Devadesát Dva

Film jako 'Hit Man' má na začátku takovou woodyallenovskou nenucenost, s jakou plyne jeho zápletka, ale přišlo mi, že taková byla jen jeho slupka, protože jakoby se postupně vyvíjel z něčeho, co vypadá jako komedie, do něčeho, co vypadá jako thriller, ale vlastně to není ani jedno (trochu podobné žánrové mixéry lze jako trend spatřit u jihokorejských filmů, nebo, nejlepší příklad, Wheatleyho 'Kill List' - rodinné drama, co přejde do thrilleru a pak končí jako čistý horor). Když jsem uviděl, že něco jako tohle režíruje Richard Linklater, který spolu s představitelem hlavní role, Glenem Powellem, napsali scénář, nějaké očekávání se dostavilo. Nicméně je taky fakt, že jsem nic z novější tvorby (poslední dekáda) známého režiséra neviděl. Tenhle snímek se soustředí na středoškolského učitele filozofie/psychologie, Garyho, který si ve svém osobním znuděném životě přivydělává tím, že je technik pro policii. Když jim vypadne týpek, který předstírá, že je nájemný vrah, aby donutil podezřelé k přiznání, Gary je přinucen zaskočit a předstírat roli sám... a jelikož mu to jde, vedení se rozhodne ho do role falešného vraha obsadit namísto původního borce, který si to samozřejmě vezme osobně a začne to Garymu dávat pasivně sežrat. Gary se začne různě maskovat, charakterizuje to, jak si myslí, že by podezřelí chtěli, aby jejich nájemní vrazi vypadali (na základě jejich profilu, než se s nimi setká). Při jednom ze setkání se Garyho zahledí do jedné podezřelé, která je "krásná a čistá duše" a pak překračuje svoji hranici a pravomoce, a setkává se s ní dál, jako svoje hitmanovské alterego Ray, což začne zamotávat celý koncept a premisu filmu. Do půlky si říkáte, že víte, jak to bude, že na komedii je tam málo k smíchu, na romanci je tam málo romance, na thriller málo thrilleru (něco jako když jsem nedávno viděl 'Nesnesitelnou krutost', mělo to vše, ale nic z toho silně, pořádně, takový nevýrazný kus). Tohle je spíš jeden z těch filmů, který je takový chameleon, podobně jako hlavní postava... dvojice se střetne a hodně píchají a najednou je to jak 'Poslední tango v Paříži'), pak dojde na vydírání a najednou je to jako thriller atd. Jako celek to tolik nenadchne, ale je zajímavé, že ta část, kde se některé filmy mají hodně tendencí táhnout, okolo poloviny až do 3/4 je tu vlastně nejsilnější. Snaží se to nejdřív hodně vařit z toho, že Gary se hodně převlíká. Má to skoro dvě hodiny a to je dost na takovou věc. Myslím si, že jestli v něčem mohl film excelovat, ale minul to, tak všechny ty interakce mezi lidmi a jejich "proč a jak" se dostali k tomu, že si chtějí najmout vraha. Glenn nehraje špatně, Adria Arjona je zase pěkná sexy prdelka, což je to hlavní, co se po ní chtělo a vrcholem filmu je pak potom, co jí Gary odhalí svou pravou identitu, že je přinucen napíchnutý k ní jít a jako Ray s ní udělat rozhovor, zatímco jí na mobilu píše instrukce a ona musí hrát s ním a následně celý ten segment s otravným kolegou, který se pak dvojici snaží vydírat. Film má i solidní filozofické pasáže okolo identity a je inspirovaný příběhem skutečného člověka. Nakonec vlastně příjemné překvapení, čekal jsem, že to bude větší blbost. 7/10

Téměř dekádu zpátky jsem byl zvědavý na první sérii a ta stejně jako druhá (a ta možná snad ještě víc) přinesly skvělé variace na původní film. Třetí a čtvrtou jsem se ale pak už rozhodl vynechat. Nicméně pátá mi prostě nedala spát, jen jak jsem viděl trailer. Téměř mccarthyovsky mýtický Ole Munch (neznámý herec malých rolí Sam Spruell, který tu konečně dostává prostor), se tentokrát nese příběhem, který tak není pouze obyčejným černohumorným thrillerem, který mimochodem dělá dost trefnou variaci na původní snímek tím, jak napodobuje scény, záběry. Nelze nezmínit, že tuhle sérii hodně táhnou postavy, především Juno Temple v hlavní roli, pak i Jon Hamm v roli grooming-záporáka-šerifa, který má svůj pohled na mlácení žen a co je jeho právo od Boha. Kontrastem k tomu budiž, Munch, který je pět set let zpátky proklet někde ve Walesu, v Anglii, nosí celý film kilt a sestřih podle kastrólu a je mu, hladovějícímu nabídnuto, že sní hříchy bohatých, od té doby se toulá Světem, nemá sny, nemůže spát a snaží se nalézt jakési vlastní pojetí Světa, přijetí, spravedlnosti... a jak na konci zjistí, hlavně odpuštění. Finále bylo skvělé, ale myslím si, že tahle série mohla být tak o třetinu kratší, uvítal bych i víc hrotů mezi postavami, kdy jedna odkrágluje druhou... namísto toho se z toho stane taková polo-military kovbojka, kdy namísto toho osobního "postava na postavu" tam najednou šerif zmobilizuje svoje jižanský kámoše a namísto toho se pak plácá ve scénách a částech, které mi přišly roztahovány, jen na úkor toho, že Fargo má prostě mít svých deset epizod, ale reálně by se to dalo nacpat klidně třeba do šesti.

Zvláštní. Na S02 jsem čekal tak dlouho. Pak jsem si dal jen "most", kterým byla epizoda o Atom Eve a rozkoukal první polovinu S02. Ta navazuje prakticky tam, kde první skončila. Omni-Man zrasil svého syna Marka do krvavé kaše a pláchnul potom, co zjistil, že k němu chová otcovské city, namísto aby naplnit úděl svojí rasy a jako Viltrumite splnil svou misi a připravil Zemi pro nadvládu jeho rasy, rasy chladnokrevných silných, kteří věří, ve své veliké dílo, které bude dobré pro všechny. Ačkoliv jsem čekal, než vydají druhou polovinu (z nějakého důvodu nechápu tu trendy věc dělit série a vydávat je s odstupem) kompletně, trvalo mi dalších pár měsíců se k tomuhle dokopat, protože jsem jaksi ztratil zájem o "superhero shit" (a upřímně, kdo dnes není přejeden produktem-Marvelem? Infinity War byla snad jediná světlá vyjímka, s temným koncem a dobře motivovaným archem okolo Thanose, který zajistí mír tím, že vyhubí polovinu bytostí ve vesmíru, aby pak mohl odložit zbraně a v klidu sedět v zahradě, jako pokojný bojovník). Kromě tohohle a The Boys se tu žánrově snad nic nedá sledovat. Nebo to jde mimo mě. Občas se dá naletět na úleťárny, jako třeba Peacemaker (a Vigilante!), ale ty se snad nedají brát nijak vážně. (...) Nicméně S02, na rovinu, postrádá dvě věci... stejnou detektivní zápletku okolo vraha, která byla hnacím motorem celého toho "juicy objevování" skrze mladého Marka v první sérii. A (#2) absence ikonického Omni-Mana. Je to asi jako představit si The Boys bez Homelandera. Nebo představit si ho, jak hraje ve dvou epizodách série max. O to víc ale pak jeho nástupy zaujmou, něco ve stylu Barbossova nástupu na konci Pirátů z Karibiku 2. Tady je přesně takový zlom/nástup v půlce série, ale pak se Nolana (Omni-Mana) dočkáme až na několika místech v posledních několika epizodách. série se hodně zaměřila speciálně na Marka a jeho problém s adaptací na to, že je, kým je a jak se snaží skloubit svůj osobní život s úlohou ochránce planety, jak se ukáže velmi časově náročnou úlohou, která ho nutí konstantně cestovat do vesmíru, nedává mu prostor na to, být normální student a mít normální holku. Show přináší i zajímavý přídavek v některých postavách, jako je třeba Allen the Alien (Seth Rogen), který je zajímavým prostředníkem v boji proti Viltrumiteům a od svého úvodu, jakožto counter-zbraň proti nim hodně zesílí, jakožto něco jako vesmírný šerif, který se snaží pro "dobrou stranu" dát dohromady nějaký odboj proti Viltrumiteům. Zápletka se prohlubuje, co do odhalování malých drobností okolo postav, sune se... ale zároveň, jakoby se tu vlastně nic příliš neposunulo, končíme de facto (abych citoval další majstrštyk s Rogenem) "Same-same, but different". I přestože neskáču nadšením, S02 definitivně má svoje cool momenty a jede si pořád svoje a když si ji pustíte a chytí vás, je to binge (dnes jsem dal půlku za jeden den, něco, co mi trvalo efektivně měsíce a měsíce tu a tam dát) a Invincible definitivně patří k těm solidnějším z aktuálních shows, na které se dá dívat, i díky mnohdy nekompromisní brutalitě a umírání postav, stejně jako to, jak komplexně a relativně uvěřitelně zpracovává svoje motivy "hrdinů v našem Světě". Třeba postava Donalda, agenta, který umírá (39x), ale je znovu a znovu "obnoven" jako robot a pokaždé z něj zbývá méně a méně člověka a tak si nechává smazat paměť, aby pouze sloužil a měl méně trauma. Spousta otázek tu jde až do existenciální roviny, hrdinové se hodně zabývají vlastními osobními problémy, ačkoliv na flexování taky dojde. Fight s Anissou je hard, ale ukazuje Marka, který stojí jako hrdina, který chápe, co to je být člověk a pro co a za čím stojí, i kdyby to mělo znamenat jeho konec. Rozchod s přítelkyní je zajímavý twist, protože jaká to byla osina v zadku v první sérii, a jak ji tvůrci na remcání fans změnili k dobrému, tak ji zase "nechali jít"... aby Marka nasměrovali "správným" směrem, k té, které ho "skutečně chápe". Druhá série končí, hrdina se snaží ukočírovat více věcí, aby nakonec pochopil, že vše je otázkou volby mezi věcmi. Střihy na název INVINCIBLE, vždy zakomponované do nějaké věty, namísto úvodu jsou trefné, baví mě to, stejně jako fakt, jak si show mnohy utahuje ze stereotypů. Zapomněl bych zmínit i hlavního záporáka, Angstroma Levyho, který uštědří Markovi cennou lekci... je dalším ze zajímavých záporných postav. Muž, který se snažil "spasit svoji realitu" tím, že získá vědomosti z těch ostatních... je shodou okolností přerušen Markem, zohaven v procesu a nakonec získá vzpomínky ze všech alternativních realit, v mnohých je Mark záporný, padouch... Angstrom Levy, šílený vědomím z ostatních realit, je pak posedlý tím, že se chce Markovi pomstít. Mark pak vyprovokovaný strachem o svou matku v záchvatu hněvu Angstroma zabije, ale je odříznut, uvězněný v jedné z realit, v poušti, kde není nic, ale no worries, neskončí tam. Osobně hodně věřím v geny. Koneckonců, pocházíme z těch lidí, kterými se bojíme, že se staneme, to kým jsou, je dovedlo k pokračování, k přežití. A to je ta nekonečná vnitřní bitva, když s tím ideologicky nesouhlasíme, stejně tomu neutečeme. Mark tak končí druhou sérii více v přijetí toho, v jakých sračkách se vlastně nachází a že musí zesílit ani tak ne proto, že chce spráskat padouchy, ale že se musí kontrolovat, aby nebyl jako jeho otec (ten poster k season 2 je perfektní!), ten je mezitím ve vězení, zajat a kecá telepaticky spolu s Allenem, který se nechá záměrně uvěznit, aby Nolana dostal ven. Nemusím ani zmiňovat, jak vtipně ta postava působí už jen tím, že ji dabuje Rogen, dodává to vážné show jakýsi kýžený komediální tón... a Allen má přesto snad nejvíc pod čepicí ze všech těch dramat a traumat okolo. 8/10 "He brought me a tree once instead of flowers. He thought it was the same thing but better. I had to teach him so much about Earth." "...your tranformations are a problem. You've expressed that yourself. And I fix problems. It's what Im good at. It's who I am. I care for you. So I wanted to fix your problem. I'm sorry if, along the way, I became a problem myself."