Malarkey

Je úctyhodné, že Voyo se do podobných vážných témat pouští. Může tak nechat třeba v tomto případě vyniknout režisérku nebo herce, což reálně i dělá. Horší je to už jen se scénářem, který Vám toho o Roubalovi řekne přesně tolik, co česká wikipedie. A to mi na třídílnou minisérii přijde zatraceně málo. Čekal bych toho popravdě výrazně víc. Přitom Hynek Čermák a obzvlášť Kamila Tnková ve svých rolích výborní.

Průměrné fotbalové drama, ve kterém se děje tolik divných věcí, že v reálu by to chtělo asi hodně náhod, aby se něco podobného stalo. Nicméně pokud máte fotbal rádi, tak budete mít šanci nahlédnout do dění Atletica Madrid a to vlastně na škodu taky úplně není.

Tohle je přesně ten typ filmu, který by v devadesátých letech vystřelil producenty z bot rychlostí světla. Jen by potřeboval výrazně lepší dialogy, ve kterých bude alespoň jedna hláška a v hlavní roli člověka, který Vás od začátku do konce bude absolutně bavit. A Jason Statham to v dnešní době prostě není. Nemá totiž v tomto případě ani jedno. Jenže na rozdíl od devadesátých let je jeden z mála herců, který podobné filmy dnes ještě točí.

Překvapivě velice příjemná komediální záležitost. Nic srdcervoucího, ale ztráta času to jednoznačně nebude. Příjemná vesnická atmosféra a Pavel Zedníček s Pavlem Novým ve svých rolích naprosto fantastičtí.

No, na Jessicu Albu se tradičně pořád dobře kouká. Jestli se vrátila kvůli tomu, aby ukázala křivky, tak pak OK. Jinak je to ale přesně ten typ filmu, který mi více připomíná Sin City než dobrý akčňák. A jelikož je zde vše myšleno vážně, tak to v tomto případě není pochvala.

Já si nemůžu pomoct, ale každý další thriller se sexuálním podtextem mi chtě nechtě připomíná 50 odstínů šedi. A je těžké ho poté brát nějak vážněji. Přitom zde jindy naprosto zaměnitelný Alden Ehrenreich, a do role se pro svojí krásu naprosto hodící Phoebe Dynevor, hrají jak z partesu. Asi to bude tím prostředím Wall Street. Tam na dobráka nenarazíte, spíše na svini. A mnohdy někde v davu i na dvě svině vedle sebe, což je více pravděpodobnější, než byste kdy tušili.

Dle názvu jsem očekával nějaké ryzí poděkování filmařskému řemeslu. Nakonec to ale byla více typická zámořská indie, než něco, z čeho si s chutí vytáhnete filmové odkazy na to, co máte rádi.

Nápad už z podstaty je zhmotnění niterných lidských pocitů. To Akiro Kurosawa už ve svých letech bezpečně uměl. No a Angláni si z toho vzali to nejlepší, přidali aristokratickou starosvětskost a do hlavní role vpravili zde naprosto geniálního Biilla Nighy. Je teda pravda, že v první polovině to pomalé vyprávění až uspává, ale ve druhé polovině je to zasloužený emotivní kolotoč.

Velké comebacky vytváří velká očekávání. A já, coby veliký fanoušek Eddie Murphyho 80. a 90. let, jsem nemohl očekávat víc. Jenže co mám teď dělat? Dát tři hvězdy s jednoduchým pocitem, že mi to nostalgii vrátilo, což vlastně, pravda, účel splnilo. No a nebo tomu vrazit čtyři s pocitem, že Eddie Murphy tu i po třiceti letech dokázal něco, co se akčním komediím nepovedlo posledních deset-patnáct let? Zvládnul totiž bavit, hláškovat, radovat se ze své ikonické role Axela Foleye a z dobře odvedené akční zábavy, které je sice po hříchu málo a scénáristicky je to taky poměrně plonkové, ale zase to tu na Vás dýchne perfektní osmdesátkovou atmosféru. No, já nevím, jak Vy, ale víc jsem od debutujícího režiséra asi ani čekat nemohl. Stejně to všechno pro sebe urval Eddie a jeho parťáci z dílů minulých. A urvali to s noblesou, za což jim z celého srdce děkuji.

Moje první setkání se zfilmovaným románem Jozefa Kariky. Prý má jít o ten lepší případ, což mě u Petera Bebjaka dost překvapuje. Jeho práce mám totiž hodně rád, až mě udivuje, kolik toho za rok zvládne. Jenže Smršť má opravdu jeden problém. Přes herecké výkony a technické zadání je to totiž jeden velký nesmysl. Střídají se tu scény, které nemají smysl, s momenty, které Vám nasadí husí kůži. Trošku mi to připomínalo Shyamalana v éře, na kterou asi nemůže být úplně hrdý. Pouštíte si něco, co Vás bytostně zajímá a co vědomě má skvělou atmosféru, abyste scénu za scénou kroutili očima, co se to tu vlastně děje a jestli to vůbec má nějaký smysl.