Recenze (2 201)
Denní světlo (1996)
Nepovedený katastrofický thriller, ve kterém jsou tuny tíživého klišé snad ještě horší než ohnivá exploze a smrtelná hrozba utopení.Rob Cohen je odborník na nenáročnou zábavu. Ale zatímco u RYCHLE A ZBĚSILE A XxX jsem se aspoň průměrně bavil, u tohoto snímku mně ohryzávala nuda. Stallone jako spásný anděl Latura - tak tohle už Slyovi nebaštím. Ani fanynky Aragorna si neužijou, Viggo moc prostoru nedostal.
Rocky (1976)
Zázraky se někdy dějí. Boxer Rocky vydržel neporažen všechna kola v souboji s mistrem světa těžké váhy a béčkový film, od kterého nikdo nic nečekal, šáhl po metě nejvyšší a obdržel dva hlavní Oscary. A třetí zázrak navrch - do té doby absolutně neznámý Sly Stallone získal dvě oscarové nominace. Mimo jiné za scenář, plný skvělých dialogů, napsaný behem tří dnů. Sly snil svůj americký sen a nastoupil na hvězdnou dráhu.
Návrat k vítězství (1981)
Nepovedený film z prostředí zajateckého tábora za druhé světové války. který může potěšit snad jen zaryté fotbalové fanoušky a obvdivovatele fotbalového mistra Pelého. Ale i ti se možná budou nudit a ani skvělí herci to nevytrhnou.
Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (1964)
Sžíravá satira na myšlení zelených mozků a hrozbu jaderné války. Petru Sellersovi jsem nikdy nepřišel na chuť, ale tady mně svojí trojrolí naprosto uzemnil. Rodeo na bombě v závěru je takovou třešničkou na chutném dortu.
All That Jazz (1979)
Velmi osobní zpověď Boba Fosse, který zde prorocky předpověděl svoji předčasnou smrt. Na smrt se můžu vykašlat, život je krátký, na odpočinek není čas, protože SHOW MUST GO ON. Takhle nějak to asi Fosse viděl a Roy Scheider znamenitě zahrál.
451° Fahrenheita (1966)
Méně je někdy více. Truffaut to dobře věděl, a proto strohá architektura a jednoduché triky nejsou na škodu, naopak skvěle dokreslují pochmurnou atmosféru uniformované orwellovské společnosti. Jedinečná atmosféra, Truffautova invenční režie a Bradburyho předloha - tohle když se spojí, nemůže vzniknout nic jiného než působivé filmové dílo.
Anglický pacient (1996)
Drtivé vítězství formy nad obsahem. Dechberoucí záběry pouště, čarokrásná hudba Gabriela Yareda a znamenití herci. S dějem je to slabší, ale to se u tohoto filmu promíjí. Protože pastva pro oči i uši je to velmi vydatná.
Vražedná pole (1984)
Tohle bych povinně pouštěl všem voličům KSČM, protože takhle nějak to asi vypadá, když se zavede komunismus do praxe. Joffé dokonale ztvárnil temnou atmosféru genocidní Kambodže za vlády Rudých Khmerů, z komunistické uniformovanosti a vymývání mozků je vám na blití, při mnoha scénách člověka mrazí. V pol-potovské Kambodži bylo z hlediska zla a pošlapávání lidské důstojnosti možné téměř vše, pak není divu, že i "malá holčička s modrým igelitovým pytlíčkem" se klidně může stát synonymem smrti. Herecký výkon kambodžského neherce Hainga S. Ngora v roli tlumočníka Ditha Prana, který zakouší pol-potovský režim na vlastní kůži, je strhující a po právu oceněný Oscarem. Pro zajímavost - Haing sám prošel peklem Pol-Potova režimu, o to více je jeho herecký výkon uvěřitelnější.
48 hodin v Paříži (1988)
Veskrze průměrný thriller s banálním příběhem. Ford hraje jako o život, ale jinak v tomhle filmu není nic, co by člověka uchvátilo. Včetně trapného konce. Vy umíte točit lepší filmy, pane Polanski.
Šílený Max: Dóm hromů (1985)
Ve srovnání s předchozími částmi velký posun k mainstreamu, i díky účasti Tiny Turner. Přesto správně ujetá záležitost, při které jsem se celkem slušně bavil. Některé scény, jako je souboj v aréně s motorovými pilami, se povedly. Jiné méně (těch hoven tam na můj vkus bylo příliš) a celkově velmi slušná trojka.