AloeB

Fanoušci si chválí, jak konečně dostali pořádného Ultrona, jak se tvůrci utrhli ze řetězů, jen pro mě je to vše jeden velký facepalm. Tvůrčí možnosti očividně nikdy nemohou být neomezené a mnoho omezení obvykle existuje z pochopitelných důvodů, škoda pak ale filmařů, kteří o nich neví. Kreativní volnost pochopitelně dovoluje, aby obránce Minas Tirith zachránil nájezd x-wingů pod vedením Luka Skywalkera, ale to ještě neznamená, že by to sloužilo příběhu. V podobném duchu se veze i tento dojemný příběh robota, který bez nějakého většího opodstatnění udělá "all that" pro víc než jen "a drop of blood". Rozpoutá tím sérii how it should have ended půlky marvelovských filmů, kdy jakákoliv dvouhodinová hrozba jiných postav či hrdina s plot armorem skape v několika pár sekundách, viz chudák Ego, postava o to směšnější, že s celou svojí mocí naprosto nic neudělala. Nepůsobí to věrohodně, když v nadcházející epizodě se s Ultronem s kameny perou obyčejní lidští hrdinové. Pochopitelně nemají nějaké power levely stát nad příběhem, ale také platí, že příběh, kde mravenec stojí v boxerském ringu se slonem, nelze brát realisticky úplně vážně (a netvrďte mi, že superhrdinské filmy nemusí být realistické). Násilná resuscitace plecháčka z opravdu slabého Marvel filmu je přepálená do extrému, nepůsobí věrohodně a občas je mírně otravná. Nijak tomu nepomáhá ani cartoonová délka, kdy neexistuje čas na řádné prokreslení děje. I přesto mě však alespoň linka dvou posledních lidí zaujala, Nataša se štítem pobavila, ale oživení Zoly se zdálo být vycucané z prstu. Temný Strange se mi zde líbil více než ve svém zbytečném origin story. Animovaná série se postupně snaží své linky sjednotit, nemohu však říct, že by mě tento způsob těšil či mi dokonce dával smysl.

El amor se hace občas kapku roztodivně. Celkem příjemná příručka, jak si zapamatovat vybrané sexuální úchylky, která dovede diváka přimět, aby začal přemýšlet nad svými vlastními. Potěšení z filmu mi kapku kazí chuť fakt, že jde zcela očividně o remake jiného filmu, jak mnozí zmiňují v komentářích a letmá rešerše mě v tom ještě více utvrdila. To ovšem nic nemění na právu prvního dojmu, které z KIKI mám.

Nakonec vítězí nadhled. Jednoduše sranda. Skvělá vesmírná kalba. A ti fanoušci, kterým se to nelíbí, by měli spálit své garáže plné starých komiksových sešitů a uvědomit si, že tak jako tak jde o blbou zábavu. No a mně vesmírný hangover se Skrully, Surtrem objímajícím sochu svobody a mým oblíbeným superhrdinou jednoduše těžce sedne.

Not my piece of cake, ale nemohu říct, že jsem se nebavil. Tak na půl cesty, poměrně zábavné, dějově prázdné, mnohdy zcela stupidní. Koncept multivesmírů se mi obecně ve filmech (a ba ani v knihách) moc nelíbí, velmi to omezuje originální příběhy na úkor neorigiálního řešení paralelních světů. Abych ovšem tolik nekritizoval, zde hraje prim animace a práce s formou - šílená kombinace různých žánrů (zvlášť pak střet anime s klasickou animací nebo využití noir světa). To je perfektní a je otázkou, zda by se to změnou příběhu zhoršilo, nebo by to zůstalo stejně dobré. Vyloženě otravná se mi zdála snaha polidštit hlavního zlouna, v primitivním animovaném filmu to působilo až ostře nepřesvědčivě. Kingpin pak zůstal jen zlým hlupákem. Pro komiksové a teoreticky filmové fanoušky nutnost, pro obyčejné lidi zbytečnost.

K zakončení Kingovy sedmidílné série o osmi knihách jsem se rozhodl shlédnout tuto adaptaci/pokračování v závislosti na tom, jak přistupujete ke Kingovu prohlášení a ke konci Temné věže. Trochu jsem v sobě držel naději, že mi film ucelí moje pocity ohledně knižní série, popravdě však nedovedu říct, zda tomu tak skutečně je. No a nyní týden po shlédnutí snímku sem jdu konečně vpálit, proč je film snad ještě podivnější než původní knihy. Slovo podivnější nebylo zvoleno náhodou, nepřišlo mi totiž spravedlivé napsat, že je film snad ještě horší než původní knihy, neboť by to bylo ostré i vůči nim. Ovšem film ve své podivnosti zcela jistě špatný je a jsem si jistý, že místní hodnotící sem již veškeré drobné chybky a odchylky vypsali, mě navíc tak úplně nezajímají malichernosti ohledně odchýlení z původního pramene, neboť bych to udělal také, kdyby se mi dostalo té kalvárie tuto sérii zfilmovat. Protože jakkoliv mohou někteří fanoušci považovat sérii za geniální, tak série podobně jako Ta jiná přeceňovaná díla tohoto autora autora geniální není a ačkoliv je bez diskuze velmi dobře a zajímavě napsaná, storytelling a world-building je zde mnohdy velmi tristní. A The Dark Tower je spíš než nápravou těchto nešvarů béčkovou rychlokvaškou, která si hraje na dospělé Letopisy Narnie, ale ve výsledku je to jen zoufalá demonstrace těch nejohranějších klišé filmového světa. Hlavou mi teď prolétává knižní Jake se svými problémy s odosobněným otcem v kontrastu s Jakem filmovým, kde je ten samý otec idealizován a mrtvý, jen aby ho nahradil pitomý despota otčím. Též hra na city s postavou přísného ale moudrého Stevea Deschaina, který je ve filmové verzi mrzáckým stařečkem, kterého zabije Muž v černém, by dostal pistolník motivaci. Též bych se mohl bavit o podivném vyobrazení Rolandovy nemesis hrané mně nesympatickým Matthew McConaugheyem, ale raději bych přešel ke změnám nepatrným, které ovšem zamrzí velmi. Kde je Temná věž obklopená polem růží s pozadím zapadajícího slunce. Filmové vyobrazení je možná impozantní, ale postrádá podivnou černou romantiku původního díla. Co zbytečné vyobrazení kompletní Merlinovy duhy v doupěti hlavního zlouna - má i jinou roli než zklamání čtenářů, že již ze začátku k zániku odsouzená filmová série nikdy nepočítala s Callou a jistým nejmenovaným farářem? A na co byl zbytečně akční souboj, když si mohl Roland s Walterem pěkně na dlouho a v míru pokecat jako v Pistolníkovi? A mnoho dalšího, drobné detaily, které rozbíjí alespoň to málo, co jsem na knížkách snesl. Po tom všem je úplně jedno, zda je Roland z Gileadu orandžovej nebo modrej, na barvě kůže v té záplavě otravných změn nesejde. Knihy o Rolandově pouti nejsou výborné, ale poskytují tolik zajímavého materiálu, že několika filmová série sestavená odpovědnými lidmi by mohla být epochální. A přesto se natočí pouze příjemná akční jednohubka, u které možná mnohý vypne mozek a jiný se vysměje idiotským čtenářům, kteří hledají každou drobnou nepřesnost, ale naprosto si neuvědomují, že pak je ten film jen hloupá ztráta času. Au.

V tomto pořadu jsem sice měl možnost vidět pouze dva lidi, které osobně znám, ale i tak mi to stačilo k naprostému znechucení z formy pořadu. V prvním případě, kdy se Prostřena zúčastnila kamarádka ze slabších sociálních poměrů, zneužíval seriál její špatné situace a inkompetence k pobavení mas a navození pocitu, že jejich posrané životy jsou ještě v pohodě. V druhém případě se zase moderátoři strefovali do učeného a důstojného soutěžícího, ačkoliv si s ostatními soutěžícími sedl a bylo to víceméně pohodové. Jistě, že tento pořad není o jídle již vím nějakou dobu, ale toto jsou ty podněty, které mě nutí jej hodnotit.

Na díl s Killmongerem jsem se těšil - hlavně kvůli samotné postavě, neboť je jednou z nejzajímavějších postav jinak poměrně slabého kolosu zvaného MCU (od kterého ovšem i přesto sleduju každou blbost, aby mi náhodou nic neuniklo, že?). Co jsem ale dostal? Už samotná záchrana Tonyho Starka Erikem je šíleně přitažená za vlasy, jejich následné přátelství je nevěrohodné a následná zrada až neuvěřitelně předvídatelná (byť jsem tajně doufal, že neproběhne, jen proto, aby se tvůrci vyhnuli zbytečnému a stupidnímu patosu). Děj není nijak překombinovaný, ale jednotlivé jeho sekvence jsou na sebe velmi podivně našroubované. V konečném důsledku je vidět, že toto skutečně vzniklo jen kvůli názvu What if Killmonger Rescued Tony Stark?

Další z povedenějších dílů, zasazení do děje třetích Avengerů je perfektní, rozehrává mnoho možností. Zombie žánr umožňuje schopnosti hrdinů využívat na 90% - což se výrazně liší od hraných filmů, kde jsou tyto schopnosti využity pouze z cca 20%. Opět platí, že rychlé tempo snímku škodí, úplně se tak ztrácí vyznění mnoha scén (hned úvod s Brucem, Visionovo obrácení etc.). Zde doufám v nějaké pokračování.

Krásná premisa, zajímavý námět, sympatický hlas Benedicta Cumberbatche, silný příběh hledání ztracené lásky - co se tedy pokazilo? Snad je to jen můj pocit, ale v konečném důsledku mi přijde, že celých třicet minut není o ději, ale o představení a vyboostění postavy zlomeného Strange - v titulcích označovaného jako Strange Supreme. Konfrontace s Watcherem je působivá, zničení universa však proběhne bez emocí. Trochu problém mám také s postavou Christine, vychází to už z původního filmu Doctor Strange, kdy mi (zřejmě vinou slabého scénáře) nepřijde tato děvčica jako nějak výrazně důležitá pro našeho gerojského čáryfuka. S tím, že jeden animák a jeden crème brûlée to nespraví - zvlášť když tato série animáků pracuje s tím, že má divák k postavám vztah už z filmu.

Opět je ukázáno, že vymanit se z tradičního schématu filmů o superhrdinech je pro snímek přínosné. Využití reálií a možností světa mcu je kreativní a postupná vybíječka Avengerů je pro mne jako člověka, který si více užije Nicka Furyho, Natashu, Johna Walkera nebo Coulsona než nějaké Iron-many, velice uspokojivá. Zároveň jde o ostrý důkaz, jak jednoduše by šlo vyřešit mnoho konfliktů v originálních filmech, kdyby se od nich vyžadovala i logika - nyní mluvím hlavně o Pymovi a jeho neomezených možnostech zabití Thanose a mnohých dalších. V závěru epizody mě velmi bavila spolupráce Lokiho a Nicka Furyho, něčeho obdobného bych se rád dočkal i v hraných filmech.