kubin.

Když jsem tady na csfd narazil na Pravidla moštárny, hned jsem věděl, že je to film pro mě. Všichni psali o krásné hudbě, dojemném konci a jednoduše o vynikajícím filmu. Když jsem si ho pustil, už úvodní přejezd kamery přes vlakové nádraží dozadu na sirotčinec za doprovodu překrásné hudby Rachel Portman, mi dal za pravdu. Celý film jsem byl jako v extázi, úplně mimo realitu, a když to všechno tak krásně vyvrcholilo, spotřeboval jsem celé balení kapesníků a byl jsem jako ve snu. Hodněkrát jsem si od té doby pustil některé pasáže ( hlavně konec) a vždy jsem se dokázal vrátit do toho krásného, melancholického světa, který jsem si zamiloval.

Vynikající krátký animák, hlavně díky hudbě Bobbyho McFerrina a taky díky skvělému sněhulákovi, který mě dost pobavil.

Naprosto odzbrojující, fakt jsem se řáchal celých 5 minut. Bezvadný nápad s kloboukem, který mě rozesmál i po padesáté, kdy se naposled v Prestu objevil. Prostě bezva kraťas.

Škoda, že si Andrew Stanton nebyl jistý, jestli film dělá více pro děti nebo pro dospělé. Wall-e mě bavilo, ale některé příliš dětské scény mi opravdu kazily dojem. Na druhou stranu zde byla hromada dobrých vtípků, neuvěřitelná romantika a super animace. Hlavního hrdinu si musel každý hned zamilovat a stejně jako já si přát aby mu to všechno vyšlo. Vždycky mě pobavilo, jak je nemotorný a v přítomnosti druhého robota roztržitý. Hlavní předpoklad, aby se romantická linie filmu zalíbila zní UVĚŘIT. A já jsem uvěřil, to se mi na Wall-e líbilo jednoznačně nejvíc. Opravdu mě to dojalo. Kdyby se příště Stanton vykašlal na zbytečné dětské momenty a více se věnoval té romantice, mohl to být jednoznačně konkurent normálních hraných romantických filmů. Nemusí být vždy všechno co je animované pro děti. Pozn. po třech dnech, co stále myslím na Wall-e zjišťuji, že mi zalezl dost hluboko pod kůži a asi tam chvíli pobude.

Na tenhle film jsem se opravdu hodně těšil, ať už kvůli tomu, jak výborná byla jednička, nebo kvůli profláklému problému s přehodnocováním filmu na IMDB. Jeden malý poznatek, na csfd to nevypadá pro Temného rytíře o moc hůř. Na film jsem se těšil tak, že jsem si zajel do Palace cinemas do Prahy místo čekání na opožděnou premiéru v Liberci. A udělal jsem dobře, protože jsem si odnesl zážitek na hoooodně dlouhou dobu. Celý film jsem si říkal, že to zase tak veliká sláva není a že se tam moc kecá a málo jedná, ale o to lepších bylo posledních 30 minut, kdy se pořád něco dělo a kdyby snímek trval jenom o minutku déle už bych měl asi infarkt. Závěr mě zarazil do sedačky jak se mi to už dlouho nestalo a měl jsem problémy vůbec vstát. Nebudu psát o hercích, kteří byli výborní, ani o Heathovi atd. vlastně už nebudu psát vůbec o ničem. Prostě je to za 6* a jeden z nejlepších filmových zážitků v životě. ( min. 25% tvoří zážitek z kina o kterém si můžeme v Liberci nechat jenom zdát). Pozn. č. 1: Po týdnu musím ještě zmínit neuvěřitelně nabouchaný soundtrack, který se díky svým akčním motivům vyrovnává doposud jasně vedoucí Skále. Doufám, že u Nolanových filmů bude spolupráce se Zimmerem a Howardem pokračovat, protože to je fakt kvalita. Pozn.č. 2: Temného rytíře jsem viděl podruhé (už hezky doma v Liberci), ale ani "kvalita" kina na kvalitě filmu nic neubrala. Je to stále vynikající zážitek a podruhé lepší v tom, že se více soustředíte na děj a hlavně na dialogy, více o filmu přemýšlíte a na konci s ještě větším úžasem než poprvé zjišťujete, jak je to všechno geniální. A když se tyto oba dva zážitky sečtou, je to něco nepopsatelného. THE DARK KNIGHT FOREVER!!!

Jako první musím zmínit neuvěřitelně krásný soundtrack, který je prostě geniální. Klavírní variace Yanna Tiersena jsou nezapomenutelné stejně jako v Good Bye Lenin, ale zde jsou ještě o třídu lepší. Stejně tak jsou výborné ostatní písně hrané především na akordeon, které ve mě vždy vyvolají tu správnou optimistickou a krásnou pařížkou náladu. Celkově je Amélie naplněna až po okraj optimismem, který do mě dokáže nalít plnými doušky. Je to prostě nádhera se na takovýhle film dívat. Nedokážu ani popsat pocity, jaké jsem při jeho sledování prožíval. Jediné co vím je, že jsem byl spokojený, na všechny starosti jsem dočista zapomněl a byl jsem prostě dobře naladěný a vždy když si na Amélii vzpomenu (především díky poslouchání soundtracku) dostanu takový ten blažený úsměv a mám náladu si film znova pustit. Podotýkám že je nutné Amélii vidět v originální francouzkém jazyce, dodá mu totiž ještě větší atmosféru. Ježiš a ten soundtrack je fakt božský.

Je fakt, že hlavně prostředek není nikterak zábavný, ale i přesto jsem byl relativně spokojený. Co mě ale dokáže přinutit dát nejvyšší hodnocení je prostě dojemný konec (ne však zas přehnaně), a toho se mi v "The Bucket List" dostalo. Konec mě prostě skoro rozbulel a to mi ke štěstí stačí. K tomu ještě můj oblíbený Morgan Freeman a je vymalováno. Opravdu hezký film, který doporučuji všem lidem, kteří mají zrovna depresi, je fakt uklidňující.

Nejvíc mě dokáže pobavit, jak tady všichni mluví o klišé, o tom, že takhle by se správnej cowboy nezachoval (na konci), a další podobný řeči. Jak sakra může někdo vědět, jak by se zachoval? Ta postava se v celym filmu vyvíjela a nakonec si uvědomil, že když nenastoupí do vlaku, rodina Dana Evanse nedostane ty prachy, a tak s vědomím toho, že stejně uteče nastoupil. A svojí partu zabil proto, že byly prostě omezený a zabedněný a neměli vůbec žádnou úroveň narozdíl od farmáře Dana, se kterym se za celou dobu docela spřátelil. Aspoň takovej jsem měl dojem, takže ten konec se mi opravdu líbil. I celkově se mi tento western líbil a to hlavně díky skvělému Croweovi, který byl charismatický jako "prase". Přibližně před týdnem jsem viděl Nelístostný souboj a teď další pecka, kde proti sobě stály dvě charismatické postavy a dva vynikající herci. A u obou filmů nakonec oba dva sokové získali respekt toho druhého.

Už asi tak od půlky filmu jsem se čím dál tím víc začínal těšit na to, jak to celé skončí. A když pak zastřelil Pacino De Nira tak jsem v první chvíli byl naštvaný, ale pak mi to došlo, a závěrečná scéna mě nachla. Byl to opravdu čestný souboj, ale vyhrát mohl jenom jeden. Nejlepší na filmu, kromě bezesporu vynikajících hlavních dvou představitelů, byly i ostatní postavy. S každou novou postavou mě udivilo, kolik známých herců tam dokázal Mann vtlačit, a hlavně jak nikdo nevyčníval a všichni krásně splynuli s dějem.

Tahle pohádka mi teda vlezla pěkně hluboko pod kůži. Viděl jsem jí asi před dvěma týdny, ale mám pořád chuť si ji pustit znova. Hlavně byla vtipná, a ironická a to se mi nejvíc líbilo. To u českých pohádek nenajdeme. Přesto čeké pohádky jsou pro mě ty nej a vždycky je budu mít nejradši.