Bábovky

Nejprve to pozitivní. Mozaika jakýchsi mikropříběhů je dobrým (samozřejmě jinde mnohokrát viděným) nápadem. Sledovat se dají díky solidnímu řemeslu a zvoleným pražským lokacím. Rovněž herci zmiňované příběhy drží nad vodou. Ovšem pod vodu je tlačí jejich prázdný a povrchní obsah, který se s realitou kolikrát naprosto míjí. Uchopit to celé zhruba tak, že jsme všichni propojeni a že je tohle celé ze života... proboha, vůbec není. Tvůrci se vzhlédli v zaoceánských mozaikách, jenže zvolili zoufale okoukané a slabé příběhy, které dohromady příliš nefungují. A navíc je jich opravdu hodně, takže třeba linie Langmajer-Vlasáková je úplně prázdná a nedotažená. Ano, je to přehledné a divák ví, co sleduje a proč to sleduje, ale jednotlivým příběhům chybí napětí, vtip, dílčí pointa. Potěší snad jen linie Plodkové a Taclíka, kdy ona to dobře sehrála a on je docela vtipný. Což se třeba vůbec nedá říct o Pauhofové a Vetchém. Nejen na nich je vidět, jak je to celé strašlivě špatně vymyšlené. A raději nerýpu do té téměř permanentní kýčovité orchestrální hudby. Snaživý režisér Rudolf Havlík nicméně ode mě dostává konstantně tři hvězdy, tak ho ani tentokrát nezklamu. (27.09.2021)

Nevera, túžba po dieťati, prostitúcia, smrteľná choroba, zanedbané deti v dôsledku workoholizmu, vytváranie nekonfliktného života verejne známej persóny za každú cenu, zúfalé riešenia, materstvo, výchova. Záležitosti aj záletlžitosti, trápiace i tešiace ženy a mužov dneška. Všetky mizérie sa v závere preklopia do ultra šťastného konca. Príjemné, nenáročné pozeranie s pomerne podarenými humornými prvkami. Ako píše mchnk: prijateľné. No najmä trocha nasilu ultrasladký záver sa postaral o to, že ani tentoraz sa žiaden veľký filmový zázrak nekoná. (11.01.2022)

Rudolfa Havlíka považuji za sortu těch lepších režisérů, jež točí české masovky pro davy a v podstatě všechny jeho filmy, jež jsem měl doposud tu čest vidět, se mi líbily. I tak jsem na Bábovky (možná i kvůli tomu tupému názvu) pohlížel s despektem, který jenom utvrdil hejt od recenzentů. Jak ale vidíte dle mého hodnocení, i přesto, že jsem nějaké recenze četl, moc nerozumím, kde se ta nevraživost vzala. Zřejmě nikdy nebudu čtenář románů Radky Třeštíkové, nicméně co se týče osvědčeného námětu mnoha více či méně sobě neznámých postav, jejichž osudy se v cílové rovince protnou (Crash, Amores Perros), prakticky nemám výhrad, zaujal mě a dokonce dojal. Ondřej Vetchý je můj obří oblíbenec a zejména kvůli němu jsem se nechal k návštěvě kina přesvědčit, nicméně prakticky všichni herci zde odehráli příjemný nadprůměr a celkově mě film velice překvapil. Trailery z něj dělají jednu z tisíce přiblblých českých komedií, na které se každý rok chodí, ale právě tak tomu vůbec není...za mě velmi kontroverzních 9/10, stejně jako pro Pohádky pro Emu stejného výše zmíněného mužského dua. (09.10.2020)

Rovnou vypálím, že jsem od poloviny filmu srovnával s takovými kousky jako Láska nebeská (2003) a ke konci s Magnolií. To nejsou vůbec špatné vzory. Vztahové a sexuální eskapády podány spíše drsněji a ne tak pohádkově jako v Lásce nebeské. Když už jsem si uvědomil, co je to vůbec za film, čekal jsem na závěr něco podobně bláznivého jako u Magnolie. K propojení dojde, ale zase mnohem reálnějšímu. Propojovací scéna je fakt úžasná. Na jeden dlouhý zátah, který je na české poměry neuvěřitelně propracovaný! Dost emocí. Sympatie s postavami (s většinou). Nebýt Taclíkovy postavy, nedalo by se ani trochu hovořit o komedii. Že jsou všechny chlapské postavy takoví ......, mužského diváka asi tolik nepotěší. Ale zase na Janu Plodkovou je pěkný pohled když se kurví. Sečteno, podtrženo, plus mínus autobus, ale do nadprůměru film zvedá zmíněná propojovací scéna. (10.02.2022)

S odretými ušami za tri a to najmä preto, že film je veľmi profesionálne nakrútený a má slušnú dramaturgiu, čiže rýchlo ubehne a nemá hluché miesta. Druhá vec je však obsah scenára a tu prichádzame k tomu, že skutočnými bábovkami tu sú práve dvaja scenáristi, vrátane autorky predlohy. Skutočne som musel gúľať očami nad tým, že film síce vyzerá moderne a všetci podľa šablón majú luxusné domy, byty a autá, ale myšlienkovo je niekde doslova v päťdesiatych rokoch. Čo to znamená? No, keď vás váš priateľ bije, núti k prostitúcii, vyhráža sa vraždou a ešte aj predáva drogy, vy ho bonznete polícii a je vám vyčítané, že veď on vás predsa miluje, tak by ste sa podľa tvorcov mali cítiť previnilo. Podobných lapsusov je tu viac, rovnako ako aj klišé typu milenca, ktorý neustále sľubuje milenke, že opustí svoju ženu a furt nič. Svojim spôsobom ťažko hodnotiteľné, pretože technická stránka je vysoká, dokonca aj tie príbehy sú slušne prepojené, len obsah dialógov, práca s klišé a myšlienkové posolstvo sú občas až hrôzostrašné. Takže svojim spôsobom ide o zvláštne guilty pleasure. (12.10.2020)