Neporazitelný: Vykoupení

Je vidět že od předchozího dílu se Boyka něčemu naučil. Shodil ten hřebínek arogance a stal se z něj ještě víc příjemnější bojovník. Zápasy byly ale o stupínek slabší, což filmu ubralo. Příběh se mi zdál také lacinější. Vše zase vyřešily Boykovi skvělá komba. Scott Adkins se na tuhle roli náramně hodil. Stejně si myslím že souboj z předchozího dílu s Michaelem Jai Whitem byl lepší. Však nevadí. Za plný počet to i tak je. (13.10.2010)

Tohle rozhodně není můj oblíbený žánr, přesto se Undisputed III celkem líbilo. Minimálně ty souboje jsou perfektní. Víc než málo mi však vadilo to černobílé přátelství, které se tam opravdu příliš nehodilo. On je ten film od základu vlastně dost přiblblý, mozek "kupodivu" zabrat fakt nedostane... ale to jsem čekal. Nad tři hvězdy nepůjdu, ale pobavil jsem se obstojně. (18.07.2010)

Podobně jako dvojka, tak i trojka těží ze všech možných šablon bojových filmů, nic diváka extra nepřekvapí, se vším tak nějak počítá a téměř u všeho má pocit, že to již někde viděl. A jistě i viděl. Přesto je však Neporazitelný 3 dobrou podívanou, která mi sedla o něco lépe než dvojka. Snad kvůli tomu, že Scott Adkins je zde na té správné straně (v tomto díle mu divák musí prostě fandit) a je tu širší spektrum bojových stylů. Souboj Adkinse a Crowdera neměl chybu, skvěle se na něj koukalo a také perfektně skončil. Vztah mezi Boykou a Američanem byl také dobrým kořením a finále snímku diváka potěšilo. Dávám tedy 4*. (02.09.2012)

Díkes Isaac za rovnaký pocit ako keď som ako 13-ročný videl prvý krát Bloodsport. Nostalgická slza zmiešaná s marným čakaním na ultimátne arénové Bé (ktoré sem tam plátala ázijská produkcia), len umocňovala zimomriavky pri každom chroupnutí v Bojkovom kolene. Proste so mnou mávala schéma, choreografia, Bojka, Dolor, všetko. A Marko Zaror (pre mňa nový objav, akým bol svojho času Adkins) si kolumbijského sick-fuck magora dokonale vychutnal a ak bude štvorka tak mám tajný tip. Inač roztočiť také dlhé pahýly, to musí byť energia! A meno Larnell Stovall si zapisujem. 85% (22.05.2010)

Scott Adkins jako živý speciální efekt. Stačí, aby film měl jeho, schopného choreografa a režiséra, který dokáže ctít a využít jejich práci, a nic víc už k úspěchu nepotřebuje. Překvapivě ale právě filmografie Scotta Adkinse dokazuje, že najít tuto kombinaci bývá někdy zatraceně těžké, ale také že mnohdy své sehraje také scénář i part, který má Adkins hrát. Třetí Undisputed nemá ani natolik bazální scénář jako předchozí dva díly série a vznikl i za viditelně nižší rozpočet, ale nic z toho nevadí, protože vše vyvažuje upřednostnění arénového vyprávění a plné využité hlavní atrakce. Adkins tentokrát dostává prostor ukázat i své charisma, ale vedle toho zůstává vše ostatní podřízeno jeho fyzickým přednostem v kontaktní choreografii s dalšími atlety před kamerou. Co produkce šetří na výpravě a statistech, to naštěstí investuje do choreografie a přípravy soubojů. Díky Adkinsovi a dalším atletům si může dovolit dlouhé záběry, které berou dech nápaditou kombinací úderů a akrobacie, na které se nehrabe žádný ze současných blockbusterů. O to víc pak vynikne také Florentinův formální styl, který je oproti jiným DTV machrům překvapivě neokázalý a funkční. Zatímco Roel Reiné si vymyslí jeden dva gimmickové záběry, kde okázale blbne s kamerou, a Jesse V. Johnson si nikdy neodpustí ty bitky v protisvětle, Florentineho přednost spočívá v tom, že kamera v bitkách v jeho filmech je nenápadně pohyblivá. Jeho cílem není upozorňovat na to, že je všechno v dlouhých záběrech, ale aby v rámci nich kamera suplovala střihovou dynamiku svým pohybem. Kamera tak sleduje údery a kontakt, kopíruje pohyby a neustále se přesouvá do ideálních velikostí a úhlů záběrů, které dají maximálně vyniknout choreografii. A právě v "Undisputed III", kde scénář neodvádí zbytečně pozornost (jako v sérii "Ninja") dosáhlo kombo Adkins-Florentine absolutního vrcholu. (04.04.2020)