl jsem bažilion nervydrásajících filmů, chladných dramat i vyostřených momentů, ale stejně mě nejvíc dostanou struggles indické nerdky, která na tajňačku chodí s dvěma borcama najednou.

plakát

Cena za štěstí (2019) 

Naštěstí žiji skrze své studijní obory naprosto mimo realitu, takže mi mnoho údajně absurdního tohoto filmu přišlo jako milé či zcela přirozené - e. g. squatt. Ale neříkejte mi, že si pro vaši dceru dorazí cajti uprostřed noci, aby ji ze zákona odvedli k otci bez jakýchkoliv osobních věcí a s buranským zacházením vůči rodince (a to si obvykle o našich strážcích zákona nedělám takové iluze). Film je mile progresivní, tvrdě twisted, jen je škoda, že Hanák na konci nekýchal, tuším, že by to z filmu udělalo krásňoučké absurdnum hodné zapamatování si.

plakát

Shang-Chi a legenda o deseti prstenech (2021) 

Výborný dobrodružný film, jen to logo Marvelu ho trochu kazí. Dvacátý něco (asi) film do nekonečného seriálu, v jehož každé epizodě se kompletně přepisuje mytologie světa, by mohl působit jako zajímavé dobrodrůžo s motivy čínských legend, ale on se tam nutně musí na pár sekundek narvat ten Emil a pochopitelně senzační Wong. A jakkoliv mám karaoke zpívajícího Wonga rád, je zde takovým imposterem bez nějž by se film víceméně obešel. Jiná už je Ben Kingsley, u nějž jsem se taky obával, že půjde jen o sekundový easter egg without any other sense, ale ten zde naštěstí měl zajímavou úlohu a skvělé dialogy o opicích, které pouze hrají, že jezdí na koních. Dvojice Shaun a Katy se skvěle doplňovala. Hlavní zloun je sice ne komplexnější ale přirozenější než většina big bad z předchozích epizod a jeho motivace podobná vajíčkohlavě z černého Spider-mana je v tomto filmu stokrát lépe zpracovaná než v animáku (dokonce i dává smysl), ale opět nic moc. Normálně bych se tedy nebál hodit i vyšší hodnocení, ale pak přišla finální bitka, odporný digitální mišmaš, náhodný drak z jezera a Katy ex machina s rychlokursem lukostřelby. A do toho všichni ti pokémoni. Náladu mi pak nezvýšil ani pokus číslo dvě o naroubování na MCU, ani nic neříkající podtitulkovky, které podobně jako u Eternals zřejmě samy nevědí, co chtějí říct...