Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny

Druhé díly Warnerům občas nejdou. Nebo chcete-li dejme tomu pomyslné prostřední. Minulé seznamování s kouzelnickým světem 20. let 20. století nedopadlo nejhůř. Druhý díl měl tedy jasný úkol, posunout děj významějším směrem kupředu. Postavy jsme si minule očíhnuli, takže nyní je potřeba přesně stanovit jejich ukotvení. Máme zde na jedné straně Grindelwalda a pomalu ale jistě se nám začíná formovat na druhé straně Brumbál. Připomíná to trošku Star Wars, kde jsme sledovali před 20. lety události, u kterých byl znám výsledek, nikoliv však cesta. Bohužel u Fantastických zvířat se druhá část dosti vleče. Potterofilové budou určitě výskat nadšením nad všemi těmi odkazy, ale průměrný divák, který doma nemá ve skříni kouzelnické pláště, hůlky či jiné čarodějnické rekvizity se bude minimálně celou prostřední 90 minutovou část nepěkně ošívat nudou. Zkrácení by filmu prospělo. Ta svižnost Jedničky zde zkrátka není. Depp jako hlavní záporák zaslouží pochvalu. Bohužel to není jen o něm. 50% (10.02.2020)

První třetina byla příliš zdlouhavá, pár scén bylo zbytečných, snad proto, aby se představili postavy a také pro diváky, kteří neviděli jedničku. Film nabral na obrátkách, jakmile se objevili staré, známé Bradavice s Brumbálem kterého ztvárnil charismatický Jude Law. Film měl šmrnc a i skvělého záporáka Johnyho Deppa. Z hlediska kvality herců bylo pokračování daleko lepší než jednička. I díky tomu, že příběh není uzavřen a některé scény jsou lehce předvídatelné dávám spíše 3 než 4 *, ale je to na 70% a oceňuji, že je tam méně scén ala Pokémon - Chyť je všechny :). (14.11.2018)

Fašistický antinacista Depp v modrém pokračování prequelu kouzelnické ságy... Místy malinko zkratkovité, ale jinak příjemné. Velkým negativem ovšem je, že Grindelwaldovy zločiny nemohou fungovat samy za sebe. Navazují na tolik linií jak z Potterovských filmů tak Fantastických zvířat, že za svou skromnou stopáž sdělí to jakž takž podstatné. Rowlingové chybí prostor knihy, ve které by mohla dovysvetlit některé berličky. K novým postavám nemáme potřebný vztah a objevují se a mizí příliš rychle. I toho Deppa je ve filmu poskrovnu. Law je fajn, ale neměl prostor se předvést. I přes všechna negativa narativ funguje. Yates by ovšem měl předat režii někomu zručnějšímu. Akční scény jsou nepřehledné a blízké záběrovaní v úvodu je na pěst. Kamera je často vražená přímo v Redmaynově pihatém ksichtě. To vidět nepotřebuju. P.S: Japonská hadice je pekelně sexy. Voldemortovu přehnanou náklonnost nyní chápu. (20.11.2018)

Vlastně jsem měl takové menší dejavu. Jen v rámci světa Harryho Pottera je ten příběh o pár desítek let starší, než ten tehdy aktuální se závěrečným dvojdílem bitvy o Bradavice. Jak kdyby se tu ale tvůrci opět vrátili v čase a udělali si takovou nenápadnou filmovou průpravu na závěrečnou epickou bitvu. A to už tu přeci jednou bylo. Chvílemi tedy první půlka filmu byla naprosto příšerná nuda. Celý film je v takových zvláštních, temně ponurých barvách, že máte co dělat, aby Vás to neuspalo. A jelikož se v příběhu nic neděje včetně nulové akce, máte doslova zaděláno. Sympatická jsou některá zvířata tak, jako tomu bylo v prvním díle, ale to je asi tak všechno. Chybí tu i trošku vtip a jediné, co si na hlavních postavách vezmu, je že Eddie tu asociála Mloka hraje opravdu více než věrohodně. Pár momentů tu ale přeci jen zůstane. Třeba výběr Jude Lawa na mladého Brumbála je skvělý. Také tu J. K. Rowlingová vytočila pár zajímavých příběhových výkrutů, které fanoušek Harryho Pottera jistě ocení. Citelně se ale jedná o slabší návrat nejen do Bradavic. Když se ale film odehrává v Bradavicích, film se tak nějak citelně probere. (26.11.2018)

Snímek láká zejména na tři roviny: je tu akcent na tezi, že pokud se k jinakosti stavíme nenávistně, plodí to jen další nenávist a vyzývá, abychom se naopak z jinakosti radovali. To je myslím pro daný žánr nejpovedenější rovina. ___ Za druhé jsou tu poutavé backstory jednotlivých postav (figurek), zasazené do neodolatelně nostalgického světa čar a kouzel (hrací plochy). Snímek ale selhává samotným pohybem těchto figurek po dané hrací ploše. Já například chápu, že J. K Rowling dostala skvělý nápad zajímavou postavu A dostat do zajímavé situace B a v důsledku toho projít změnou k velezajímavému stavu C. Jenže samotný ten pohyb A prostřednictvím B do C je strašně nevěrohodný. ___ Třetí rovinou snímku je snaha o analýzu a popsání anatomie zrodu zla. Zde Rowlingová selhává naprosto a zmůže se jen na povrchní a nefunkční konstrukce, které prozrazují jen to, kde jsou její scénáristické limity. (15.11.2018)