Grand Prix

Formule mě nebaví, a tak jsem alespoň doufala, že mě třeba zaujmou charaktery jednotlivých postav. Musím si k nim přece vybudovat nějaký vztah, když jim mám fandit a bát se o ně. Jenže všechny mužské postavy určuje jejich posedlost závoděním a víc se o nich nedovím. Jejich partnerky jsou na tom ještě hůř, jsou tam jen na okrasu (a Stoddardova manželka se svou „komplikovanou“ povahou k naštvání). Paradoxně tak musím nejvíce vyzdvihnout atmosféru závodů a dění okolo nich. To bylo alespoň filmařsky promyšlené. Pořád mě ale překvapuje, s jakou lehkostí se všichni vyrovnávají se smrtí. Jak rychle se oklepou z tragického úmrtí diváků anebo ze smrti jezdců. Ten závěr to vlastně výstižně shrnul - davy šílí, vítěz se raduje, bouchá šampaňské a za zády jim ještě stoupá dým ze smrtelné nehody… (08.08.2023)

"Když má člověk dělat něco nebezpečného, nesmí mít schopnost si něco představovat..." Asi bych nemohl být závodníkem Formule 1, protože bych si tu blízkost smrti, s níž byl žel člověk na konci tohoto filmu konfrontován, uvědomoval každým coulem. Dokonce jsem i z několika náznaků odhalil, kdo bude tou obětí této jinak fascinující podívané. A když říkám "fascinující", tak tím mám na mysli zejména dokonalou Frankenheimerovu filmařinu. Na začátku jsem měl trošku pochybnost, že vydržím s takovým zaujetím sledovat tak dlouhý film o nějakých "závodech autíček". Díky nápadité režii, kdy jediný ze závodů nebyl natočen stejný, jsem se však pokaždé těšil na to, s čím  Frankenheimer přijde v dalších závodních scénách. Zajímavé bylo i sledovat ty doprovodné děje ze zákulisí sportu a partnerských životů jednotlivých závodníků. Vynikající byly zejména dialogy s Ivesem Montandem (se skvělým dabingem Luďka Munzara). (20.08.2023)

Famozny a ojedinely pohlad na Formulu 1 z cias davno minulych. Uvodny a zaverecny zavod je proste neuveritelna pecka. Nielen technickou kvalitou zaberov s ktorymi sa archivne mizerne TV zaznamy nemôzu merať, ale aj zvolenymi uhlami kamery, ktora vam dokonale sprostredkuju zazitok z jazdy v tychto doslova pojazdnych zavodnych rakvach. Skoda len, ze sceny famoznych automobilovych zavodov su vyplnene vatou jak z telenovely v ktorej sledujeme nudné a povrchne napisane tokanie zavodnikov so zenskymi polovickami. Jedina postava, ktora vo mne dokazala vyvolat nejake emocie, je hlavny hrdina. Ostatne postavy su prilis povrchne napisane figurky. Keby tato vata nezaberala tak vela miesta a skratila by sa minimalne o pol hodinu, tak by to mohla byt dokonala pecka. Bohuzial nie je. Ale pre fanusikov F1 je aj tak tento film povinnosťou. Skutocnu atmosferu zo zavodenia z tych cias to dokaze navodit ovela lepsie ako preceneny Howardov film Rivali. Na druhej strane ludia, ktorym F1 nic nehovori sa budu pri tomto filme neskutocne nudit. 7/10. (31.01.2015)

Tuto filmovou Grand Prix jsem poprvé sledoval před pár lety společně s tátou, díky kterému jsem měl sledování doplněné o výklad s porovnáním závodních tratí a bezpečnostních opatrení tenkrát a dnes i dalších zajímavostí kolem Formuly 1. Táta je totiž letitým fanouškem F1, takže jsem ho přesvědčil na společnou projekci, přestože podobně starým filmům neholduje. Já zase příliš neholduji auto-moto závodům, jejich sledování mě obvykle nenaplňuje a mohly by mi být stokrát ukradeny, jenže tohle je film vrcholních tvůrčích sil Johna Frankenheimera. Jeho režisérské umění v oblasti na svou dobu novátorsky pojatých akčních scén, nápadité střihové skladby včetně vícezáběrových montáží i práci s vizuálem a zvukem nemůže tady nechat snad žádného filmového fanouška úplně chladným. Ve filmu sledujeme dlouhé sekvence z celkem snad šesti závodů, ale každý je natočen a sestříhán úplně jiným způsobem a dokáže svým pojetím strhnout, v případě druhého závodění ještě ke všemu „Frankie“ proměnil scény závodění za doprovodu Jarrého hudby a romantického snění Montanda o krásné Evě Marie Sant v jedinečný audiovizuální balet formulí na trati! Na poli tří hodin rozpracoval pan režisér vlastní osobitý koncept akčního sportovního dramatu, jaký pak zopakoval v mírně skromnějším provedení i v The Gypsy Moths nebo Jezdcích – totižto jeho opakovanou specialistou se staly strhující příběhy, v jejichž nitru zdaleka nejde jenom o akci. Přestože ta připraví svým autentickým pojetím divákovi samostatný adrenalínový zážitek, zároveň v rámci celku tvoří plynulou součást dramatu, jež se výrazně soustředí i na psychologii postav se všemi vnitřní pocity a vzájemnými vztahy, kdy film nechá odeznít i nejeden silný lidský příběh. Dnes jsem viděl Grand Prix podruhé a znovu šlo o nezapomenutelný filmový zážitek, po němž tuším, že většina dalších tematicky spřízněných snímků pro mě zůstane ve stínu Frankenheimerova opusu. [100%] (04.08.2023)

Prepracovanejšie ako nedávno videný Howardov Rush. Frankenheimerová vízia je o triedu vyššia,už úvodné titulky,kde začne veľká cena Monaca je vynikajúcim príkladom ako excelentne skrížiť prácu strihu so zvukom,pričom konečný výsledok je pastvou pre uši,kamera berie všetko,čo oceňujem v tomto 3.hodinovom počine,ktorý sa občas vlečie,ale výhoda je,že snímok sa venuje viacerým jazdcom,kde sa dá nakuknúť do ich súkromia... Strih,zvuk a kamera+jazdci sú dôležitým artiklom,prečo neodradí extrémna dĺžka,kvalitní herci v úlohách,kde veľké ceny sú dynamické,až som si vravel,že nevidieť toto by bola škoda,že byť tam by som chcel... (03.01.2014)