Harry Potter a Relikvie smrti - část 1

Po trapném pokusu o akčního Prince dvojí krve je pro mě tenhle Harry Potter příjemným překvapením a návratem k normálu. Narozdíl od svého předchůdce má až překvapivě mnohem více svěžího vtipu a nepostrádá přiměřenou akci. Po celou dobu mě ani jednou nenapadlo podívat se na hodinky. Pro mě film splnil ten nejzásadnější účel - navnadit na závěrečné finále. (18.11.2010)

Jedno velké "uffffffff" a nevěřícný podiv nad tím, že se i mistr Yates může utnout. Část 1 má pár režijně vytříbených momentů (úvodní cca desetiminutovka, Godrikův důl, příběh tří bratří), ale i ty jsou semlety Klovesovou neschopností funkčně adaptovat, která už Potterovi nehází jen klacky pod nohy, ale vyloženě ho zařezává. Netuším, jestli je Kloves skutečně takový hlupák a neschopa, že nedokáže předlohu osvěžit trochou vlastních nápadů, anebo jen ctí fanoušky s Rowlingovou a snaží se jim za každou cenu zavděčit, pravdou ale je, že jestli někdy nezvládl funkčně adaptovat, pak v tomto případě. Nevadí mi celková neakčnost, nevadí mi pomalé tempo a rozdělení na dvě části. Vadí mi, že musím dvě a půl hodiny sledovat trojici zadumaných teenagerů v lese, přičemž zásadní postavy série umírají mimo obraz a o jejich skonu se dozvídáme mimoděk. Vadí mi, že pokaždé, když se rozběhne akční scéna, je o deset vteřin později utnuta, aniž by se řádně rozjela a stihla vygradovat. A vadí mi, že musím polovinu filmu poslouchat jalové "stanové" dialogy, které naprosto nic neřeší, aniž bych věděl "co se chystá tam venku?" Proč se nemohlo na pár minut odbočit do Bradavic (Neville si to dává v pouhé jedné scéně s takovým přehledem, že Potter a spol. z dálky závistivě čumí), zaskočit k Voldermortovi na kafe, anebo omrknout partyzánské plány zbytků Fénixova řádu? Výmluvy typu "protože v předloze sledujeme ústřední trojici" jsou k ničemu. Pokud píši scénář o zrodu fašistické společnosti, je záhodno, abych ukázal, jak vlastně funguje. Ne že nechám zaznít dvacet jmen zesnulých z rádia, rozházím všude létáčky s Harryho obličejem a tím to pro mě hasne. V závěru si navíc bere dovolenou i paní logika a selský rozum, což ve světle všudypřítomné vážnosti působí snad ještě směšněji, než scéna zničení medajlonku, a naivněji, než infiltrace na Ministerstvo. Zkrátka a dobře, Potter teď bude mít až do konce cejch série, která těsně před finále padla o řádný fous dolů... a moc nevěřím, že se s druhou části výrazně zvedne. Ne když vím, jak rádoby sofistikovaná, nablblá a nechtěně legrační byla druhá půlka knihy. P.S.: Desplat nezklamal a už poněkolikáté dokázal, že svou ukolébavkovou hudbou zvládne uspat kohokoliv. Spolu s Klovesem, prosím, postavit ke zdi a zmáčknout spoušť. P.P.S.: Po druhé projekci většina výtek zůstává (hlavně druhá půlka je scenáristický fail o velikosti koňského přirození), ale pravdou je, že jsem se ani jednou nenudil a první polovina mě dokázala velmi často emocionálně ždímat. Jaké z toho plyne ponaučení? Příště na půlnočky kašlu... (18.11.2010)

Nevím, jestli tohle má být fantasy poklona Satanskému tangu, ale faktem je, že kdyby se vyházely všechny záběry, kde se postavy bezcílně trmácejí nebo oduševněle hledí do blba, zbylo by z toho tak 30 minut filmu, který by ještě navíc měl dost problém obhájit svůj smysl. Celá potterovská série se na stříbrném plátně stala od jisté doby nesnesitelně natahovanou a neinvenční podívanou, které jako sláma z bot kouká účelové vršení nesmyslných odboček a vytváření odéru soap opery. Přitom i z hlediska prokreslení postav je to nebohé a utrmácené, bez jiskry a čehokoli, co by člověka, který se na to nedívá jako na předraženou ilustraci knihy, udrželo v pozoru. Vysloveně zbytečný, nudný a troufám si napsat i hloupý půl-díl. (10.07.2011)

Po cely cas vyborne -> s priemernou urovnou spomienok na kniznu predlohu a predchadzajuce filmove casti som bol divacky "angazovany" pocas celeho filmu. Nevadil mi ani ten okaty "skanzen" stylov, ako prehliadka najvyraznejsich filmarskych postupov udomacnenych v kinematografii blokbasterov za poslednu dekadu, ktore pred divakom defilovali, prelievali a opakovali sa od sekvencii ku sekvencii. Podobne pochopitelna mi prisla aj repetetivnost v predstavovani teen rozorvanych dusi, pricom vdaka uzitemu stylu, sa este viac zvyraznilo vykrajovanie emocne napatych chvil, resp. ich sprostredkovanie skrz zvyraznenie mimiky hercov. A sekvencia tanca na hudbu Nicka Cavea je mojim osobnym vrcholom a zaroven pre dalsie pozeranie mozno aj kliatbou tohto "polodielu" v jednom -> tych par sekund mi totiz dokonale sprostredkovalo celu emocnu paletu a tazivost situcie hrdinov rovnako intenzivne (a mozno aj viac) ako zvysok tych scen filmu, ktore sa snazili (v mojich ociach uspesne) o to iste. Je to pre mna ekvivalent "sprchovej sceny" v Casino Royale. (22.11.2010)

První část Relikvií smrti měla být nudným výletem do divočiny s kupou dlouhých vysvětlovaček. Pod Yatesovýma rukama se však proměnila v realistické drama s takovou kadencí srdceryvných momentů, že se z toho budou Harryho fanoušci ještě dlouho vzpamatovávat. I přes matný závěr jde o nejlepší možnou přípravku na finální kouzelnické střetnutí, a těžko si představit, jaký masakr se na nás chystá. Jisté je akorát jedno – jestli budou druhé Relikvie lepší než první, dostane generace sporadických čtenářů dárek, o jakém se ještě před pár lety nikomu ani nesnilo. (13.11.2010)