curil

Vzpomínky na mou nejoblíbenější herečku konce šedesátých let Catherine Jourdan a také   atmosféru filmového klubu v té době, kde byly dostupné filmy nemyslitelné v běžné produkci.   Režisérovy filmy určitě nejsou vhodné pro každého diváka, ale to už záleží na jeho výběru. Pozdě si stěžovat a psát nesmyslné komentáře. Mě nikdy režisér nezklamal, i když jsem si vyslechl od přátel poznámky o snobech atd. Rád jsem se podíval na ČT Art, možná po pětačtyřiceti letech, a opět mi nezbývá než obdivovat výtvarnou stránku filmu a kameru. Minisukně dívek ze začátku sedmdesátek se už nikdy nevrátí a je to velká škoda, to byla krásná doba. Škoda, že nebývá uváděna slovenská verze filmu s jiným obsazením z řady domácích herců.

Válečný film přibližuje jednu z posledních rozhodujících fází druhé světové války v období prosince 1944 a ledna 1945, kdy šlo o poslední pokus o zvrácení průběhu války. Operace pod kódovým označením Stráž na Rýně byla odražena spojeneckými vojsky za cenu velkých ztrát. Koprodukční film je natočen za účasti známých evropských herců (např. Celi, Dawson, Constantin, Monod, Schneider, Ireland - US, a dalších). V bitvě v Ardenách bojovaly elitní německé divize, ale také začínající a nezkušení vojáci. Příběh přibližuje přípravu německé armády na ofenzivu v Ardenách a následně i průběh celé bitvy.

Film je natočen pode románu André Remacleho "Time to Live". Natáčení v roce 1968 bylo přerušeno květnovými stávkami a některé dobové záběry jsou do filmu zařazeny. Viděno dne 15. května 2024 na ok.ru v originálním znění.

Knihu pohádek Fimfárum jsem dostal na Vánoce jako malý kluk (1960, nakladatelství ČS, vázaný výtisk 8,50-,). Zařadila se mezi mé nejoblíbenější, četl jsem nejméně 10x a musím uznat, že film režisérky Vlasty Pospíšilové se blíží ideálu zpracování knižní podoby. Nepřekonatelný autor a vypravěč Jan Werich a nádherné loutky a jejich animace. Pohádka "Lakomá Barka" přesně ilustruje českou povahu. Dodnes mám knihu ve své skromné knihovně.

Film byl u nás v kinech uváděn pod názvem "Tma přede mnou, tma za mnou". Viděl jsem ho v září 1968 a uhranula mi v mých postpubertálních letech Kanaďanka Joanna Shimkusová, která mě už zaujala dříve ve filmu Dobrodruzi stejného režiséra, kde hrála s Alainem Delonem a Linem Venturou v roli Laetitii. Je určitě škoda, že její filmová kariéra skončila poměrně brzo.

Už úvodní písnička Simona a Garfunkela "The Sound of Silence" mě náležitě naladila a když v půlce filmu spustí Hugues Aufrey "Knocking' on Heaven's Door", málem jsem uronil slzu. Vůbec Aufrey na té "hipísácké" párty sedí jako zadek na hrnci. Pro mě by si příběh vystačil dědou a jeho vnukem, nemusel bych nafrněnou blonďatou vnučku, která by Rena viděla nejraději pod drnem. Samotná Provence jako vždy nádherná, ale ve filmu z ní zase tolik divák neuvidí, více ten kolorit malého městečka s večerní zábavou a dědkama u petanqu nebo u báru s pastisem, případně býčí arénou. U mě to vyvolává vzpomínky na několik dovolených u příbuzných manželky v Draguignanu, odkud byla hodinka cesty autem na Riviéru.

Film nebyl v české distribuci a byl uveden jen jednou v ČT v roce 1983. Již kniha Henriho Allega vyvolala ve Francii skandál v roce 1958 (byla stažena z trhu) a podobně se vedlo i Heynemannovu filmu o dvacet let později. Příběh je šokující téměř dokumentárním stylem, čímž divák nemá jistotu, že sleduje jen simulovanou rekonstrukci. Záměrně zvolení málo známí herci jen podtrhují autentičnost děje. Podobného tématu se dotknul již Jean-Luc Godard ve svém "Vojáčkovi", což je můj další oblíbený film, stejně jako další filmy z tohoto období francouzských dějin, které mě zajímá hodně dlouho.

Režie: Michel Clément, Umberto Scarpelli

Lokace letiště Paris-Charles-de-Gaulle , Montreal. Viděno 1. května 2024 na ok.ru v originálním znění.

"Šťastný Texasan" Klasický kolorovaný western s Johnem Waynem natočený ještě pět let před jeho opravdovým nástupem do role uznávané filmové hvězdy filmem "Přepadení" Johna Forda. Jednoduchý příběh o dvou mužích, zlatém claimu a podvodnících, kteří se snaží poctivce připravit o zlato i ranč. Nechybí ani láska k rančerově dceři, dvě tři přestřelky a závěrečná honička v kombinaci kůň, drezína, auto. Ta nejvíce připomene němé grotesky, i trochu humoru se nejde. Nositelem legrace ve filmu je starý rančer, který se neváhá kvůli zmatení podvodníků převléci za ženu. Všechny akční scény vypadají jako zrychlené, což sebou nese určitý půvab.