Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (47)

plakát

Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly (2003) 

Když už film s piráty, osobně bych raději nějakou poctivou historickou řezničinu, než pohádkově laděné, humorem odlehčené dobrodružství. To ale nic nemění na tom, že v kategorii nezávadné rodinné zábavy patří film rozhodně k vydařeným kouskům. Zručně zrežírovaná (byť logicky poněkud vyměklá) akce, skvěle načasované vtípky i nějaká ta romantika, to vše je zkombinováno v tom správném poměru a obaleno náležitě velkolepou výpravou. Johny Depp pojal svou roli s patřičným nadhledem (expresivní mimika + přehnaná gestikulace) a skvělým smyslem pro nadsazenou situační komiku. Strhává na sebe veškerou pozornost a s úspěchem drží snímek i ve slabších momentech. Také Geoffrey Rush si padoucha labužnicky užívá, z půvabů Keiry Knightley vám vypadnou oči a vůbec celé herecké obsazení je mimořádně šťastné. Škoda jen, že je film - vzhledem k jednoduchosti zápletky a přímočarému, řídkému ději - evidentně příliš dlouhý, místy ztrácí potřebný tah a trochu se vleče. Možná díky tomu trvalo dost dlouho, než se rozplynul můj prvotní pocit, že Piráti nemají ten správný říz. Kdybych to viděl v deseti, jsem nadšením bez sebe, takhle jde o zábavný, přes zdařilé digitální efekty příjemně „starosvětský“ dobrodružný kousek, který mi připomněl bijáky mého mládí.

plakát

Hulk (2003) 

Možná jsem divný, ale já Hulka pokládám za jednu z vůbec nejlepších comicsových adaptací. Pro mě film fungoval a emocionálně mě dokonale angažoval. Postavy jsou věrohodné, skvěle zahrané, ani v první části jsem se nenudil, dlouhá expozice mi naopak umožnila ponořit se do příběhu a o to více si vychuitnat působivé finále s úžasným dramatickým nábojem. Když například srovnám závěrečný výšplecht Green Goblina ve Spidermanovi na téma "spolu ovládneme svět" s podobně laděným projevem Bannerova otce, šlo v prvním případě o trapnou karikaturu, zatímco tady, díky skvělému Nicku Noltemu a hlavně díky tomu, že děj k něčemu takovému celou dobu směřoval, že dialogy jsou tu mnohem lépe napsané a vývoj postav skvěle vystavěný, šlo o strhující scénu. Problém Hulka vidím pouze v tom, že ho ocení jen ti, co za a) mají blízko ke comicsové kultuře a překousnou výraznou stylizaci a až mytickou nadsázku a zárověň b) neočekávají jen povrchní akční spektákl, ale jsou ochotni nechat se vtáhnout do vnitřního světa hlavních postav a spoluprožívat jejich příběh. Chyba byla možná v tom, že reklamní kampaň dělal z filmu něco, čím není. Film sám je ovšem možná nevděčné, ale pro mě skvělé, odvážné dílo.

plakát

Město bohů (2002) 

Neuvěřitelná síla ! Vizuálně vynikající, dějově strhující, šokující přesvědčivou a syrovou výpovědí, skvěle podané v nejlepší Scorseseho vypravěčské tradici. Nabité energií a emocemi. Pro mě suverénně nevětší zážitek roku, okamžitě se řadí do mé osobní absolutní špičky. Nechápu, z jakých důvodů tomu byl někdo v Cinemě schopen dát nebetyčně chabých a urážlivých 80 procent.

plakát

Duchové Marsu (2001) 

Otřesný zážitek. Takové zklamání od Carpentera nepamatuju. Čekal jsem přirozeně béčko, ale béčko hravé, zábavné, atmosferické. Čeho se mi však dostalo? Chabých, necharismatických postav (trochu to zachraňoval jen Ice Cube), trapných dialogů, mizerného příběhu maskovaného samoúčelným hopsáním v časových rovinách a v neposlední řadě chaotické, špatně natočené akce. Vše korunoval idiotský závěr.

plakát

Princezna ze mlejna 2 (2000) odpad!

Možná to není odpad, ale jen nevkusně infantilní, uřvaná, nosný příběh postrádající historka určená k výplachu dětských mozků. Ale tohle hodnocení je osobní. Dělal jsem promítače právě v době premiéry a věřím, že nikdo nemůže tento film nenávidět víc než já, který jsem si čertíkovo kvílení vytrpěl asi dvacetkrát !

plakát

Kung Fu: Legenda pokračuje (1993) (seriál) 

Velká pitomost, jen co je pravda, navíc akce opravdu mizerné úrovně, ale seriál pro mě má určitý půvab díky naivitě a ničím nemírněné demenci některých momentů - znáte například epizodu, v níž Kane vstoupí do černobílého filmu (!) a naváže dialog se zemřelým hercem?

plakát

Vetřelci (1986) 

Zářný příklad dokonale zvládnutého sequelu, který přistupuje k látce novým, osobitým a svěžím způsobem, ale zároveň využívá nejlepší prvky originálu. Jestliže jednička patří do zlatého fondu hororu, pak dvoce se podařilo stát se stěžejním dílem akční sci-fi a nepochybným zdrojem inspirace pro další zástupce žánru. Přes značnou délku drží film napětí od začátku do konce, disponuje skvěle vyprofilovanými charaktery, hustou atmosférou a nouze není ani o výborné hlášky. Podle mě nejlepší Cameronův kus.

plakát

Matrix Reloaded (2003) 

Jako nekritický uctívač originálu musím s politováním konstatovat, že dvojka je pro mě zklamáním gigantických rozměrů. Především trpí syndromem nových Starwars - snahou do detailu a didakticky dovysvětlit a ukázat vše, co bylo v jedničce zahaleno tajemstvím. To možná poskytuje fandům dostatek příležitostí k analýze, ale zcela ničí a boří původní mystérium a symboliku, kterou si mohl každý sám nalézat. Já nepotřebuji vědět, jak přesně a do detailu fungují které typy programů a už vůbec nechci vidět Sion a nějaké politické intrikaření radních (připomínající Jedi council). Já chci, aby film pokládal zajímavé otázky a postavy aby se někam vyvíjely. Toho se dočkáme až na konci. Do té doby ale musíme protrpět "děj" připomínající počítačovou adventuru (najdi postavu A, ta tě pošle k B, ta tě pošle k C..) a plný proti jedničce neskutečně didaktických a těžkopádných úvah, které nahlas nemusely být vůbec vyslovovány (vrchol - debata Nea s radním ve strojovně). Celek postrádá spád a vypravěčskou obratností je na míle vzdálen dokonalé kompozici originálu, vzhledem k řídkosti děje by mohla být stopáž poloviční a nemohu se zbavit dojmu zbytečnosti DVOU sequelů (mimo důvodu komerčního, ovšem). A akce? Jistě, skvělá, profesionální práce, ale adrenalin ve mě (způsobem srovnatelným s jedničkou) rozmumpovala jen automobilová honička, zbytek akce je sice esteticky dokonalý, ale jaksi syntetický, umělý, bez dramatického náboje a bez jasného účelu. Ve scéně s agenty Smithy jsem byl znechucen místy strašlivě evidentní "počítačovostí" Nea. Méně je někdy více, ocenil bych raději něco méně "revolučního", co by nepřipomínalo videohru. Tím originál netrpěl. A v bojových scénách mě často šokovala špatná, tupá, nevhodně zvolená hudba. Opravdu cool, nejen vizuálně, ale především emocionálně silné scény, lze počítat na prstech jedné ruky. Jistěže hardcore znalci se budou ohánět tím, jak má každá i zdánlivě zbytečná replika hluboký význam. Ale hodnotíme film, ne seminární práci. Nezáleží jen na obsahu, ale také na jeho podání a to má ke genialitě a lehkosti daleko a ani Revolutions na tom nic nezmění.

plakát

Pátý element (1997) 

Vizuální stránka sice velkolepá, ale co úžasného jinak na tomto snímku jeho příznivci shledávají, je mi záhadou. Pro mě neoriginální slátanina motivů ze starších (a lepších) děl žánru , která navíc nemá jasno v tom, zda chce být seriózní sci-fi nebo infantilní pohádkovou historkou pro diváky do deseti let (nesnesitelný Tucker či vojáci legračně zmrzlí v ledničce naznačují druhou variantu). Povrchně efektní guláš.