hanagi

I pistolníci na divokém západě jednou musí skončit. To, že přežili všechny kulky, ještě neznamená, že je nedostihne zákeřná nemoc. Western, který pojednává nejen o konci jedné pistolnické legendy, ale také o konci mýtů a legend z období osídlování amerického západu. V hlavní roli si nedokážu představit nikoho jiného než ikonického Johna Waynea, to byla skvělá volba. Potěší i James Stewart a Lauren Bacall.

Nijak oslnivý a ani extra originální, ale sympatický film, který upoutá jednak lehce černým humorem, ale i přirozenou interakcí mezi Brosnanem a Morenou Baccarin. A oběma to tady moc sluší.

Hitchcock dokázal milé, ale celkem banální téma zpracovat vtipně, svižně a zábavně. Ani na chvilku jsem se nenudila.

Saikkonen není Kaurismäki a nedokáže z každodenní všednosti vykřesat pro mě zábavnou jiskru. Ale  nevadí, jak jde o komedii, jsem na zklamání připravená.

Základní premisa není zrovna originální - mladá žena potká svého osudového muže a po velmi krátké známosti se za něho provdá. Jenže záhy zjišťuje, že o něm skoro nic neví a že v jeho minulosti zřejmě budou i temná místa, jako například nezvěstný bratr. A tak se v tom začne šťourat...  Katharine Hepburn je ve své jediné noirovce uvěřitelná jako vždy, pánové ji hezky sekundují a je jen škoda, že stopáž je zbytečně přepálená. Ta aura plíživé nejistoty a úderné finále si ale solidní čtyři hvězdičky zaslouží.

Tak jsem na to zpočátku jen nevěřícně zírala a říkala si, že jestli takhle nějak fungoval za války nizozemský odboj... no tak potěš... Jenže pak mi začalo postupně docházet, že tu absurdní a čím dál krutější hru nehraje režisér jen se svým hrdinou, ale že stejně tak podvratně manipuluje i s divákem. A to mě začalo hodně bavit. Když přistoupím plně na jeho hru, tak i tu poslední scénu musím brát s rezervou...

Feministický western, ve kterém dvě silné ženské hrdinky obratně manipulují se svými mužskými protějšky, kteří tak, většinou nevědomě, slouží jejich cílům. Příjemná změna oproti tradičnímu pojetí.

Jak zábavná může být jedna přepadovka z finančáku. Od párání matrací, přes bourání stropů a pokojových příček, od slovních potyček a intervence z nejvyšších míst, až k otevřenému lynči. Pěkný nervák. Takhle bych chtěla vidět reálnou daňovou prověrku u nás.

Historické detektivky miluju. I když předlohu neznám, období vlády Jindřicha VIII je tak profláklé, že orientace v dobových souvislostech není problém. Příběh je zajímavě spletitý, ale drží se logiky a i prostředí zimou prolezlého kláštera má tu správně temnou atmosféru. Neobvyklá je hlavní postava fyzicky postiženého právníka, velice chytrého muže, který musí vybalancovat svou potřebu pravdy a spravedlnosti se zájmy svých chlebodárců.

Samotná divadelní hra vlastně vůbec není špatná a ke konci mě svým tragickým vyzněním i zaujala. Asi bych odpustila i to neinvenční divadelní zpracování, založené jen na konverzaci postav a odehrávající se v jedněch kulisách a bez jakéhokoliv nápadu. Jenže to by to nesměl točit Hitchcock, o kterém vím, co všechno umí. Je to poprvé, kdy mám pocit, že pracoval na něčem, co ho zoufale nebavilo a tak to prostě odflinknul.