curil

Sci-fi thriller, který opravdu zestárl jen málo. Viděl jsem ho v roce 1981 a při nedávném sledování na DVD jsem si znovu zápletku, dnes už sice mnohokrát zopakovanou, vychutnal. Navíc dobře obsazeno, další dnes známí herci se objevují v menších rolích. Jeden z těch lepších amerických filmů, který byl tenkrát u nás uváděn z politických důvodů, abychom viděli, jak Američani podvádí veřejnost.

Francouzská kriminálka ze sedmdesátých let, jednoho z nejlepších období francouzských gangsterek. Na humor ve filmu moc místa a času nezbylo, ale zase mě potěšila drsnost příběhu a hlavně prostředí Paříže. Marcel Bozzuffi je už svým typem správný gangster, André Poussé jako Gilbert za ním v tomto smyslu vůbec nezaostává. Bonbónkem je píseň v podání hlavního představitele Sergia Reggianiho

Přirovnání k další katastrofické filmové legendě, ke "Skleněnému peklu", sedí. I když tam je obsazení hlavních i vedlejších rolí ještě hvězdnější. Filmové triky lze jenom obdivovat, když si uvědomíme dobu vzniku snímku a možnosti filmařů. Toto Zemětřesení strčí do kapsy pozdější plagiáty z let devadesátých.

Kdyby to maminka věděla: Předposlední díl třináctidílné západoněmecké série "Schulmädchen - Report", který byl natáčen téměř po dobu deseti let. Celá série získala v kinech velkou popularitu. Mně trochu vadí, že vážné   problémy, se kterými by měly dívky vyhledat spíše lékaře (epizody 1 a 4), jsou ve filmu  zlehčovány. Viděl jsem snad kromě jednoho dílu všechny "zprávy o   školačkách", ale toto pokračování patří mezi ty slabší. Nejlépe pak působí asi druhá povídka, která nejlépe navazuje na rozpustilé příhody studentek z prvních dílů celé série. Středoškolský výlet do přírody skončí erotickým dováděním několika studentských párů, které pedagogický dozor nestačí uhlídat. Představitelky studentek jsou vesměs hezké dívky, které dostaly svých několik chvil slávy při troše štěstí i v dalším erotickém filmu.

Natočeno podle románu spisovatele Jean-Pierra Ferriéreho a sledováno dne 5. dubna 2024 na noodlemagazine.com.

Romantické drama ze sedmdesátých let, kdy se ve francouzském filmu objevila dnes slavná herečka a režisérka Jodie Foster. V patnácti letech! Trochu naivní děj, kdy poměrně úspěšná   dvaadvacetiletá úspěšná modelka v podání fešné Sydne Rome padne do náručí (a postele)   nevzhlednému a o dvacet let staršímu kamioňákovi. Aby toho nebylo málo, tak nezletilá školačka spí s dalším starším mužem. Dnes nemyslitelný námět, taky údajně film nebyl v USA uveden. Na rozdíl od Sydne se Foster vyhýbá trapným sexuálním momentům (decentně v košilce), ale její nepovedený  skřípavý hlas v titulní písni vás nemine. Vcelku nudné a nebýt Jodie, film by dávno upadl v zapomnění.

Letní romance z haly přepychového hotelu na břehu Ženevského jezera vznikla podle románu   Patricka Modiana "Villa Triste". Film na mě působí nostalgicky už svým začátkem a dalšími flashbacky v průběhu příběhu. Patrice Leconte patří mezi mé oblíbené režiséry a Jean-Pierre Marielle je mým   nejoblíbenějším francouzským hercem (+ Michel Lonsdale). Yvonne váhá mezi láskou k milenci a ke svému bohatému společníkovi, ale nakonec  vítězí láska Yvonny k Yvonně.

Režisér Franco Brusati ve svém filmu ukázal jakýsi milánský protipól římského Felliniho   "Sladkého života". Nemilosrdný a cynický portrét společnosti, v níž dominují třídní rozdíly. Život hlavních hrdinů filmu je nelehký a ponurý, když jedni bojují o přežití, druzí se nemohou realizovat a jsou   sužováni svými problémy. Nepořádek v titulu filmu je zároveň nepořádkem v mysli postav a jejich jednání rozvinutého v příběhu. Chladné jednání a pocity jedněch je kompenzováno projevy lidskosti dalších postav jako je třeba bývalý kněz a filantrop Don Giuseppe. Do filmu se podařilo obsadit poměrně hodně herců zvučných jmen, z nichž Francouz George Wilson získal cenu na MFF v San Franciscu.

Komedie v duchu francouzských tradic, která je zároveň parodií na špionážní filmy. I když děj vychází z vážnějšího téma boje proti teroristickým organizacím, vyznívá humorně. V době natočení nebylo nebezpečí teroristických akcí ještě tolik "horké", i když v tehdejší SRN a Itálii podobné bandy operovaly. Zajímavostí je, že se autoři scénáře nechali volně inspirovat skutečnou událostí. V roce 1985 byla v novozélandském přístavu Auckland potopena pomocí výbušnin loď Rainbow Warrior, která patřila organizaci Greenpeace. Zatčeni byli a obžalováni dva agenti francouzské tajné služby DGSE - major Mafart a kapitánka Prieur. Účelem potopení lodi bylo zmaření protestů   proti francouzským zkouškám jaderných zbraní na tichomořském atolu Mururoa.

Režisér Alain Robbe-Grillet se nechal ve svém filmu inspirovat surrealistickými obrazy belgického malíře René Magrittea (1898 - 1967). Pro diváka je těžké chvílemi se ve filmu vyznat. Co platilo před chvílí, ja zanedlouho jinak. Hlavní postava Walter se setkává s lidmi a dodatečně se dozvídá, v jaké vztahu vlastně k nim je jeho existence. Nemohu říci, že bych byl nějak zvlášť unesen, ale surrealismus se mi líbí, takže proto jsem si film vyhledal a rád se podíval.