sedm.1

S Argentinskou kinematografií tedy upřímně příliš zkušeností nemám, nicméně tohle, tohle je naprostá šleha, kdy musí jako první zmínit fakt, že ačkoliv mám hororově poměrně zatraceně dost nakoukáno, tak snad ještě v žádném filmu co jsem kdy viděl, nebylo Zlo zpracované tak intenzivním, nepříjemným a mrazivým způsobem, jako se to tvůrcům podařilo právě zde. Od první minuty mi nebylo při sledování této podívané vůbec příjemně, a to jsem ještě netušil, co teprve za neuvěřitelně silné a působivé INFERNO na mě tvůrci chystají, a konkrétně od příjezdu jednoho z bratrů do domu své bývalky s dětma jsme měl prdel už tak sevřenou, že jsem jen kvílel blahem, napětím a strachem zároveň, nehledě na to, že pár scén se mi z hlavy taky jen tak nevypaří a škoda je tak vlastně jen poslední půlhodinky, kdy na scénu vstupuje postava jakési ,,vymítačky´´, která mi v tom ději udělala trochu bordel, za což jsem jí tu její smrt upřímně přál, jinak ale fakt masakr, před kterým se klaním. Navíc to, že se film týká posednutí, tak se jedná skutečně o až nevídaně originální a nápaditou podívanou, která je nepředvídatelná, odehrávající se v naprosto zběsilém tempu, démon tu působí prakticky jako nějaký virus, co přeskakuje z oběti na oběť a nutno podotknout, že si absolutně nebere servítky, děti, zvířata, vše totálně nekompromisním způsobem likviduje, no nemám slov nadšení. K tomu všemu je pak nutné připočíst i luxusní atmosféru, neskutečné napětí, skvělé postavy, tohle je zkrátka horor ve své pravé podstatě a já jen musím znovu a důrazně zopakovat, na to, kolik už jsem viděl hororových filmů, tak až nyní mohu poprvé v souvislosti s touto argentinskou záležitostí konstatovat, že Zlo bylo skutečně zhmotněno.

Ó, jak já bych rád sdílel nadšení z tohoto filmu, které tu doslova tryská z většiny komentářů. Ale nemohu, jelikož mě prostě Pravdivá romance nesedla. Samozřejmě se nabízí otázka, jak by to celé vypadalo pod režijní taktovkou přímo samotného Quentina, nicméně pravdou je, že mě osobně už ale nezaujal ani ten jeho samotný scénář, který navíc když porovnám s ostatními Tarantinovými prácemi, tak tohle je nejnevýraznější a rozhodně naprosto nejnezajímavější a nejnezábavnější projekt, co vůbec vypustil do světa. Co mě každopádně rozhodilo na této podívané nejvíc, byla ústřední dvojice postav, které mě svou prostoduchostí a naivností neuvěřitelně po celou dobu doslova srali, a argument, že zamilovaní se chovají jako blázni ještě neznamená, že se mají chovat jako dva nespoutaní debilové. Ono to s tou tupostí postav ale navíc nezůstalo jen u těch dvou ústředních hrdliček, těch pitomců tu bylo až moc a prostě to jejich triviální chování mi tu ani trochu nesedělo. Když už jsem jinak u těch postav, tak musím i podotknout, že žádná z nich tu není skutečně výrazná, či zajímavá, což může být způsobeno ale i tím, že se tu opět krom ústřední dvojice žádná dlouho ani moc neohřála a ani to příliš filmu neprospělo. Samotná zápletka pak též není žádné zábavné terno, dokonce mi přišla až nevídaně tuctová a předvídatelná, navíc postrádá i nějaké opravdu působivé scény a dialogy, nějakým zvláštním tempem též neoplývá a závěrečná přestřelka je pak sice jistým oživením, na mém neuspokojivém výsledném dojmu ale nezměnila už ani ona nic. Stylově se pak tedy sice jedná o výraznější podívanou, to ano, vycítit by se tu dala jinak i jistá podmanivá atmosféra, nicméně ve výsledku musím ale znovu jen zopakovat, že True Romance prostě není filmový zážitek, který by mě dokázal jakýmkoliv způsobem výrazněji zaujmout, takže za mě max 3*, a to za poměrně nekompromisní akci, která je ovšem stejně nekompromisně utápěna v hromadě nudných keců a postav.

Pokaždé, když se vrátím k těmhle osmdesátkovým akčním ,,kultům´´, přemýšlím, jak tyhle filmy vlastně pojmout a hodnotit. Nemá cenu si totiž namlouvat, že očima dnešního diváka představuje třeba konkrétně Americký Ninja opravdu nesoudné peklo, ze kterého doslova gejzírem tryská naivnost, trapnost a nesoudnost. Jenže je opravdu spravedlivé koukat na tyhle bijáky tímto pohledem? Ano, sice i v době svého vzniku se jednalo o béčko jak vyšité, ale mělo z jednoduchého důvodu úspěch, a to protože prostě jednak takové typy filmů v té době vznikaly a jednak to k té době i tak nějak svým způsobem prostě patřilo. Z toho tedy vychází mé výsledné hodnocení, kdy v pětaosmdesátém by to na ty pěkné tři * bylo, v roce 2024 to pak je tak na jednu , z čehož po zprůměrování vyplývají slušné dvě * a hotovo. Každopádně abych byl ale nějak konkrétnější, s tím, že se budu snažit být co nejobjektivnější. Zásadní problém této podívané spočívá v akci, a na to doba vzniku nemá žádný vliv. Veškeré ty souboje jsou totiž zpracované a nasnímané tak, aby zakryli Dudikoffovo absenci bojového umění, což upřímně moc nechápu, proč byl do hlavní role ninji obsazen človíček, co viděl do té doby nějakou bitku tak akorát doma v telce. Navíc ten kluk nemá ani příliš charisma a ani hereckého talentu, takže za mě osobně castingový přešlap jako prase. Na druhou stranu, ona ale veškerá ta akce tady působí fakt neuvěřitelně primitivně, hloupě a především strašně nepřesvědčivě a jen musím zopakovat, tohle není o době vzniku, ale ryze jen o tvůrčí neschopnosti. Co se pak týče zápletky, ta mě zas až tak neurazila, kdy sice byla tuctová a  triviální, respektive spíš úplně blbá, ale zároveň disponoval až nečekaně slušným spád a prostě tak nějak záhadným způsobem pro mě docela fungovala. No a jednotlivé postavy jsou pak jen přehlídkou nenápaditosti a nezajímavosti, na druhou stranu ale očekávat něco jiného, by bylo dost naivní, a vlastně upřímně, svou podstatu zde vesměs splnily, tak co chtít po nich víc. Když to tak tedy nějak shrnu, já ve výsledku očekával asi vážně docela dost horší podívanou, než které jsem se nakonec dočkal, a jsem dokonce přesvědčen, že být asi tak o tři sta procent lépe zpracovaná akce, tak bych šel nahoru s hodnocením i očima dnešního diváka.