Cesta za vítězstvím

Ztělesněné sportovní klišé. Ale opravdu, Glory Road je přesně dělaný podle nějaké šablony tohoto žánru a jak mě to jinak tolik nežere, tady mi to opravdu vadilo. Coach Carter měl alespoň neuvěřitelně charismatického Jacksona, tady se o žádné výraznější a sympatické postavě nedá mluvit. Téma rasové nesnášenlivosti v šedesátých je zde až hříšně nevyužité. Což je škoda, protože jediné zajímavé momenty, které stály za to, se týkaly právě toho. Ale bylo jich až příliš málo. Tři hvězdičky víceméně jen za kluky z týmu, alespoň bylo na co se koukat :)) (27.09.2012)

Prostě více než 3* nemohu. Vím, že je to podle skutečného příběhu, ale je to takový bohapustý americký kýč, že nelze jinak. Hlavně ty kecy komentátorů k týmu absolutních looserů, kteří asi 250x násobně překročí svůj stín a hrozí jim vypadnutí ve finále, že prostě tahle parta skončila, zatímco soupeř je super je naprosto nevěrohodná. Stejně tak trenér ordinující stále svůj "obranný" basket je taky na ránu + hraní na rasistickou notu (vím, že se to dělo), mě prostě nebavila. Basket docela můžu, ale kdyby alespoň trenérovu ženu nehrála "kůstka" Emily Deschanel, ženská, která vypadá, hraje a mluví jako chlap. (11.07.2011)

Bílí muži neumějí skákat… a natáčet kvalitní sportovní dramata. Cesta k vítězství je natočena přesně tak, jak byste od průměrného filmu mapujícího vzestup prvního (z podstatné části) černošského basketbalového týmu čekali. Mladý a vítězství chtivý trenér chce dát dohromady univerzitní tým snů = shánění těch zdánlivě nejlepších hráčů po celých Státech a přesvědčování těch méně ochotných. Následuje tvrdý trénink a první úspěchy. Brzy je cíl již zcela jasný a cesta k vysněnému titulu stejně jasně nalajnovaná. Navzdory rasistickým narážkám, kterými je texaský vzduch 60. let prosycen, si jde tento tým odhodlaně za svým, koncentrace patosu se nebezpečně zvyšuje a k přelomovému vítězství zbývá jenom poslední krůček. Za celý film jsem nebyl tvůrci ani jednou jedinkrát něčím mile (či alespoň nemile) překvapen, vše se odvíjí dle tolikrát obehraného schématu, že začínám mít podezření ohledně jedné verze „sportovně-dramatického“ scénáře, jenž je obměňován pouze na základě aktuálního sportu. Je libo baseball, fotbal, americký fotbal, basketbal? Není problém, stejně to v angličtině všechno končí na ball. Z mnohých dialogů jsem měl dojem, jako by je scénárista narychlo sepsal v náhlém inspirativním pohnutí mysli těsně před usnutím. Po probuzení a zjištění, jak neoriginální jeho včerejší zápisky jsou, pak pravděpodobně zkonstatoval, že nemá smysl to přepisovat, že takový film stejně brzy zapadne a ani ochrnutý pes se vzteklinou po něm neštěkne. Měl pravdu – tento film by ani s dobrým scénářem nebyl dobrý. Josh Lucas připomíná mladší verzi Kevina Costnera a stejně jako Kevin Costner není moc dobrým hercem. Debutující režisér James nedokázal patřičnými vizuálními hrátkami oživit žádný z mnoha zápasů a navíc je o něm na netu tak málo informací, že jsem měl problém zjistit, zda-li náhodou sám není černochem a tím pádem můj vtípek z úvodu postrádá smysl. Podle jedné malé fotky je to zhruba padesátiletý běloch, ale to už skutečně není podstatné. 60% (10.11.2007)

Podobné jako třeba VZPOMÍNKA NA TITÁNY, ale o něco zábavnější. Bilý trenér nadraftuje do texaského týmu sedm černochů a v půlce 60tých let se potýká s rasismem a nedůvěrou, takže nic nového pod sluncem. Má to ale schopné herce (Josh Lucas sympatičtější než obvykle), hodně dobrou kameru a je to docela svižné. Dobrých 70%! (09.07.2011)

Rasizmus jak vyšitý, ale naruby. Nezdá se mi, že by to měl být ten nejlepší způsob, jak by to černí měli vracet bílým. Takovéto filmy jsou hodně kontroverzní a jen přilejvají další olej do ohně rasizmu. Navíc z těchto filmů mám pocit, že v USA je víc než 80 % obyvatel barevných. Snímek, až na zajímavé momenty z některých utkání, nic moc. A pokud jde o samotný námět, no comment. (25.04.2012)