Chudáčci

Surrealistický gejzír, kamera utržená ze řetězu (miluji záběry rybím okem, co už dneska nejsou jaksi moderní) a mrazivě dunivá hudba měnící se tu v kakofonii, tam jen v pár vybrnkaných tónů. Orgastická extáze snad ještě neměla lepší hudební doprovod, o řádění na parketu nemluvě. Při některých intenzivních pasážích jsem si vzpomněl na Michaela Nymana a jeho hudbu k filmům P. Greenaway. Magický mix steampunku a secese doplněný vizemi jak od Karla Zemana (včetně té mořské ryby). Navrch ještě něco z Felliniho a Tinta Brasse. A z černobílého Londýna do světa plného barev, dobrodružství, sexu, krutosti a smrti. A ty skvostné interiéry! Jedním z hlavních motivů je emancipace, ale nějak to nevadí. A samozřejmě svoboda. A ač se tu skáče o sto šest, film vůbec není oplzlý a vulgární. V menších rolích mě potěšila H. Schygulla, vynikající německá herečka. Její scénka točící se okolo sexu a masturbace neměla chybu. Film, co je třeba zažít v kině - obraz + zvuk=dokonalost. Myslím, že dlouho nic lepšího z poslední doby jen tak neuvidím. (26.01.2024)

Yorgos Lanthimos patří k těm kontroverzním režisérům, k nimž si ani po několika viděných filmech nedokážu stále vytvořit jasný názor, podobně jako kdysi u Larse von Triera, protože zatím co snímek – to totálně rozdílné dojmy od jednou čirého odporu až po jindy skvostný zážitek... a Chudáčci se pro mě na této vlnovce vyhoupli úplně nejvýš a nemít tak přehnaný rozsah bizarních sexuálních scén, snad poprvé jdu s hodnocením i na maximum. Propracovaná výtvarná stránka naprosto kouzlí pro divákovo oko, nejen s častým využitím oka rybího, a byť by šlo namítnout, že některé formální prvky jsou samoúčelné, dokázal mě nadchnout i přechod z černobílého vizuálu do barevného, protože zážitkem bylo už jen mít možnost vracet se do známých prostředí (např. přednášková aula) i k postavám, jaké jsem dlouhodobě poznával černobíle, najednou v magických přidaných barvách. Fantasknímu epickému příběhu s variací na Frankensteina ta vymalovaná aranž kostýmů, kulis, pozadí moře, záběrů velkoměst v neurčitém budoucím čase náramně sluší, stejně jako nadsázka, kterou režisér spolu s herci do příběhu o uměle znovuzrozené ženě Belle vkládá. Emmu Stone si pamatuji jako milou talentovanou holku z La La Landu a rozhodně nezklamala ani po čase v rozdílné poloze. Její obdivuhodná herecká kreativita ve ztvárnění „oživlé mrtvoly“, prožívající si znovu vývin dítěte a zažívající bizarní situace, je nespoutaná a pomáhá udržet filmu vtip. Velice se mi líbil i mužský trojlístek „vědecky“ přesného Dafoa, tajemného Youssefa (kterého jsem zaregistroval poprvé) a bonvivánského Ruffala – takže jsem výjimečně v režii Lanthimose plně spokojen i s hereckými výkony, byť ke konci už (žel) došlo i na nějakou scénu, kde jsem měl pocit, že se na chvíli i s herci vrací onen starý, chladně odtažitý Lanthimos. Naštěstí jen na chvíli, protože jinak vedle loňských Stovek bobrů jde o snad nejnápaditější žánrový počin posledních let, s jakým se setkávám a jaký mě po svou dlouhou stopáž úspěšně přenesl do svého nápaditě podaného světa. [85%] (03.02.2024)

Chytřejší, vtipnější, provokativnější a vizuálně lahodnější hardcore verze Barbie. Emma Stone je dělo a Lanthimosův smysl pro černý humor a satiru je (opět) parádní. Chudáčci jsou osobitá a opravdu hezky vypadající zábava s odérem velkého uměleckého díla, díky němuž se může spousta (snobských) diváků po zhlédnutí hrdě plácat po zádech, že má skvělý filmový vkus, když místo dětinských marvelovek sleduje snímky jako je tento. Jen by to mohlo být trochu kratší, méně hipstersky namyšlené a v podávání poselství o špatnosti patriarchátu a potřebě ženské emancipace méně okázalé a doslovné. 80 % (07.03.2024)

Hravý a kreativní film jak po stránce příběhu, tak vizuální identity. Viděl jsem Chudáčky popisovat, jako vyzrálejší a dospělejší verzí Barbie a pod to bych se podepsal na sto procent. Tohle to jsem chtěl od Barbie! Bella Baxter je svým způsobem také panenkou, která jako nepopsaný list papíru vyráží na cestu kolem světa, aby ho poznala a pochopila. Mezi tím se formuje její osobnost i její pohled na svět. Po audiovizuální stránce tu nejde absolutně nic vytknout. Je to poeticky překrásné a každý záběr, kulisa i barva tvoří slast pro divákovi oči. Scénář je zase plný bohatých, do hloubky rozpracovaných témat, motivů i myšlenek o ženské roli ve společnosti, objektivizaci, zajetých normách, strastech světa a hromadě dalších komplexních témat. Bella jakožto dětská mysl v těle dospělé ženy je fascinující postava na sledování, která svým pohledem na svět nepřestává bavit a fascinovat v jediné scéně. Emma Stone tuhle komplikovanou a komplexní roli předává absolutně uvěřitelným hereckým výkonem. Ovšem i všechny ostatní postavy a herci dotváří tuto černou dramatickou komedii. Willem Dafoe je jako vždy dokonalý a Mark Ruffalo překvapil svým energickým humorným herectvím. Avšak tam kde scénář boduje se svou intelektuální rovinou, lehce ztrácí na svém tempu se strukturou. Několikrát příběh přešlapuje příliš dlouho na místě a finále skrze svůj dodatek ztrácí perfektní tah na branku. Přitom bych jednotlivé scény nevystřihával, jen to lépe rozvrhl, aby to tak krkolomně nenarušovalo drive snímku. Přesto je to silná, chytrá, zábavná, vtipná a přenádherná autorská podívaná, kterou by si nikdo neměl nechat ujít na velkém plátně. (02.02.2024)

Oslava šialenstva a nechutnosti. Pri mene úchylného Gréka nič nové. Raz homáre strkal Farrelovi do riti, inokedy v psychosplaške s jeleňom nechal Kidmanku pochodovať permanentne nahú a ona poslušne odev odhadzovala, lebo vraj umenie, potom nechal lízať obtlstlé stehná a mušle v súťaži o favoritku, no a keďže jednotkou odpudivosti je Emma Stone, rozhodol sa, že na ďalší kúsok "umenia" prehovoriť ju, veď už mu raz svoju šerednosť pred kamerou dokázala. A prekonal sa. Emma Stone už nie je jednotka odpudivosti, už je to Emma Stone s havraním riedkovlasom, potrebujúca akútnu pedikúru, pretože tak rapavé chodidlá nevidieť ani v domovoch sociálnych služieb pre klientelu nad 80. Hrubozrnná päta, nechutné mrdanie s ešte negustovnejšími partnermi, obscénne vystavovanie sa a tlačenie očných buliev dovonka ako pri zápche po kile banánov a vylizovanie si šušky černoškou však robí z drahej Emmy jednu z favoritiek na oscara, čo len poukazuje na to, aké artové diela sa dnes musia točiť, aby progresívny partajčík tlieskal v stoji. Jedno šťastie, že film aspoň potvrdil žáner sci-fi, pretože v celom tom bláznovstve boli prítomní len dvaja intelektuáli a naozaj, ako z nejakej fikcie, obaja mali korene v Mozambiku. (01.03.2024)