Katie88

Na to že jsem se nemohla rozhodnout, která z hrdinek mi přijde víc nesympatická, poplácávám se po rameni, že jsem to zvládla dokoukat do 4. série. Jako oddechovka po práci se na to dívat dá, zvlášť pokud vás zajímá svět módy a témata moderního časopisu (Scarlet je inspirován Cosmopolitanem). Mně to bohužel přišlo už při sledování a teď i zpětně, jako úplně zbytečný feministický seriál zabývající se nesmysly a tvářící se přitom, jako kdyby hrdinky denodenně zachraňovaly životy... Navíc tomu chyběl humor, který by to aspoň pozvedl na jinou úroveň. Jediná dobrá postava celého seriálu byla Jacqueline, která měla aspoň jistou dávku důstojnosti.

Naprostý úlet v nejlepším slova smyslu. Večeře po Americku je punkrocková romantika, se skvělými hereckými výkony, a ještě lepší hudbou. Prvních 15 minut jsem si říkala, jak je to celý divný a potom to dostalo takovej spád, že jsem nestačila zírat. Je to komedie, ale s docela vytříbeným smyslem pro humor. Děj se odehrává někdy v 90kách v USA a zesměšňuje hlavně stereotypy americké středozápadní kultury – široká pole jinak nikde nic, silnice a industriální baráky, narážky na církev – misionáři v Africe a modlení se před večeří… Byla jsem ráda, že se žádné trapné ala super vtipné momenty, jako u jiných romantických komedií nekonaly. "You need to take it down a notch!"

Silně nedoceněný romantický film s Riverem Phoenixem dva roky předtím, než se předávkoval. River hraje mariňáka Eddiho, který má být na druhý den poslán do Vietnamu v 1963. Při hloupé hře zvané Dogfight (dog=ošklivka) poznává volnomyšlenkářskou Rose, která ho nutí se alespoň na jeden večer nad svým vnímáním světa zamyslet. River hraje roli Eddiho skvěle, jak se sám nazval v jedné chvíli „Little shit“ naprosto sedí, je to svým způsobem takovej malej šmejd, co si myslí, že se zbraní v ruce změní svět. Přesto postupem večera divák odhaluje i jeho něžnou stránku a z na oko zkušeného drsňáka se stává citlivý a naprosto nezkušený kluk, co má poprvé rande se skutečnou holkou (a ne jen prostitutkou). O pět let později se domů vrací jiný Eddie… Vietnam pro něj byla krutá zkušenost a doma jej nevítá nikdo. San Francisco je jako jiný svět – kytičky, dlouhé vlasy, marihuana a pro něj mají jen opovržení. Divák jen doufá, že jej už čeká klidná budoucnost ať už s Rose nebo bez. Co mě naprosto fascinuje na tomto filmu je to, že každá scéna má co do sebe a nutí diváka číst mezi řádky – velice zasloužených 5 hvězd. 

Do pátého dílu jsem byla tak nadšená, že jsem si objednala i knihu. Bohužel pak následovalo velké zklamání – ze seriálu i z knihy. Rozdíly mezi knihou a seriálem jsou docela malé, ale přesto markantní. Zatímco kniha si hraje na to být co nejvíc historicky věrná (moje negativní recenze je na Goodreads :-)), minisérie se ubírá trochu feministickým směrem. Šestý díl mě zbavil veškerých nadějí, že by Jindřich VII. byl „docela“ dobrým králem. Když si člověk něco málo přečte o názorech historiků na prvního Tudorovce, nikdo zrovna žádné ohlasné chvály nepěje, takže něco na tom bude. Na druhou stranu, aby jako v jednu chvíli převzala otěže jeho žena, je hodně přitažený za vlasy. Krom toho z děje celé minisérie mám hodně nemastně-neslaný pocit. Myslím, že by tvůrci udělali líp, kdyby se oprostili od inspirace knihou a zaměřili se více na vztah Alžběty a Jindřicha. Série je tak hrozně doskákaná, v jednu chvíli díl končí, jak se manželé začínají sbližovat a na začátku dalšího dílu už kolem běhají tři děti. Až po X letech manželství následuje žhavá sexuální scéna, kdy je potvrzeno, že si ti dva rozumí víc, než lecjaká královská manželství, aby to vzápětí bylo vyvráceno nějakými hloupými intriky krále „Jak nejlíp zdecimovat nepřítele“. Onen zmíněný šestý díl mi zasadil hřeb do rakve této série, že jsem neměla ani náladu to dokončit. Je to škoda. Dvě hvězdy pouze za produkci. 

Naprostá pecka! Minisérie je skvěle zpracovaná a na to, že to není dokument i celkem realistická. Sice tam bylo několik vymyšlených a přemrštěných detailů – chápu, že bylo potřeba vložit nějakou romantickou linku skrz sérií, ale důležitost Chrissie Hynde v životě filmového Steva Jonese a celé kapely, byla trochu moc. Stejně tak nesmysl, že by Glen Matlock byl nucen opustit kapelu, v reálu odešel sám. Bohužel mě ani nepotěšil fakt, že John Lydon (Rotten) žaloval Disney za to, že mu nedali detailní skript na schválení. Jsem ale schopná nad tímto vším přimhouřit obě oči a dát tomu 5 hvězd, protože minisérie naprosto vystihla náturu nejen kapely, ale celého punkového hnutí. Sex Pistols byla nadějná kapela a její členové byli většinou talentovaní a schopní umělci. Bohužel série špatných rozhodnutí a v samotném finále drogy je nakonec předčasně zničily.

Nebýt skvělé recenze na Roger Ebert, nikdy bych se na film s touto anotací ani nepodívala. Překvapivě se ale nejedná o laciný snímek s dámou ve středním věku (Emma Thompson) a mladým najatým gigolem (Daryl McCormack), jak bych očekávala. Věta z filmu: „Možná tě překvapím“ naprosto vystihuje průběh celého filmu. Od začátku až po zhruba 90 % nejsou vidět žádné sexuální scény a film se zaobírá jen konverzací mezi „Nancy“ a „Leem“. Po první polovině nabírá obrátky a spěje k předvídatelnému, ale přesto svým způsobem originálnímu konci.