500 dní se Summer

Následující děj je smyšlený. Je to příběh o seznámení chlapce a dívky. Ale nečekejte LOVE STORY!..... Možná by stačilo napsat, že ONA JE JEHO OSUD!!! Atmosféru má tento příběh úchvatnou. Říkám si, že život za to stojí. Jistě i díky skvěle padnoucímu soundtracku a obsazení. Už dlouho jsem neviděl takhle optimistický film ze života. Všichni ví, že přijde žal, zlomenost a skleslost na konci vztahu. Stejně jako ti zkušenější, že ryb je v moři habaděj! Asi bych film nedoporučoval beznadějně zamilovaným, ale snílci, kteří stále hledají a věří v osud budou nadšeni. PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (13.12.2009)

Líbivý ale současně originálně pojatý film o lásce, který otevřeně přiznává svou hru s žánrovými schématy. Je pěkné vidět film z posttarantionovské doby, kde popkulturní reference nepředstavují snahu prvoplánově oslovovat diváky, nýbrž tvoří integrální součást díla a figurují jako jeden z řady prvků, jež dohromady skládají svébytný styl díla. Vedle klasických filmů se zde hojně hovoří o hudbě a architektuře, díky čemuž přirozeně znějící dialogy postav získávají sepjetí s realitou. Snímek tak nepůsobí jako typické smyšlené vyprávění z žánrově nadreálného prostředí existujících měst, ale naopak vyznívá jako poutavé vyprávění živoucích postav, jež mají své zájmy a touhy, které se divákům pouze částečně zjevují, a prožívají vztahy v reálném světě, který je pouze zachycen nevšedním pohledem. Pozornost si zaslouží také výprava, která přes svou nekřiklavost vyzařuje ohromný cit pro detail a funguje jako expresivní obraz postav. "(500) Days of Summer" tak narozdíl od jiných filmů nezachycuje příběh (což ostatně naznačuje i roztříštěná vyprávěcí struktura), ale představuje snímek o dvou lidech a prostoru, jenž obývají, což je v dnešní kinematografii překvapivě ojedinělé. [Fresh Film Fest 2009 - "500 letních dní"] (12.08.2009)

Tak i přesně takhle se dá pomazlit s filmovými postupy. Jak na režisérské stoličce nebo pak ve střižně, tak už rovnou při psaní scénáře. Vztah dvou mladých lidí je tu totiž ukázán z kapku jiné perspektivy, takže žádné růžové brýle se naštěstí nekonají. Tvůrci jednoduše pojmenovávají to, co řada jiných před nimi nedokázala. Nebo nechtěla. Tržby, však to znáte.. Dospěle svěží a upřímně pravdivé vyprávění o vzplanutí vztahu/nevztahu mezi nesmělým Tomem Hansenem, nadějným architektem zakopávajícím se v reklamním braku, a Summer Finn, která k lásce přistupuje s cynickým odstupem. Ti dva si projdou tím, o čem bylo už mnohokrát vyprávěno, ale tady je řada "maličkostí" s přidanou hodnotou. Talentovaný Joseph Gordon – Levitt (nominace na Zlatý glóbus zcela zasloužená) skutečně v lecčems připomíná zesnulého Heathe Ledgera, každopádně minimálně talentem se mu hodně přibližuje (potkali se na začátku svých kariér v shakespearovské romanci Deset důvodů, proč tě nenávidím). Má v sobě slušnou dávku charismatu, jeho postava nikdy nepůsobí nuceně nebo nedůvěryhodně. Jen další hlavní role pro něj.. Životní energií přeplněná Zooey Deschanel je coby Summer rovněž postavou, kterou by jste chtěli znát. Pozitiv je ale celá škála. Snímek je výborný v drobných detailech, které dokreslují celou (mnohdy neveselou) situaci, má řadu výborných nápadů (kupříkladu sekvence Očekávání/Realita), chytlavých songů nebo jedno svěží muzikálové číslo.. Odteď budu doporučovat na každém kroku.. (25.01.2010)

Jedna věc je jistá; tady o žádnou romantiku nejde. Je to záležitost spíše vztahová, o tom jak se pereme s našimi city, o energii kterou nám láska dává a zároveň o smutku, který přináší. A možná proto,že jsem nenapravitelný romantik mě film POPRVÉ nezaujalo.Hlavní hrdina na mě působil spíš jako nevyzrálý kluk, okatá Zooey mi občas lezla na nervy a děj se líně vlekl..Po druhém shlédnutí jsem ve filmu viděla to, co poprvé ne a musím uznat, že film je nejen vtipný, ale i pravdivý, bez přikrášlení. Některé hlášky mají na to stát se kultem..Navíc "souhra náhod", kdy se na konci Tom seznámí s Autumn, tak ta je vážně úsměvná a milá:) Dočkáme se 500 days of autumn? Roses are red, violets are blue. Fuck you whore. (09.01.2012)

Tenhle zkusím načat jako polemiku, abych se dostal k tomu, co bych k Summer řekl rád sám. Kolega Shadwell se tady rozhořčuje nad otupující a degradující ideologií mainstreamu a kapitalismu a vyprázděností očí Zooey Deschanel, kolega Subjektiv zase nad tím, že všechno co se v tomhle filmu objeví a zazní se snaží působit neotřele a nově, přičemž to vše už samozřejmě všichni známe z filmů starších, či z našeho vlastního života. Ačkoli s těmihle stanovisky do jisté míry souhlasím (s vyjímkou těch očí), myslím, že nejdůležitějším hlediskem u filmu je vždy celkový dojem, který na vás film (jeho příběh, pointa, obraz, zvuk, či v neposlední řadě herci), zanechá. A v tomhle případě mě těch pětadevadesát minut krátká projekce zanechala uvolněného, roztančeného, pobaveného, příjemně rozesmátého, lehce vystrašeného, dojatého, s příjemným mixem melancholických myšlenek balancujících na hraně cynického a romantického. Je to mainstream. Ale jestli si u takovéhohle snímku chcete stěžovat, kam jsme to jenom padli, jděte si rovnou hodit mašli. Lepší už to nebude. (A jestli jo, budu první, který rád uzná svůj omyl :) 90% (22.04.2010)