imaginer21

Na původním seriálu jsem vyrůstal a velmi mě potěšila i první hraná verze. Digibordel s hororově zhnusenými tvářemi našich želvích hrdinů z roku 2014 jsem vyslověně protrpěl a nespravilo chuť ani o něco přívětivější pokračování. Tahle novota je někde mezi. Kouzlo původních želv to fakt nemá, od tuposti z roku 2014 je to zas přeci jen o kus blíže k té srdcové verzi a někomu fakt může přijít po chuti ten na želvy převedený infantilní humor Setha Rogena. Já nevím. Předně úplně nevím, komu je tohle vlastně určeno. Skalní fanoušci původních želv z 80. let se tu prostě z ničeho moc nenadchnou, mladší generace zas nepochopí, o čem želvy jsou, a když už o tomhle nefunkčním puberťáckém špičkování, tak je to vlastně taky tolik nenadchne. Animace opravdu skvělá, ale s tou se před několika týdny už stihl pyšnit druhý Spider-Man, který byl o poznání vyzrálejší i po příběhové stránce. Když jsem jako malý chtěl být mazák Rafael a za každou hranou baráku, kde na mě nikdo nedohlédl, jsem cvičil svoje dětské umění neviditelnosti s rozvětveným klackem v ruce, ale teď jsem se jen za Rafaela (a za své dětské iluze) styděl, je asi fakt něco špatně.

Velmi zajímavý futuristický přispěvek v artové sci-fi kinematografii, který zraje tím víc, čím je téma AI ožehavější. Krom emocí a dosti pěkného Joaquinova hereckého výkonu nelze opomenout i fakt vytříbenou kameru Hoytemy. Nebýt příliš rozvleklého děje, šel bych i výš. Jak ale říkám, téma je to čím dál více ožehavější, možná jednou z filmu bude vzor pro řešení reálného stavu civilizace.

Ono je to hodně o sympatiích k hercům i o aktuálním naladění. Pokud jedete ve víru single/oťukávání/nezávaznosti, tohle vás bude vysloveně iritovat. Pokud ale už máte pár let s někým za sebou, ideálně s tím partnerem si dát pár dílů je k nezaplacení. Chlámete se, vzájemně do sebe šťoucháte souhlasně s vyzněním dané scény a slovy "to je jak u nás" a ještě zavzpomínáte na léta, kdy jste se ještě jen poznávali. Střídmá stopáž a opět skvělý Maštalír (Mórovou poznávám poprvé) v milých epizodkách ze života páru dokážou při správné náladě udělat den. Asi jsem fakt takový úlet potřeboval, protože jinak nechápu, že pálím pětihvězdu mezi tolika odpady. Ale proč ne. "A tu službičku chcem dopredu." :)

Odlehčená verze Tenetu s perfektním závěrem. Jedna z nejlepších epizod Trpaslíka vůbec.

První dvě třetiny jsou úplně top. Potom se ale v příběhu přehodí výhybka směrem k tíživé osudovosti a i když chápu to hype okolo ladění zejména závěrečné části filmu, radši bych nějaký optimističtější závěr. Už právě proto, že ty první dvě třetiny k němu diváka úspěšně vedou, tak proč ta zrada v podobě konce, jaký jsme dostali. Herecky i dialogově ovšem vycizelované až na kost a pevná režisérská ruka Eastwooda je patrně na vrcholu, nebo krátce před ním (toho dosáhla dějově ve všech ohledech smysluplnějším Gran Torinem o čtyři roky později).

Tajná invaze v rámci MCU působí už jen jako náplast na ránu po píchnutí špendlíkem. Víte, že to celkem pomůže zahojit ten píchanec, ale vlastně není potřeba takové péče. A reputaci Nicka Furyho to spíš jen uškodí. Skrullové mi nepřišli zajímaví ani před Infinity War/Endgame, zvlášť po tom, co tu respekt vyžadující auru kolem hlavy tajemného vysoce postaveného geroje Nicka Furyho zhaslo podivmě humorné vysvětlení okolností jeho janžižkovského zranění. Čekal jsem, že Fury bude ostřílený veterán, který si prošel kdesčím, aby nakonec jako zásadní zářez ve své kariéře uznal sjednocení Avengers, ale ač se snaží Samuel Jackson sebevíc, ta postava Furyho ve mně žádný přirozený respekt nevyvolává. V Tajné invazi tak máme zdánlivě démonickou rasu a zdánlivě nas*anýho důchodce outsidera a všechno se to tak vleče, že i Big Lebovski (nebo jeho thorovská verze v Endgame) by rozvířil brilantnější akci. Invaze tak dává smysl jen jako nutná vyplňovačka mezi od domova dalekým Spider-Manem a nadcházejícími holkami Marvelkami. Ovšem bez jakéhokoliv osudového tahu na branku a s těžce nevyužitým castingem. Kdyby se tahle scrullí epizodka vložila jako dvacetiminutovka do dalšího Furyho filmového dobrodružství v rámci stávající MCU fáze, asi by to sklidilo mnohem větší ovace než vesměs zbytečný seriál. Je vidno, že MCU se v tom od Endgame (či krátce po něm) už jen plácá ve snaze utáhnout to se svými fanoušky ještě další desítky let. Ale cukrovinky, na které studio lákalo své lačné zákazníky, pomalu ale jistě docházejí.

V tíživosti osobní roviny dokonalé, v sci-fi rovině pořád ještě v několika místech "pokulhávající". Přesto spolu s Kontaktem a Interstellarem zatím nejsilnější kosmické drama, které sází na (ne)pozornost diváka a přináší opět zas velký kus originality do vědecko-fantastického kruhu popkulturní lidské tvorby. Pozvolné a mírně hororové (opravdu jen mírně) vyprávění by mohlo některé odradit a závěrečná pointa jistě rozdělí diváky na dva a více táborů, ale to už k takové vysoce kvalitní podívané s mimořádným filosofickým přesahem bývá. Že čas není lineární, nám řekl už Einstein, ale až takovéto filmové kousky nám to dokáží zprostředkovat v praxi. A že kolikrát ty největší konflikty vyvstávají z těch nejmenších nedorozumění (u dialogů mezi vědkyní a generálem jsem chrochtal blahem) o tom už vůbec žádná. To jsou asi nejdůležitější odkazy tohoto filmu. Silných 85 %.

Kdo zná pozadí příběhu Georgese Mélièse, zapláče nad osudem téhle vizionářské práce. Co naplat, že  uznání se mu nakonec nakonec dostalo. Ale až posmrtně, a to přes Huga nebo poslední cesty na Měsíc. Georges Méliès skončil chudý a zničený, protože jeho génia dostihla hnusná realita plagiátorství.

Navzdory faktu, že se ve filmu toho vlastně tolik nestane, se jeho příspěvkem do filmového světa toho vlastně stalo dost. Spolu se Zemeckisovým Kontaktem se totiž Interstellar může řadit k těm fyzikálně nejkorektnějším sci-fi celovečerákům, jaké jsme měli tu čest uvidět. Není třeba ani jít daleko za tím, proč tomu tak je. Zatímco u Kontaktu nad faktickou správností držel ruku věhlasný astrofyzik Carl Sagan (který se na scénáři přímo podílel), nad fyzikou Interstellaru dohlížel neméně legendární teoretický fyzik Kip Thorne. Výsledek obou je přitom porovnatelně okouzlující. Kontakt je dějově rozvrstvenější a přináší divákovi komplexnější filozofický rozměr, zatímco Interstellar je přímočařejší a upřednostňuje fyziku a emoční stránku vnitřního konfliktu postav. Oba tyto jedinečné filmové kousky jsou každopádně mnoha popularizátory fyziky a astronomie včetně mě nejčastěji vytahovány na přednáškách a asi ještě dlouhá léta budou. Apropro: Zimmer opět nezklamal, už kvůli té hudbě jsem Interstellar navštívil v kině šestkrát!

Ach ten Nolan a jeho hrátky s časem. Ani tady si neutrhnul příliš velké sousto, dokázal bravurně ukočírovat svůj vlastní "nerdovský" námět, který nutí diváka držet dvě a půl hodiny v naprostém pozoru, aby se pak po zhlédnutí snažil přehrát každý moment znovu a přesvědčit se, že to měl mistr fakt do puntíku promyšlené. Co ale naplat, když do hlavní role tentokrát obsadil nevýrazného a vesměs neznámého chlápka (zatímco Spielbergovi to v Jurském parku vyšlo, podle jeho slov neznámé tváře obsadil proto, aby hlavní pozornost upoutal na dinosaury, Nolanovi už tolik ne). Takže nakonec upoutají hned 4 vedlejší postavy (švíhácký Pattison, démonický Branagh, utrápená Debicki a miloučká Poésy) a především pak ve všech směrech neskonale technicky vybroušené finále, pro které má film asi ze všeho nejvíc vidět. Pořád je to ale kvalitativně i myšlenkově o mílové kroky dál (nebo zpět?) než jakákoliv mainstreamová tvorba. Počátek u mě ale zůstal nepřekonán.