Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny

Za mě lepší a dějově zajímavější a poutavější než jednička. Na jednu stranu to má svoje neduhy - je například velká škoda, že Rowlingová nejdřív tento příběh nesepsala knižně do největšího detailu, protože takhle, když to vznikne rovnou jako film (filmový scénář), tomu jaksi chybí hloubka a propracovanost celého magického světa se všemi jeho náležitostmi a nastavenými pravidly. Pro diváka je pak náhled do pařížského kouzelnického světa a tamního ministerstva kouzel tak nějak nicneříkající... Zkrátka tomu chybí to kouzlo něčeho, co už bychom dobře znali z knih (jako tomu bylo u série Harryho Pottera). Nemluvě o tom, že když už se děj tohoto dílu odehrává ve Francii, byla škoda nijak nevyužít školu čar a kouzel v Krásnohůlkách jako prostředí děje. Tyhle věci trochu zamrzí. Na druhou stranu má ale film vícero kvalit, které dokážou fanoušky Harryho Pottera zaujmout a nadchnout. Zaprvé se alespoň na okamžík vrátíme do Bradavic (kde na pár sekund uslyšíme i hlas mladší verze McGonagallové), zadruhé se zde objeví mladý Brumbál v podání Jude Lawa, který byl na tuto roli skvělou volbou, zatřetí nám můžou dělat radost nejrůznější spojitosti s "budoucím" světem Harryho Pottera (například poznáme původní totožnost hada Nagini), a nakonec musím ještě zmínit, že i Grindelwald (Johnny Depp) je záporák jak se patří. Dalo by se říct, že je dokonce psychologicky zajímavější než Voldemort, jelikož jeho přesvědčení a záměry dávají do určité míry smysl a dají se vidět i kladně, což je právě ten důvod, proč si je vůbec schopný získat mnoho stoupenců. Vykreslení a ztvárnění Grindelwalda je zkrátka jedna z věcí, která dělá tento film zajímavým. I když tedy film postrádá původní kouzlo Harryho Pottera a navíc zbytečně vytahuje moc nových postav, které mají složité vztahy (na konci film působí těmi zvraty a odhaleními skoro jako nějaká telenovela s pošramocenými rodinnými vztahy), nakonec musím stejně chtě nechtě říct, že jsem se bavila a že to, co film nabídl, mi stačilo k nadprůměrnému zážitku. Navíc mě potěšilo i to, že oproti jedničce film necpe okatě do děje všechna ta zvířata - když už se nějaké to "fantastické zvíře" objeví, má vždycky pro děj své opodstatnění a nepůsobí to rušivě. To mi zážitek taky zpříjemnilo a rozhodně musím říct, že jsem zvědavá na pokračování. ~(3,9★)~ (21.12.2018)

David Yates má nesporný vizuální cit pro krásné distingované obrazy - umím si třeba představit, že když umře někdo důležitý, bude Yates skvělý na realizování nějakého smutečního videa na jeho počest, co se třeba pustí na pohřbu. Nemá cit pro gradaci, vzrušení a každý obraz pro něj má zřejmě stejnou hodnotu - což ale pak nebude vadit. Tragický scénář působí, jako by byl adaptací tisícistranné knihy - nekončící zástup postav a linií, usledovatelné jen při absolutní rezignaci na snahu chápat přítomnost postav na daných místech, jejich motivace a jejich záměry. Občasné vykřiknutí povědomého jména fakt není nic, co by mě mohlo zajímat. Neskonale unylý film, který má v rukou schopný režisér bez fantazie a scenáristka, která nezvládá základy řemesla.A má to dvě a čtvrt hodiny. Musím říct, že jsem si během projekce na svých hodinkách všiml úplně nových detailů. (14.11.2018)

Film, který má k Rowlingové blíž než všechny Potterovské adaptace dohromady. Spisovatelka (a nyní scénáristka) měla konečně možnost vyprávět tak, jak je zvyklá – do pozadí ustupuje dramatická zápletka o záchraně světa a dvě hodiny sledujeme prozkoumávání všemožných zákoutí fikčního světa. A to mi vlastně vyhovuje. Vždycky jsem měl radši její exkurze ke studentské detektivce a středoškolskému dramatu v důkladně zmapované kouzelnické společnosti, než celý ten (trochu otravný) příběh „chlapce, který přežil“. V každé knize si Rowlingová dávala záležet na tom, aby do posledního detailu popsala fungování různých systémů (kouzelnický a mudlovský svět), institucí (Ministerstvo kouzel, Bradavice, koleje), zájmových skupin (Smrtijedi, Fénixův řád, Brumbálova armáda), specifických lokací (Prasinky, Zapovězený les) a především velkého množství vztahů mezi hrdiny. Druhá Fantastická zvířata pracují podobně. Ano, dají se shrnout jako film, v němž „má Grindewald sraz“ a „Mlok sto třicet minut pátrá a nic nenajde“, ale byla by to škoda! Naopak navrhuji obrátit pozornost k objevování nových součástí fikčního světa (kouzelnická Francie, Cirkus Arcanus, Francouzské Ministerstvo kouzel), prozkoumávání nových vztahů (Mlok – Theseus – Leta, Grindewald – Brumbál, Credence – Nagini – Grindewald), ale i prohlubování vztahů dříve ustavených (Jacob – Queenie, Mlok – Tina). Nehledě na to, že všechny postavy jsou vystaveny působení dvou odlišných systémů, které zastupují Grindewald s Brumbálem a postupně se drolí do osobních podzápletek. Důležitou roli pak hrají samotná fantastická zvířata – Niffler, Kelpie, Matagot a Zouwu přináší vždy fascinující a odlišné typy atrakcí. // Grindelwaldovy zločiny jsou spíše o testování alternativních způsobů vyprávění v hollywoodském filmu, které sice můžeme chápat jako selhání, ale mnohem větší odměna přichází ve chvíli, kdy přistoupíme na jejich pravidla. Svět se nepřizpůsobuje vyprávění, ale vyprávění světu. // Nehledě na nádherně nedoslovné a nestigmatizující vyobrazení Aspergerova syndromu u hlavní postavy. (05.01.2019)

Jako zapřísáhlý fanoušek potterovského univerza, který z fleku odříká jména a názvy drtivé většiny tamních postav, zaklínadel nebo míst, si nějak automaticky, vyjma Prokletého dítěte, držím od souvisejících "Rowlingovin" odstup - a filmová Fantastická zvířata zatím krásně vykreslují proč. Jedničku jsem ještě pozitivně akceptoval pro navrstvení potenciálně zajímavých postav a konfliktů a pro vizuálně obohacující rozšiřování známého fikčního světa, dvojku nyní z podobných důvodů upřímně nesnáším. Je až neuvěřitelné, že se vůbec dá vrstvit tolik kladných aktérů s propletenými vztahy na jeden tak mocný záporácký subsvět, aniž by se v tom filmu ve finále něco pořádného semlelo. V průběhu vás vlastně ani nenapadne, kam vyprávění směřuje, protože ono prostě nikam cílevědomě nesměřuje, nýbrž jen hloupě oddaluje setkání všech postav, aby zbyl čas na zvířata, romantiku a flashbacky pro blbečky. Stále sice věřím, že další pokračování dokážou všechny zdánlivě nadbytečné motivy osvětlit, ale to nic nemění na tom, že dvojka Fantastic Beasts je hrozná nuda, v níž se jenom vykrádá dříve viděné a gradace je vlastně stagnace s mnoholičným lektvarem. Zlatá první část Relikvií, která měla několik highlight sekvencí a jasný vypravěčský směr - tady jsou fajn jenom Bradavice, mladý Brumbál a jedna intimní scéna s Mlokem a Tinou, která skrývá skutečné emoce. Jinak mi vymažte paměť a o nic mě neochudíte.. (15.11.2018)

Svět HP je barevný, pohádkový a nabízí tolik možností... přesto jde Rowlingová a spol směrem, který mě nebaví. Proč? Grindelwald je pro diváka stále "ten zlý", ale pořádně se nedozvídáme, co tak hrozného udělal (jaké jsou jeho zločiny? Proč po něm všichni jdou a bojí se ho? Umělá aura bez argumentů...). Mlok je sympaťák na okraji společnosti, který má radši zvířata než lidi (a to těch zvířat tady je dost málo a navíc je jejich role zase o něco menší). A do toho všeho staronové postavy a příběhy, které nemají tu potřebnou kvalitu. Děj je hrozně utahaný, dvě hodiny sledujeme pobíhání často zbytečných postav (jakou má Tina roli v tomhle díle?) a na závěr dostaneme, co jsme čekali, čekání na další díl. Vizuální pojetí je fajn, ale Paříž teda mohla být výrazně zajímavější a celkově jde o odškrtnutou povinnost tvůrců, kteří teď mohou pokračovat v sérii, která začíná být čím dál více jen pro opravdové potterfans. To je podle mě hrozná škoda. (22.11.2018)