Gambler

Každý režisér musí mít svůj debut a především u vyhlášených režisérů je velmi zajímavé sledovat jejich posun od jejich prvotiny po nejnovější snímky. Pro Paula Thomase Andersona byl jeho první snímek právě Gambler neboli Hard Eight. Už u Gamblera je poté vidět výrazný Andersonův styl, přesto je ale na Gamblerovi poznat, že to není v rámci jeho filmografie vrchol a především, že má k dokonalosti víceméně opravdu daleko. Už u svého režijního debutu PTA předvedl svůj silný režisérský rukopis a především dokázal, že hlavní síla jeho filmů tkví v jeho scénářích a následně v do rolí skvěle padnoucích herců. U Gamblera je to především perfektně zvolený Philip Baker Hall, který se stal tím hercem, který nikdy nebude hvězdou ale filmový divák u něj začne tušit povědomý obličej. Je tu výborný John C. Reilly, velmi dobrá Gwyneth Paltrow, skvěle padnoucí Samuel L. Jackson a především Philip Seymour Hoffman. Sice jen ve formě camea, jeho scéna je ale nejenom nejlepší scénou filmu ale zároveň definitivně položila základy proto aby se stal Hoffman Andersonovým dvorním hercem, kterého PTA obsadil do většině svých filmů do doby Hoffmanovy smrti. Ohledně Gamblera mám především dramaturgické výtky a to především co se týče faktu, že i když film trvá pouze 100 minut tak je vlastně v několika momentech vyloženě tempově mrtvý. Velký plus dodává závěr filmu, který v sobě má sílu a funguje jako to správné emocionální vyvrcholení všeho toho co se dělo předtím. Předtím je tu několik vyloženě přetažených sekvencí a někdy film obsahuje vyloženě taková místa, která ani nepůsobí nějak výrazně pocitově. Dost možná je na vině fakt, že měl být film brutálně z původní verze zkrácen a místo delší a smysluplnější verze dorazila verze tato, která má sice silný emoční závěr, všechno předtím je ale oproti tomu úplně studené a bezcitné. Už u Gamblera je poznat, že je PTA člověk co má talent. Silný schopnosti u psacího stolu, silnou režijní ruku a velmi ukázkově umí pracovat s hereckým ztvárněním jednotlivých rolí. To všechno dělá z Gamblera dobrý film, který ale zároveň má spoustu chyb a řadí se společně se Skrytou vadou k těm nejslabším Andersonovým filmům. Ve finále ale vlastně ani ne tak proto, že by byl Gambler špatným filmem. Spíše proto, že PTA poté chytil novou vlnu a začal (většinou) točit filmařské povedené až výborné pecky. Gambler tak slouží především jako slušná ukázka toho jak tento režisér začínal a rozhodně to není film, který by se měl Anderson pokusit smazat ze své biografie. Zároveň ale rozhodně ani zdaleka nejde o jeden z nejlepších režijních debutů všech dob.... (29.08.2020)

Podmanivě loudavý film, který primárně vlastně vůbec není o závislosti na hazardních hrách... Celovečerní debut P.T. Andersona totiž vypráví mnohem víc o hazardu se životem a mezilidskými vztahy. Šlo rovněž o první film tohoto nezávislého amerického režiséra, na který jsem se podíval, a od počátku si mě získal svou jedinečnou atmosférou, dávající důraz na konverzační průběh dvou až tří postav ve vesměs uzavřených prostorech, a také hereckými výkony hlavní dvojice. Ačkoliv se Philip Baker Hall v jedné z mála hlavních rolí blýskl suverénní minimalistickou kreací a nejen díky charakteru své postavy budí dojem nedostižného ostříleného matadora, mladý John C. Reilly se mu výkonem v postavě ňoumy zapleteného do nešťastné hry velmi zdařile přibližuje. **** PS: Z pohledu dnešní hyperkorektní doby je již docela netradičním zážitkem vidět film, v němž nejzápornější roli představuje černoch... odporný byl ten vydírač ovšem dokonale, jestli to byl záměr – už déle mi žádná postava nebrnkala na nervy už jen po zjevení na scéně tak, jako Jimmy. [80%] (20.08.2022)

Anderson natočil ako jeden zo svojich prvých filmov povedzme že typického predstaviteľa americkej nezávislej produkcie. Prekvapiho ho neodmietli veľké hviezdy, takže sa film dostal do širšieho povedomia divákov. Ťažko hladať v trilerovom scenári realistickosť, je to žánrový film, ktorý zrejme hľadal inšpiráciu aj u Tarantina. No a taktiež nie je tak preafektovaný, ako Magnolia. Videl som ho dvakrát. (20.05.2012)

Celovečerní debut mého oblíbence PTA ještě přirozeně nedosahuje takové vyzrálosti a dějové ucelenosti jako následující Boogie Nights nebo Magnolia, nicméně už zde lze najít zárodky Andersonova vypravěčského mistrovství a zejména ohromně vyvinutou intuici pro výběr herců. Dějově je to něco mezi tarantinovkou a coenovkou, po formální stránce jde o poctivý devadesátkový film s nezaměnitelnou hudbou a atmosférou. [65%] (29.11.2020)

Každoroční filmový cyklus "Americké nezávislé léto" je v plném proudu a toto byl pro mě letos první film, který jsem z tohoto cyklu viděl. A rozhodně nelituji, že jsem se na tento film podíval už jen z prostého důvodu, že tento film splňuje přesně to, co od malého nezávislého filmu čekám. Scény se odehrávají především v interiérech většinou za účasti dvou až tří osob, což je přesně to, co mám u filmů rád, a především tento film, který je ponejvíce filmem konverzačním, stojí a padá s hereckými výkony, které jsou, nebojím se říci, více než skvostné. Každý z hlavní čtveřice zahrál svůj part znamenitě, aniž bych měl pocit, že některý z herců přehrává nebo působí nejistě, všechno je to perfektní, dotažené do absolutní dokonalosti. Což se dá říci nejen o hereckých výkonech, ale také o samotném ději, který celou dobu vypadá, jako že to je prostě jen nějaký obyčejný náhled do života jednoho člověka, který je na dně a usmálo se na něj štěstí. Jenže celou dobu se jedná o promyšlený příběh, kde se nic neděje náhodně a kde všechny činy mají své odůvodnění. Já jsem zkrátka s výsledkem spokojený a hodnotím ho nadprůměrně. Jsou to lepší čtyři hvězdy. (29.07.2011)