Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (1 268)

plakát

Lakomá Barka (1986) 

Knihu pohádek Fimfárum jsem dostal na Vánoce jako malý kluk (1960, nakladatelství ČS, vázaný výtisk 8,50-,). Zařadila se mezi mé nejoblíbenější, četl jsem nejméně 10x a musím uznat, že film režisérky Vlasty Pospíšilové se blíží ideálu zpracování knižní podoby. Nepřekonatelný autor a vypravěč Jan Werich a nádherné loutky a jejich animace. Pohádka "Lakomá Barka" přesně ilustruje českou povahu. Dodnes mám knihu ve své skromné knihovně.

plakát

Tma přede mnou, tma za mnou (1968) 

Film byl u nás v kinech uváděn pod názvem "Tma přede mnou, tma za mnou". Viděl jsem ho v září 1968 a uhranula mi v mých postpubertálních letech Kanaďanka Joanna Shimkusová, která mě už zaujala dříve ve filmu Dobrodruzi stejného režiséra, kde hrála s Alainem Delonem a Linem Venturou v roli Laetitii. Je určitě škoda, že její filmová kariéra skončila poměrně brzo.

plakát

Moje léto v Provence (2014) 

Už úvodní písnička Simona a Garfunkela "The Sound of Silence" mě náležitě naladila a když v půlce filmu spustí Hugues Aufrey "Knocking' on Heaven's Door", málem jsem uronil slzu. Vůbec Aufrey na té "hipísácké" párty sedí jako zadek na hrnci. Pro mě by si příběh vystačil dědou a jeho vnukem, nemusel bych nafrněnou blonďatou vnučku, která by Rena viděla nejraději pod drnem. Samotná Provence jako vždy nádherná, ale ve filmu z ní zase tolik divák neuvidí, více ten kolorit malého městečka s večerní zábavou a dědkama u petanqu nebo u báru s pastisem, případně býčí arénou. U mě to vyvolává vzpomínky na několik dovolených u příbuzných manželky v Draguignanu, odkud byla hodinka cesty autem na Riviéru.

plakát

Výslech (1977) 

Film nebyl v české distribuci a byl uveden jen jednou v ČT v roce 1983. Již kniha Henriho Allega vyvolala ve Francii skandál v roce 1958 (byla stažena z trhu) a podobně se vedlo i Heynemannovu filmu o dvacet let později. Příběh je šokující téměř dokumentárním stylem, čímž divák nemá jistotu, že sleduje jen simulovanou rekonstrukci. Záměrně zvolení málo známí herci jen podtrhují autentičnost děje. Podobného tématu se dotknul již Jean-Luc Godard ve svém "Vojáčkovi", což je můj další oblíbený film, stejně jako další filmy z tohoto období francouzských dějin, které mě zajímá hodně dlouho.

plakát

Je vais te manquer (2009) 

Lokace letiště Paris-Charles-de-Gaulle , Montreal. Viděno 1. května 2024 na ok.ru v originálním znění.

plakát

Šťastný Texasan (1934) 

"Šťastný Texasan" Klasický kolorovaný western s Johnem Waynem natočený ještě pět let před jeho opravdovým nástupem do role uznávané filmové hvězdy filmem "Přepadení" Johna Forda. Jednoduchý příběh o dvou mužích, zlatém claimu a podvodnících, kteří se snaží poctivce připravit o zlato i ranč. Nechybí ani láska k rančerově dceři, dvě tři přestřelky a závěrečná honička v kombinaci kůň, drezína, auto. Ta nejvíce připomene němé grotesky, i trochu humoru se nejde. Nositelem legrace ve filmu je starý rančer, který se neváhá kvůli zmatení podvodníků převléci za ženu. Všechny akční scény vypadají jako zrychlené, což sebou nese určitý půvab.

plakát

La Soldatessa alla visita militare (1977) 

Další z bláznivých italských komedií neblahé úrovně. Příběh vojenské lékařky bujných tvarů v podání Edwige Fenech je prakticky stejný jako ve filmu z předcházejícího roku "La dottoresse del distretto militare". Jen se liší v tom, že obětí její krásy jsou místo policajtů vojáci. Nutno zmínit, že tentokrát se ve filmu objevuje Edwige málo, ač je hlavním tahákem filmu. Daleko více prostoru dostávají vojáci, ať už jde o plukovníka Flashetta (Renzo Montagnani), nebo o bandu rekrutů, kde opět vyniká svými trapnostmi Alvaro Vitali jako vojín Alvaro Quattromani Stačí připomenout cigaretu strčenou mezi půlky zadku, která rytmicky čmoudí.

plakát

Il tempo degli avvoltoi (1967) 

"Čas supů" Méně známý spaghetti western, který si nezaslouží být zapomenut. Už v době svého vzniku byl považován za jeden z nejnásilnějších a nejkrutějších westernů. Jeden ze dvou hlavních hrdinů Tracy (ve vynikajícím podání Franka Wolffa), jinak psychopatický sadistický epileptik, je schopen upálit za živa ženu a nebo přibít na vrata chlapa. Oba hrdinové jsou ve filmu zápornými postavami, i když ten druhý je schopný nápravy po splacení dluhu. Ve filmu se pořád něco děje, není čas na prostoje, mnoho rvaček a hlavně přestřelek. Velkolepá scéna (snad patnáct minut) přepadení bankovního vozu se zlatem bandou lupičů, ke které se připletou Tracy a Kitosh, je natočena rozmáchle ve stylu amerických originálů. Originalitu hlavních postav dokázal režisér Cicero skvěle charakterizovat. Žádný fanoušek žánru by si neměl film nechat uniknout; je lehce dosažitelný ve výborné kvalitě na netu.

plakát

Les Durs à cuire (1964) 

Žénr: komedie, 83 minut. Shlédnuto na ok.ru dne 27. dubna 2024 ve francouzském originále.