curil

"Přicházím s pozdravem salám ale i rum", tak to si pamatuju čtyřicet let. Jako vždy vyřídilka Vladimíra Menšíka, bohužel částečně i komunální humor. V tom množství televizních komedií vyprodukovaných v sedmdesátých a osmdesátých letech lehký nadprůměr.

"Já jsem znal každého" - odpovídá V. V. Štech na otázku spolubesedníka na heroické osobnosti českého kulturního života. A také o nich zasvěceně vypráví. Vidím cyklus už poněkolikáté a vždy se dozvím něco nového, tolik informací nelze najednou vstřebat.

Zabijačka a snaha Kefalína získat modrou knížku, to jsou dva hlavní motivy asi nejlepšího pokračování vydařeného televizního seriálu na motivy románu Miloslava Švandrlíka.  Zupácký vojenský doktor Švrčula je klasickým příkladem vojenského blba na svém místě stejně jako generál Mandel, který se vetře na Zelenou Horu na zabíjačku. Tady ovšem exceluje poručík Hamáček, čerstvý paroháč, který se ožere jako prase, které má porazit, protože je vyučený řezník.

Gianni Garko a William Berger je dobrá dvojka, zvláště druhý pistolník záporák jako obvykle nepostrádá dávku charismatu. Mně osobně jako vždy vadí stylizace do komedie a to už od dob pseudo westernů Spencera a Hilla, což byla devastace žánru.

Deset let uběhne jako voda, ani ta "krásná" královna za to nestojí. Krátké a řečeno vše.

Tak poslední díl ze druhé série "Do temnoty" trochu napravil bídný dojem z těchto pokračování. Základ je reálný, postava šerifa sympatická a hlavní postav mladé černošky není tak odpuzující jako ve většině amerických filmů.

Gerard se svým přítelem navštíví jižní Itálii, konkrétně Kampánii - Neapol, Ischii, Pompeje atd. Zaujme farma na výrobu mozzarelly, kde se kravičky řadí samy do fronty na masáže a v ohromném výběhu mají i bazény ke koupání; návštěva Neapole a uliček města s ukázkami výroby pizzy a speciálních neapolských špaget; na ostrově Ischia králičí farmy s ochutnávkou pečínky a přístavu Cetara s ukázkou rybolovu a nakládání sardelí do soli, příp. pražení.

Ještěže maminka neměla šál kolem krku, dopadla by jako slavná Isadora Duncan. Zajímavý pohled na vozový park začátkem sedmdesátých let v ČR.

Opravdu zajímavé; domníval jsem se, že pánové Hanzelka a Zikmund cestovali se speciálem alespoň trochu upraveném na africké podmínky. Z dokumentu vyplývá, že si v přístavu rozbalili jednu ze tří beden s tatrovkami a už se jelo. Zasluhují velký obdiv, stejně jako "tatrováci".

Film jsem viděl také poprvé jako kluk a možná, že právě příběh o letu v balonu unášeném nad Francií ve mně probudil lásku a obdiv k nekrásnější evropské zemi. Tu jsem posléze vícekrát navštívil a něco z filmu viděl na vlastní oči. Poprvé jsem zaznamenal na filmovém plátně nádherné zámky na Loiře a potom si tuto turisty oblíbenou trasu projel a to třikrát.