curil

Natočeno podle románu spisovatele Jean-Pierra Ferriéreho a sledováno dne 5. dubna 2024 na noodlemagazine.com.

Romantické drama ze sedmdesátých let, kdy se ve francouzském filmu objevila dnes slavná herečka a režisérka Jodie Foster. V patnácti letech! Trochu naivní děj, kdy poměrně úspěšná   dvaadvacetiletá úspěšná modelka v podání fešné Sydne Rome padne do náručí (a postele)   nevzhlednému a o dvacet let staršímu kamioňákovi. Aby toho nebylo málo, tak nezletilá školačka spí s dalším starším mužem. Dnes nemyslitelný námět, taky údajně film nebyl v USA uveden. Na rozdíl od Sydne se Foster vyhýbá trapným sexuálním momentům (decentně v košilce), ale její nepovedený  skřípavý hlas v titulní písni vás nemine. Vcelku nudné a nebýt Jodie, film by dávno upadl v zapomnění.

Letní romance z haly přepychového hotelu na břehu Ženevského jezera vznikla podle románu   Patricka Modiana "Villa Triste". Film na mě působí nostalgicky už svým začátkem a dalšími flashbacky v průběhu příběhu. Patrice Leconte patří mezi mé oblíbené režiséry a Jean-Pierre Marielle je mým   nejoblíbenějším francouzským hercem (+ Michel Lonsdale). Yvonne váhá mezi láskou k milenci a ke svému bohatému společníkovi, ale nakonec  vítězí láska Yvonny k Yvonně.

Režisér Franco Brusati ve svém filmu ukázal jakýsi milánský protipól římského Felliniho   "Sladkého života". Nemilosrdný a cynický portrét společnosti, v níž dominují třídní rozdíly. Život hlavních hrdinů filmu je nelehký a ponurý, když jedni bojují o přežití, druzí se nemohou realizovat a jsou   sužováni svými problémy. Nepořádek v titulu filmu je zároveň nepořádkem v mysli postav a jejich jednání rozvinutého v příběhu. Chladné jednání a pocity jedněch je kompenzováno projevy lidskosti dalších postav jako je třeba bývalý kněz a filantrop Don Giuseppe. Do filmu se podařilo obsadit poměrně hodně herců zvučných jmen, z nichž Francouz George Wilson získal cenu na MFF v San Franciscu.

Komedie v duchu francouzských tradic, která je zároveň parodií na špionážní filmy. I když děj vychází z vážnějšího téma boje proti teroristickým organizacím, vyznívá humorně. V době natočení nebylo nebezpečí teroristických akcí ještě tolik "horké", i když v tehdejší SRN a Itálii podobné bandy operovaly. Zajímavostí je, že se autoři scénáře nechali volně inspirovat skutečnou událostí. V roce 1985 byla v novozélandském přístavu Auckland potopena pomocí výbušnin loď Rainbow Warrior, která patřila organizaci Greenpeace. Zatčeni byli a obžalováni dva agenti francouzské tajné služby DGSE - major Mafart a kapitánka Prieur. Účelem potopení lodi bylo zmaření protestů   proti francouzským zkouškám jaderných zbraní na tichomořském atolu Mururoa.

Režisér Alain Robbe-Grillet se nechal ve svém filmu inspirovat surrealistickými obrazy belgického malíře René Magrittea (1898 - 1967). Pro diváka je těžké chvílemi se ve filmu vyznat. Co platilo před chvílí, ja zanedlouho jinak. Hlavní postava Walter se setkává s lidmi a dodatečně se dozvídá, v jaké vztahu vlastně k nim je jeho existence. Nemohu říci, že bych byl nějak zvlášť unesen, ale surrealismus se mi líbí, takže proto jsem si film vyhledal a rád se podíval.

Film žánru, který měl boom v osmdesátých a devadesátých letech. Nikoho neurazí, hezké ženy, hlavní roli hraje bývalá miss Bahamy, a jak jsem pátral, nic dalšího netočila. Kladem filmu je zařazení děje do 19. století, což film odlehčuje a dává příležitost k zajímavé výpravě, což je jedním z mála kladů příběhu. Je to prostě dobová soft erotika, více podprůměrná. Něco v bodování jsem přidal za Monique Gabrielle a za to, že jsem narazil na kvalitní záznam.

Robert Enrico natočil další ze svých kriminálních filmů na klasický motiv   přátelstí, loupeže a útěku. Příběh postrádá sice originalitu, ale zpracování   detektivky a sympatická dvojice lupičů, jak už to v podobných filmech bývá, vše vynahradí. Od počátku je z děje zřejmé, jaký asi bude osud hlavních hrdinů. Vypracovaný plán nevychází podle představ a příběh se stále více zamotává. Nechybí milostné vzplanutí mladého páru zapleteného do loupeže a ani drsný gangster Weiss (skvělý Michel Constantin) jako protipól našich hrdinů. Enrico natočil lepší filmy, ale potěší i tato sedmdesátková kriminálka.

V rozhovorech pěti mladých žen to jenom jiskří. Jak jinak, když se sejdou u jednoho stolu Židovky a Arabky, z nichž každá se tváří, jak je moderní, ale tradiční výchova v nich zůstává. Osobně nemusím podobná téma s nádechem převahy ženského elementu, ale tentokrát pointa vše napraví, i když zase tolik nepřekvapí.

Scénář:  Marianne Lewis, Paul Claudon ( adaptace ),  Alex Varoux (dialogy). Shlédnuto 16. března 2024 na ok.ru video v originálním znění.