Hvězdy nám nepřály

„Pohřby nejsou pro mrtvé. Jsou pro ty, kteří žijí.“ Znáte ten, jak se sejdou slepej, jednonohej a hadičkářka v kostele? Ne, uznávám, ten cynismus v tomto případě není (tak moc) na místě jako u jiných podobně laděných záležitostí. Před projekcí jsem se bál atributů jako jsou citové vydírání, patos, přeslazenost, slzavé údolí či klišé. A těch se mi také skutečně dostalo, ale rozhodně v podstatně menší a (překvapivě) snesitelnější míře než jsem čekal. Film je sice romantickou pohádkou (díky panu Dokonalému především pro ženskou část publika), avšak alespoň se snaží o nějaký ten nadhled a humor (čímž ovšem nemyslím trapnou postavu Isaaca). A tak krom několika vyloženě do očí bijících momentů (jako např. tleskání na vrcholu, trapná snídaně, reakce na vajíčka atd.) jde sice o veskrze průměrnou, ale nutno přiznat docela bez problémů koukatelnou věc. „Gusi, já jsem granát. Jednoho dne vybouchnu a vyhladím všechno kolem sebe. Cítím, že je mojí povinností, abych minimalizovala množství obětí.“ (18.10.2014)

Neříkám že by mě to snad nějak šíleně dojalo, ale byl to každopádně moc hezký film o lásce, podpoře a porozumění mezi dvěma mladými lidmi, kteří se každý potýkají s nějakou nemocí. Líbilo se mi, že to není klasický ufňukaný film o zhoubné nemoci, která stojí v cestě lásce, ale že tady je to naopak bráno s velkým nadhledem. Místy to dokoce bylo i roztomile vtipné. To si zaslouží velké plus. (Viděno v letadle společnosti Lufthansa, bohužel jsem si tedy s jejich sluchátky nemohla dosyta užít zvuk, ale i tak pěkný zážitek.) ~(4,0★)~ (25.10.2014)

Nechápu, kde se bere ta potřeba nadějný a sympatický film potopit naprostým utopením v slzách. Začátek byl fakt slibný. Hlavní dvojka, ze které jsem měl už předem větry, neb Elgort vypadal podle fotek víc jako holka než Woodley a naopak, si mne hned získala svou sympatickou neokoukaností a positivním přístupem k životu (a smrti). Byla prostě radost se film koukat, (ne)příjemně překvapil Dafoe a už jsem se tak vnitřně šteloval i na těch pět hvězd. Potom jsme začali přisypávat cukru, což mne tedy zklamalo, ale na druhou stranu jsem si říkal, co by to bylo za americký film bez trochy toho patosu. Ano, trochy. I tady se sice našly lepší momenty (házení vajíček s Isaacem), ale celkově už to šlo celé do kopru, falešným pohřebem počínaje a doopravdickým konče. Je to škoda, ale nedá se svítit. Ten konec byl hrozný... a hlavně zbytečný. Každému bylo jasné už z první půle, jak moc se milují atd atd... 60% (05.06.2014)

Josh Boone uvádí: seznam věcí, které musíte vidět (a přečíst!) než zemřete. Radost tak z tohoto snímku budou dost možná mít James Cameron, Chris Carter nebo sourozenci Wachowští - od reality odtržený, notně přeslazený kýč ale na mě osobně nefungoval, nesednul mi, a od poloviny vyloženě ubíjel vlnami nucených slz čili takzvaným plakáním na povel. Škoda, páč onu první hodinu mi připitomělý úsměv z tváře v podstatě neslezl, potud to feel-good vážně je. Pusťte si však raději povedený trailer, a sněte. P.S. Ostříhaná Shailene má něco do sebe a rozhodně se jedná o jednu z nejsympatičtějších hereček nové, mladé vlny! (28.05.2014)

Škoda toho natahovaného konce, protože jinak jsem se do toho zabořil na plno. Příběh kličkuje mezi usměvem a slzama a až do konce jsem neměl pocit, že by to bylo nějakou násilnou formou. Svůj velký podíl na tom určitě měla Shailene s Anselem, jejichž herecký výkony jsou ozdobou filmu a dodávaj příběhu na přirozenosti. Nemůžu se však ubránit pocitu, že Gus měl mlčet a všechno mělo jít na diváka v několika posledních minutách, to by byla teprve ta správná emotivní pecka. Film bych určitě nedoporučil lidem, kterým rakovina vzala někoho blízkýho, protože si myslím, že si neprožijou filmovej příběh, ale zopakujou si svou vnitřní bolest. (02.06.2014)