Hranice lásky

Vůbec nevím, kdo je Tomáš Řezníček a jestli předváděl sám sebe, nebo je tak boží herec. Ale věřila jsem mu každou repliku, každý úšklebek, každé mrknutí. A Vágnerová byla také skvělá. Na to, jak nesnáším novodobou českou kinematografii, protože nemá žádnou osobitost, tvář ani hloubku, tak Hranice lásky mě překvapila. Tenhle film stojí i padá na výkonech hlavních postav, a ty byly brilantní. Ale jak bylo řečeno. Není to pro každého. (13.04.2023)

Předcházela tomu dráždivá pověst, ale tvůrci nesdělili nic nového, a už vůbec ne zajímavého. Nejsem žádný odborník na zákoutí vztahů a sexuality, ale pokud má někdo k někomu emocionální pouto, nevěřím, že ho převáží nějaká moderní módní vlna. A vůbec to, jak se zřejmě stabilní pár „dostane“ k sexuálnímu experimentování, je poměrně dost na vodě. Několik neskutečně povrchních dialogů v duchu „Takže bys chtěl?“ – „A ty bys chtěla?“ má asi v otázce vztahového tápání či rozvolnění nahradit mimika herců k nevyřčenému. To, co přijde, je poměrně jednotvárné, prostě jen sledujeme, s kým dalším on či ona skončí v posteli. Navíc se domnívám, že divákům, kteří volnější formu měli či zažívají, bude výsledek připadat zjednodušující, a to i právě v tom, že ústřední duo o mnohém nedokáže otevřeně mluvit. Zatímco ona se v sexuálních dobrodružstvích najde, u něj se brzy objeví vystřízlivění. Nejenže Vagnerová film jednoznačně táhne, zároveň je prostě zrzkou, ze které se mnoha mužům zvedne tlak, zatímco její (uspávající) filmový partner Řezníček nepůsobí jako někdo, s kým by dvacítky z diskotéky zatoužily po náhodném sexu. Neustálé si předávání natáčejícího mobilního telefonu mě štvalo. Oceňuji otevírání „jiných“ témat (polyamorní vztahy k nim rozhodně patří), upřímnou a komplexní studii jednoho vztahu si nicméně představuju jinak. (15.01.2023)

Hanka Vagnerová a Matyáš Řezníček ve světě swingers - na to jaké haló kvůli tomu filmu bylo, je výsledek jako úsměvná záležitost v žánru vztahové drama, které se pozérsky tváří jako silná psychologie . Na jednu stranu na český film odvážné téma, ale výsledkem je  velmi cudná spíš komorní konverzační věc. Jako kdyby to točili Poláci tak z toho udělají regulerní soft porno, kdyby Američané tak jako opuletní párty ride, kdyby Francouzi, tak ukřičené drama, ale asi by to mělo víc šťávy než tohle. Tři hvězdy za odvahu tvůrců a herců postavit se k tomuto tématu, za dokonalý filmový plakát, který je žhavější než film samotný a tak nějak za jiný ikdyž slabý zážitek z českého filmu. (06.01.2023)

Tenhle snímek se ve mně bije. Nerad bych mu nadržoval jen pro to ohrané sousloví „na Čechy dobrý“, přestože to právě takhle je. On s tím spojený Wińského a spol. manifest je sám o sobě trefný a v principu s ním souhlasím v mnoha, mnoha bodech. Tvůrci v něm zároveň říkají, že svá díla nepokládají za dokonalá, a to bych zde podtrhl. Nemůžu si pomoct s pocitem, že scénář podanou problematiku neskutečným způsobem bagatelizuje a dějový oblouk postav vyznívá příliš jednoduše. Hranice lásky je vlastně film, u kterého bych si ještě dokázal domyslet nějakých těch dvacet minut navíc, nějakou tu dějovou smyčku navíc, nějaké to divácké uspokojení navíc, ale bohužel jsem to nedostal. Přesto to jako český snímek doporučuji, rozhodně to vybočuje z většiny současné produkce. [KVIFF 2022] (22.07.2022)

Patrně nejbizarnější na tomhle projektu je plakát, který evokuje spíš něco ve stylu "Žen, co to chtěj taky". Žádný skandalózní obsah ale nečekejte. Výsledkem jen naopak příjemně civilní drama, které má šance (a domnívám se i ambici) českou kotlinu vzdělávat o nemonogamních vztazích. Což teda Češi věkově pod generací Z potřebují jak prase drbání - soudě podle komentářů k libovolnému lifestylovému článku, kde se jen zmíní slovo "polyamorie" nebo "volný vztah". Pravdou ovšem je, že zároveň film dějově nepřekvapí a skončí přesně tam, kde divák od začátku čeká. Proto jsem taky s těmi čtyřmi hvězdami trochu váhal. Ale držím Wińskému (i konceptu "nové citlivosti") palce - a jak kamera, tak dialogy a vedení herců mě přesvědčují, že jsme u zrodu velkého talentu. (29.11.2022)