Lima

Slušně rozehraný horor, po většinu času přiměřeně napínavý, který je ale ke konci tak pitomý, až to práská dveřmi toho baráku. Téma húdú vúdú je tu využito k pointě, která je všechno, jen ne chytrá. Obsazení Sarsgaarda je pak poněkud návodné, vzhledem k jeho typickým rolím.

Plakátové Info: SPEKTAKULÁRNÍ! Z PLÁTNA TĚ ZACHVÁTÍ VE SVÉM OBJETÍ! __ Spíše než jako dobré scifi to beru jako dokonalý relikt doby. Jack Arnold se tímhle perfektně strefil do éry mccarthismu, kdy americkou společností cloumal strach z plíživého komunismu, kde jeho úlohu tady suplují mimozemšťané. Zpočátku to moc nefunguje, hapruje to proporčně (výbuch s takovým kráterem by vyhladil půlku Kalifornie), ale počínaje monologem o strachu z odposlouchávání to nabere správný paranoidní atmosféru, s obavami o infiltraci mimozemskými silami a to, že zdejší ufouni jsou vlastně kladnými postavami, které chtějí jenom čas na opravu své kosmické lodi, tomu dává neobvyklý paradoxní šmak. Ten film předběhl dobu i v tom, že jako první ukazuje možnost mimozemšťanů převtělit se do těl běžných občanů (což bylo v následujících letech několikrát s úspěchem použito). Nechybí i několik pěkných trikových sekvencí (laserová pistole), ale především jsem tomuhle filmu vděčný, že po velkém úspěchu v kinech nastartoval v 50.letech Jacku Arnoldovi úspěšnou kariéru a zacementoval ho jako jednoho z vůbec nejlepších sci-fi režisérů ´Zlatého věku´.

Cooper by si po vzoru Amadea Mozarta mohl říct „Mí jablonečáci mi rozumějí.“. Ještě nikdy jsem ho, kluka šikovnýho, nepotopil. Perfektní řemeslo, jak má ostatně Scott Cooper ve zvyku, tak co bych měl chtít víc? Snad jen vystřihnout závěrečný duel typu ´Ripleyová vs. boss´, nebo to pojmout jinak, chytrostí, pastí, nebo tak něco. Jinak ta pochmurná atmosféra mě dostala, kamera zabírající podzimní počasí západních hranic Spojených států tomu pomohla hodně, v hlubokých lesích se zlo ztratí.  Keri Russell mám hodně rád (doporučuji vynikající seriál ´The Americans´), tady opět skvělá a chtěl bych jí vidět ve více hlavních rolích.

Člověk by neřekl, že v duchařském subžánru lze vymyslet ještě něco originálního. Opravdu zajímavá, neokoukaná premisa, místama až fyzicky nepříjemná, intenzivní pecka, bez lacinýho klišé a ohraných lekaček (pár jich tu je a jsou dobrý). A se sympaticky neokoukanými tvářemi a všechny hrajou skvěle. Tohle natočit jako nováčkovský debut, tak to klobouček.

UŽ ZASE BĚŽÍ, pěkně předpisovým junáckým tempem, kolínka správně nahoru (jo, jasně Tome, my víme, že jsi věčný mladík , nemusíš nás o tom pořád tak okatě ujišťovat). Film samotný je pak sledem lepších akčních scének, nalepených na naprosto dementní kostru, která jakoby vypadla z šedesátkových špionážních béček, které se tak krásně později parodovaly. Celý koncept Entity mi přišel úplně směšný.

Doteď jsem měl Toba Hoopera za tvůrce jedinýho skvělýho filmu, ale tímhle mě vyvedl z omylu. Tarantino tohle ve svý knize adoroval a chválil a já se nedivím. ´Funhouse´ je v podstatě koncept ´Texaskýho masakru´ (vraždící dezolátská rodina), převedený do prostředí matějské poutě. Vizuálně působivý, atmosférický, kde genius loci Domu hrůzy je tu vytěžen na maximum. Snad jen ta maska hlavního záporáka je jak z nějakýho blbýho lacinýho béčka, jinak u mě maximální spokojenost a Elizabeth Berridge je tu, zejména ve vypjatém konci, fantastická.

První půle je taková fajn krimoška skandinávskýho střihu, včetně sadistické vraždy, toho sychravýho podzimního počasí a tlumených barev. A s jedním fantastickým  hercem, kterýho totálně, totálně žeru. Benicio je prostě chodící charisma, čím je starší, tím je lepší a z jeho úsporného herectví nespustíte oči (trošku tam cítím „Rudolf Hrušínský (major Kalaš)“ vibe :o) Uprostřed to na chvilku ztratí řemen, a pak se to začne zamotávat a zamotávat a neříkám, že to není fajn, ale tvůrci až moc brzo vyloží karty na stůl a ztratí to moment překvapení. Prostě to není o krok před divákem, jak by taková kriminálka potřebovala a to je škoda. Ale za mého milovaného Býka vachrlaté 4* dám. ___ PS: Výborní a herecky přesní jsou též psychotický Michael Pitt a Timberlake, s jeho prázdným žraločím pohledem.

70.léta velmi přála katastrofickým filmům, zato nepřála Charltonovi Hestonovi, který postupně ztrácel pozici globální superstar a tohle byl jeden z jeho posledních záblesků, jak dát o sobě vědět. Kdybych měl jedním slovem popsat prvních 50.minut, kde se seznamujeme s postavami a vytváří se nějaký příběhový základ pro samotnou katastrofu, napadá mě pouze dnes tak oblíbené slovo „cringe“. Ano, spousta scén tu lavíruje na hraně trapnosti, ať je to dialog o nymfomankách, Kennedy čumící v tranzu na kozy, všechny scény z baru, včetně směšně miniroličky Waltera Matthaua, celá role Marjoe Gortnera coby úchyla (který když leze do uniformy, bere si paruku a hraje si na drsného vojáka) atd. Korunu tomu nasazuje vyhaslá Ava Gardner, která hraje dcerušku magnáta, přičemž oba herci byli věkově téměř stejně staří a oba vypadají spíše jako manželé. Prostě „cringe“. Triky jsou fajn, všechny přední i zadní projekce vypadají pěkně a jenom dokazují, že není třeba umělého hnusného CGI (koukám na tebe, Dwayne Johnsone), bohužel celkový dojem z filmu je přinejmenším rozpačitý.

Nemám rád filmy, které se mermomocí snaží o humor, byť je většinou infantilní a nejapný. Tohle se celou dobu stylizuje do jakési slapstickové grotesky, která zde anoncovaný „horor“ neviděla ani z rychlíku  a ve které se želbohu podaří pouze jeden z deseti, patnácti vtípků. Ano, dělá si to srandu z klasik jako je ´Carrie´, ´Osvícení´ či ´Vetřelec´, ale takovým dost nevtipným způsobem, kde chybí až na vzácné vyjímky nějaká pointa. Občas je to správně nekorektní, když si to třeba střílí z homosexuálů (za to by vás dneska ukřižovali), ale jinak to je zmar. Herec v roli německého vědce, který tu vypadá jako mladší brácha Roberta Englunda, tak mocně přehrává, až je utrpení ho sledovat, naproti tomu klasik Vincent Price (!!!), který se tu mihne ve čtyřech scénách, si to vysloveně užívá, asi ho to i bavilo, ale stejně se nemohu zbavit pocitu, že jeho přítomnost v takové blbině je spíše devalvací jeho nádherné kariéry. Za Vincenta a čtyři letmé pousmání dávám vratké dvě hvězdy.

Předně nutno zmínit nešťastné rozhodnutí castingu dát do jedné z hlavních rolí Burta Younga, typa, který nikdy neuměl hrát a sotva stačil na malé herecké štěky a tady se opět celou dobu tváří, jako by měl osinu v zadku. Ale jinak to bylo lepší, než bych od louhovaného čajíčku čekal, a to především díky Damianiho režijnímu umu. Je to film o dvou půlkách a vrchol přijde zhruba v polovině, kde Damiani výborně šponuje napětí a hraje si fajnově s kamerou a zvukem. Nechybí také taková ta italská špinavost, takže sem tam probleskne nějaké to gore a navrch nečekaný incest dvou sourozenců. Pak se to ale pro zbytek filmu překlopí do poměrně nezáživné variace na Vymítače ďábla, což je škoda, protože tady Damiani narazil na svůj strop a nic víc filmu nepřinesl. Konec s praskajícím latexem je jak z nějaké béčkové Tromy.