sedm.1

Artemis Fowl je velmi příjemně odsýpající dobrodružství, jehož zdejší všeobecně negativní hodnocení považuji za rozhodně nepřiměřené. Já totiž této podívané nemám skutečně příliš co zásadního vyčíst a v podstatě od první až do poslední minuty jsem se vážně upřímně bavil. O knižní předloze k tomuto filmu jsem tedy nikdy neslyšel, ale zde použitá zápletka má spád, je nápaditá, zábavná, a i když by se jí asi opravdu dalo vytknout, že je až příliš strohá, tak zásadní linie a charaktery jednotlivých postav jsou nastíněny jasně a není tudíž problém se s tím vším ztotožnit. Krapet nahnutější to je tedy s vizuální podobou filmu, především co se efektů týče, kdy mi přišlo, že do toho nebyl investován až takový finanční obnos, aby si v tomto ohledu divák sedl na zadek, na druhou stranu je zde ale vidět tvůrčí fantazie a nápaditost, kdy musím ovšem zároveň zmínit, že mě opravdu překvapilo, že právě za tímto dobrodružstvím stojí Kenneth Branagh, kterého bych zrovna do tohoto žánru úplně netypoval. Škoda je pak také malé porce akce, kdy se s něčím intenzivnějším setkáme během filmu vlastně jen jednou, a to při demolici vily, na druhou stranu, ono to celé není ani tak o akci, jako spíš o samotném příběhu, který ovšem zábavný a fungující je dostatečně. Za pozitivní pak musím zmínit ještě výborný casting, plný výrazných a sympatických herců, a to včetně těch dětských, a určitě nemohu opomenout působivou atmosféru, která mi skutečně sedla. Já se u tohoto rodinného dobrodružství zkrátka vážně bavil, a opakuji, všeobecně chladné přijetí tohoto snímku upřímně nechápu.

Zásadní problém této akční krimi komedie spočívá v tom, že akce je málo a stojí za hovno, krimi linka je vycucaná z prstu, působí naivně, nenápaditě a především nezáživně, a co se vtipnosti týče, ani jednou jsem neměl za těch sto minut potřebu se byť jen pousmát, natolik to v tomto ohledu bylo marné. Dax Shepard není příliš dobrý a ani zajímavý herec, a na režisérské pozici si svou reputaci tedy minimálně u mě určitě nenapravil. Celá tato podívaná je zpracována vážně nepoutavým způsobem, zápletka je kostrbatá, bez spádu, bez nápadu, bez živelnosti, v závěru s chybějící gradací, a to nezmiňuji otravné zvraty, opsané jak z nějaké učebnice klišé. Veškeré postavy tu pak působí jako stotisícátá kopie, a bohužel ani herci to celé příliš neoživují, i když alespoň ten Peňa si tu udržuje nějakou tu úroveň zábavnosti, ovšem jinak fakt bída. Také je nutné konstatovat, že film nedisponuje ani žádným stylem, atmosférou, či napětím, a jak jsem již zmiňoval, humor tu je až povážlivě nefunkční, kdy především ústřední dvojice se tedy snaží špičkovat, dobírat se a hlásit při každé možné příležitosti, nicméně zůstalo skutečně jen u marných pokusů, takže o vtipnosti zde nemůže být také ani řeč. Mě tento snímek zkrátka ničím neoslovil, a v podstatě se nedá považovat za nic jiného, než nezáživný, tuctový a ve většině ohledech nefunkční produkt, kterých je mnoho a mnoho dalších, jen ale tedy v daleko zábavnějším a přesvědčivějším provedení.

Čekal jsem další Atomic Blonde, Rudou volavku či Bessonovu Anne, nicméně přestože něco málo společného s těmito filmy The Rhythm Section nakonec má, tak porovnávat se ovšem úplně nedají, a to ze dvou docela podstatných důvodů. Jednak ústřední postava není tentokrát až taková řeznice, která láme vazy na potkání a střílí minimálně jako John Wick, ale spíš po celý film v podstatě zůstává vyplašenou, šedou myškou, která tedy sice také pár lumpům zavaří, ale je to spíš bojovnice, než nekompromisní profikiller, a jednak, a to především, se žánrově jedná o emoční drama s prvky akce a thrilleru, a ne o čistokrevné akční inferno, jako tomu bylo právě u výše zmíněných likvidátorek. Každopádně, podstatné ovšem je, že dost ingrediencí v tomto snímku funguje, i když je zároveň ale nutné i podotknout, že i v několika poměrně zásadních ohledech selhává, a těmi bych začal. Především tedy jsem měl po celou dobu problém se samotnou Blake Lively, kterou mám jinak docela rád, ale zde jak její vizáž, tak ztvárnění ústřední hrdinky, mi přišlo dost nepřesvědčivé a nesympatické, nehledě na to, že ani nikdo z dalších herců a postav nepůsobil nějak výrazněji, či zajímavěji. Dále mi vadila především v první polovině velmi kolísavá úroveň tempa a zábavnosti, možná bych uvítal i více syrovosti a nekompromisnosti a vytknout musím i emočně slabší závěr, ve kterém mi chyběla ta pravá síla satisfakce. Jak už jsem ale zmínil, spousta věcí mě tu i oslovila, a zde musím zmínit svižnou druhou polovinu filmu, několik slušných zvratů a fungující napětí a atmosféru. Celkově se tak jedná veskrze o průměrnou podívanou, která tedy na zadek neposadí, ale pobavit dokáže s naprostým přehledem.

Filmy z posledních řekněme 15-ti let s Dolphem Lundgrenem si drží takovou tu ustálenou laťku (ne)kvality, která se s ohledem na zdejší hodnocení pohybuje někde zhruba na hranici dvou *, což tohoto herce pak v pomyslné skupině kdysi béčkových hvězd a hvězdiček, drží někde na úrovni van Damma, či Travolty, nicméně furt je na tom ale určitě pořád lépe než třeba takový Willis, o Seagelovi pak ani nemluvě, čímž chci každopádně ale především vyjádřit, že se jedná o podívané, s jistou dávkou tolerance, snesitelné a určitých kvalitních parametrů dosahující, zároveň ale nezapřou minimální rozpočty, tuctové zápletky, slabé akce a v podstatě celkově horší zpracování prakticky ve všech ohledech. A přesně do této kategorie spadá právě i tento snímek, pro nějž platí praktiky vše výše zmíněné. Laciný, s nenápaditou zápletkou, s minimem akce nevalné úrovně a bez ingrediencí, jako atmosféra, napětí, emoce, když ale divák alespoň tuší, co ho čeká, tak jsem přesvědčen, že nebude ale ani nucen vrtět hlavou, co to sleduje za debilitu, jelikož jakousi smysluplnou a rozhodně nenudící dějovou kostru to má, postavy nejsou vyloženě zralý na přesdržku, svižným spádem též disponuje, herci nejsou úplní mimoňové, a tak se to prostě dá celkově bez nějaké větší újmy přežít.

Tvůrce tohoto zcela nefunkčního opiátu by potřeboval tak akorát ostnatým drátem přes koule a nahnat do fabriky k pásu, aby ho co nejrychleji přešli myšlenky na takovéto zoufalé pokusy uchytit se ve filmové branži, jelikož tento přefiltrovaný výblitek nemá se snesitelnou podívanou vůbec nic společného a určitě mě fakt hodně překvapuje jeho zdejší poměrně časté vysoké a pozitivní hodnocení. To, že jde o ultralaciný brak, by mi tedy rozhodně ani moc nevadilo, jako spíš to, že přestože si byl tvůrce vědom jak tohoto faktu, tak toho, že má k dispozici jen zcela podprůměrný scénář a třetiřadé, odpudivé smažky, snažící se o nějaké to herectví, tak se stejně snažil o jakési vyártované dílko, kterým chtěl zřejmě naznačit své dekadentně směřující umělecké ambice, jenže za mě se ve výsledku jedná skutečně jen o nepůsobivý hnůj, který nefunguje v absolutně žádném směru, od atmosféry, přes napětí, přes efekty, a to vše navíc ještě k tomu skrývá za nepřehlednost, chaotičnost a již zmiňovanou přefiltrovanost, což přispělo pouze k tomu, že není ani vůbec nic vidět, no prostě blamáž jako kráva. Takže jako pardon, ale tohle já absolutně odmítám uznávat, netalentovaný břídil se zkrátka pokusil o nevšedně zpracovaný horor, ale vzešel z toho jen na fetu ujetý hipstermovie, který si nezaslouží nic jiného, než na něj nakydat co největší výkaly.

Kupodivu snesitelná podívaná, kde si je tak mimochodem střihl Bruce jen další ze svých mnoha vedlejších a v podstatě i dost nepodstatných rolí, takže kdo se tu těší přímo jen na Willise, tak ani zde si ho příliš neužije. Jinak se ale každopádně jedná o klasické nenáročné béčko, s x-krát ohranou zápletkou, kde snad dojde jen k jednomu nečekanému úmrtí, ale jinak je to předvídatelná, nenápaditá a v závěru i dost naivní, s hromadou šablonovitých postav a charakterů, takže ty kladní jsou až odporní správňáci, a naopak ti záporáci zas působí slizce a zle, až jsou směšní, každopádně jeden společný rys mají, a to že jsou vesměs nepřesvědčivý a nevýrazní, a to i díky slaboučkému castingu, kde účinkuje pár známějších béčkových jmen, jenž mají své kariéry už dávno pohřbené a zrovna třeba u takového Cole Hausera je jasně vidět, že točí už jen kvůli tomu, aby měl na nájem a alimenty. Akce je jinak spíš pomálu, každopádně její zpracování nestojí vůbec za nic, souboje tak působí trapně, nepřesvědčivě a na béčko i dost nenásilně, a přestřelky jsou dokonce na odpadové úrovni, jako fakt takhle natáčet přestřelky, to mi hlava nebere, že ti tvůrci nemají alespoň nějakou soudnost. Atmosféra, napětí, či cokoliv jiného, co by dokázalo nějak samotný film kvalitativně pozvednout, se tu zkrátka nevyskytuje, nicméně já musím i přes všechna ta negativa z úvodu zopakovat, že se překvapivě jedná o snímek, u kterého si nemusí divák vydloubávat oči z důlku, či se zmítat v křečích, co za lacinou zhovadilost to je, jelikož jak svižný spád, tak minimum nudy to krapet zachraňují, takže házet to na úplné dno žumpy není tentokrát zcela na místě.

Vážně hodně špatný. Uwe bohužel nepřekvapil a natočil další fiasko. Tentokrát se tento prznitel filmu dle počítačových her, vydal prozkoumat pole ryze hororového žánru, no a dopadlo to očekávaně průšvihem. Mizerná zápletka, i když je vlastně i drzost vůbec o nějaké existující, smysluplné zápletce v tomto případě mluvit, zpracovaná z devadesáti procent ve tmě, což mě snad vytáčelo úplně ze všeho nejvíc, s retardovanými dialogy, na jejichž úroveň se tentokrát Boll vykašlal snad ještě víc než kdy jindy, s hloupatými postavami, obsazenými mnoha jeho dvorními herci, takže kvalita nikde. Atmosféra pak měla vyloženě ony specifické bollovské parametry, tudíž velice osobitá a nezaměnitelná, zároveň ale i naprosto laciná a nefunkční. Seed jinak nedisponuje ani napětím, ani spádem (těch 90 minut mi přišlo snad jak tři hodiny), ani žádným překvapením, či zvratem a pointa je pak sice krapet neortodoxní a syrová, ale vzhledem ke všemu předešlému dění to už je stejně každýmu u prdele. A tak jediné, co tu zbývá ještě zhodnotit, je násilí a gore efekty, no a ty jediné vybojovali alespoň nějakou tu hvězdičku, neboť v tomto ohledu působí film vážně výrazně, a třeba scény jak z cely se třemi dozorci, tak třeba s tou paní přivázanou k židli, jsou opravdu bez přehánění doslova luxusně zpracovaný, násilný a nekompromisní, takže obrovská škoda, že jich je tak málo, neboť pak by šlo hodnocení celého filmu sakra výš, ale takhle, jestli si Uwe myslel, že to dožene reálnými záběry ze zabíjení zvířat, či zrychlenými záznamy rozkladu těl, tak je to vůl a dosáhl spíš jen pravého opaku. Zkrátka, ani Seed není podívaná, která by byť jen minimálně pozvedla Bollův tvůrčí kredit, je to opět laciná, mizerně zpracovaná a nudná hloupost, kterou docení asi fakt jen málokdo.

Hubieho Halloween je příjemná, ryze „sandlerovská“, komedie, která svému divákovi nabídne přesně to, co by měl čekávat. Vtipnou, hravou, nápaditou, neotřelou zábavu, pro celou rodinu. Samozřejmě, kdo zná sandlerovi komedie, ví už předem, že ona zábava je infantilní, častokrát až hloupá a přímočará, nicméně je důležité zmínit, že i přes všechny tyto negativní aspekty funguje, a ani zde tomu není jinak. Takže intelektuální publikum ať si dá odchod, tohle je jednoduchá záležitost, určená k primárnímu pobavení. Zápletka je každopádně slepenec, propletenec, zmatenec, nic nového pod sluncem, takže předvídatelný vývoj, tuna tuctových scén a nesoudný happyend jak se patří, ovšem i zde mohu použít ono slovíčko „ale“, takže ale je zároveň svižná, nenudící, podmanivá, a velkou předností je pak samozřejmě i casting, kdy krom typického trouby Sandlera v ústřední roli pobaví a osloví i herci v ostatních postavách, vesměs se tedy jedná o sympatické a výrazné, v podstatě sandlerovi kámoše, a nevadili tu tentokrát ani představitelé dětí a teen mládeže, což se též počítá. Hubieho Halloween je zkrátka nenáročná, pohodová oddychovka, kdy kdo má rád i předešlé komedie tohoto komika, tak i tentokrát bude jistě spokojený, a kdo ne, tak ani po tomto zážitku svůj názor rozhodně nezmění.

V případě tohoto snímku je jeho hodnocení poměrně jednoduché. Perfektní výkon Toma Hardyho, zbytek filmu těžký podprůměr. Celé to totiž působí nevídaně nezáživným způsobem, kdy snad navíc Trank psal svůj scénář až při samotném natáčení, jelikož tolika nesmyslů, nesouvislých scén a zoufale prázdného vyznění není možné dosáhnou klasickým zpracováním, ale skutečně jen „lepením za pochodu“. Přitom si ale vážně myslím, že mohlo jít jinak o velmi silné drama, neboť jak postava Caponeho, tak jeho poslední rok života s onou nemocí je látkou pro výrazný film jako stvořenou, to by ovšem jeho tvůrce musel vědět, co a jak chce vlastně natočit a ne se jen plácat v sérii nepodstatných, nudných a nepřesvědčivých momentů, s minimální dějovou kostrou. Capone Joshe Tranka navíc nedisponuje ani žádným napětím, atmosférou, tvůrčím stylem, nefungující emoce též nelze vůbec přehlížet a absence dalších výrazných, či alespoň částečně zajímavých postav, je už jen špičkou celého toho zpackaného ledovce. Těch sto minut se tak dá tudíž přežít skutečně je díky Hardyho přesvědčivého výkonu, jinak ale musím zopakovat, že se nejedná o ani trochu dobrý film, a čím dál víc to vypadá, že Trankova parádní prvotina Chronicle byla asi vážně jen náhoda, jelikož dál už se mu ve filmové kariéře tedy rozhodně zatím příliš nedaří.

Black and Blue je v podstatě dost klasickým policejním akčním krimi thrillerem, s vážně tuctovou zápletkou, nicméně celé zpracování tohoto filmu je zatraceně zábavné a především svižné, takže výše zmíněné výtky tu tentokrát nehrají zas až tolik zásadní roli, nehledě na to, že se tvůrcům podařil i výrazný casting, který celou tuto podívanou též povyšuje na skutečně svěží podívanou. Kdybych měl tomuto snímku tedy ale něco opravdu vyloženě vytknout, byla by to absence větší nekompromisnosti, jelikož jak drsnost prostředí, tak syrovost atmosféry k tomu přímo vybízeli, ale tvůrci se přeci jen drželi v tomto ohledu krapet při zdi, a ještě mi tu chyběl nějaký ten moment překvapení, jelikož to přeci jen celé plyne až příliš předvídatelně a bez možnosti jakýchkoliv zvratů. Jinak je to ale vážně super jízda, které nechybí skvělá akce, napětí, spád, působivý styl zpracování a jak jsem již zmiňoval, silné obsazení, se sympatickou Naomie Harris a charismatickým Frankem Grillem v čele. Já tak zkrátka sice na jednu stranu nemohu tento film nějak vyloženě velebit, neboť přes všechny své klady nedokázal ani na moment opustit pomyslné žánrové mantinely, na druhou stranu ale v rámci pravidel a možností právě onoho daného pomyslného mantinelu zároveň nabízí opravdu fungující a působivou zábavu, která dokáže naplnit a uspokojit jistá divácká očekávání. Takže hodně silný průměr.