Chudáčci

Barbie pre intelektuálov. Viac je myslím aj zbytočné písať, nič výstižnejšie ma už totiž nenapadne. Každopádne v Poor Things je toho toľko, až to môže aj premýšľavého diváka časom frustrovať a pozerať film s tým, že pre plné pochopenie to budem musieť vidieť ešte raz, nemusí byť vždy príjemný. Lanthimos je najlepší v momentoch, kedy rozpráva obrazom a herci výrazom tváre či pohybmi, naopak občasná doslovnosť artovosti neortodoxného diela skôr škodí. Vizuál je viac secesný než že by som v ňom videl Zemana a subjektívne mi pripadala pasáž v Paríži oproti iným kapitolám trochu natiahnutá a film tu mierne stráca tempo. V závere však dokáže scenár prekvapiť. (22.02.2024)

Dokonalé ať už se týče zvolené obrazové formy i v postupném vývoji postav. Herecký výkon Emmy Stone se dá rozhodně považovat za galapředstavení a Oscar pro ni je jediný možný výsledek. Věřím že tímto filmem se Yorgos dostane mnohem více do mainstreamu, takže lidi zpětně docení jeho předchozí tvorbu, která je rozhodně zajímavá. Poor Things stojí bez debat hlavně na skvělé ústřední myšlence. 80% (13.03.2024)

Současný hit Yorga Lanthimose nominovaný na extrémní počet ocenění vychází z knihy Alasdaira Graye Poor Things: Episodes from the Early Life of Archibald McCandless M.D., Scottish Public Health Officer (1992). Gray bývá srovnáván s Jamesem Joycem, přesto máme v českých překladech jen dva jeho texty a Poor Things mezi ně nepatří. I proto je tak snadné podlehnout dojmu o genialitě Lanthimose, jehož přínos nicméně spočívá jen ve spojení Grayova pseudoviktoriánského románu s Frankenhooker (1990) Franka Henenlottera. Osobně vnímám samozřejmě mnoho dalších odkazů, ať už to jsou Freaks nebo Elephant Man, každopádně celek tvoří nevšedně půvabný pastiš. O kouzelných hereckých kreacích Stone, Ruffala, Dafoa, Schygully nebo Qualley se není nutné rozepisovat, protože v takto kreativním filmu musela být radost pracovat. Mary Shelly by jistě byla nadšená. #čsfdprojekce (29.01.2024)

Lanthimosovi Chudáčci jsou abstraktní kaleidoskop hýřivých barev započatých střídmostí černobílého úvodu, fantaskní hravostí a bohatou nabídkou roztomile pitoreskních zvířecích monster. Bella, dcera geniálního vědce Dr. Baxtera, je ten nejdokonalejší experiment a doktor ji neskonale miluje. Bella mě uchvátila svou rozpustilostí (návštěva u otce v laboratoři a cvrnkání do penisu mrtvého muže ležícího na pitevním stole), živočišností a touhou poznávat tajemství velkého světa, rozkoš vlastního těla, sexualitu a vášeň. Film, který je natolik jiný, že jsem mu naprosto podlehla. (20.03.2024)

Oslava šialenstva a nechutnosti. Pri mene úchylného Gréka nič nové. Raz homáre strkal Farrelovi do riti, inokedy v psychosplaške s jeleňom nechal Kidmanku pochodovať permanentne nahú a ona poslušne odev odhadzovala, lebo vraj umenie, potom nechal lízať obtlstlé stehná a mušle v súťaži o favoritku, no a keďže jednotkou odpudivosti je Emma Stone, rozhodol sa, že na ďalší kúsok "umenia" prehovoriť ju, veď už mu raz svoju šerednosť pred kamerou dokázala. A prekonal sa. Emma Stone už nie je jednotka odpudivosti, už je to Emma Stone s havraním riedkovlasom, potrebujúca akútnu pedikúru, pretože tak rapavé chodidlá nevidieť ani v domovoch sociálnych služieb pre klientelu nad 80. Hrubozrnná päta, nechutné mrdanie s ešte negustovnejšími partnermi, obscénne vystavovanie sa a tlačenie očných buliev dovonka ako pri zápche po kile banánov a vylizovanie si šušky černoškou však robí z drahej Emmy jednu z favoritiek na oscara, čo len poukazuje na to, aké artové diela sa dnes musia točiť, aby progresívny partajčík tlieskal v stoji. Jedno šťastie, že film aspoň potvrdil žáner sci-fi, pretože v celom tom bláznovstve boli prítomní len dvaja intelektuáli a naozaj, ako z nejakej fikcie, obaja mali korene v Mozambiku. (01.03.2024)