Ohnivý máj

Tragický osud Husova následovníka bývá bohužel v současnosti připomínán spíše okrajově, přestože oběť, kterou přinesl, nebyla malá. Ani zbytečná. Televizní inscenace v režii obávaného šéfredaktora tehdejšího dramatického vysílání Antonína Dvořáka je velmi bídná, především v rovině estetické a umělecké, přesto ji nelze pokládat za bezcennou veteš – zachraňuje ji totiž kvalitní herecké obsazení (zejména vynikající Höger v roli kardinála Zabarelly). Mnohem zajímavější a zdařilejší je ovšem původní rozhlasová hra Jiřího Horáka Mistr Jeroným s Borisem Rösnerem v titulní roli. (27.12.2016)

Pro dobu vzniku typicky nemastná neslaná inscenace. 1) Autor knihy i autorka scénáře si nesporně nastudovali slušně dokumentované období Jeronýmova věznění, z mezí ideologických prizmat i dobových inscenačních manýrů však nevybočili. 2) Vzdělaný výmluvný bouřlivák a krasavec Jeroným Pražský určitě nepůsobil tak nevýrazně, jak byl zde napsán i zahrán 36letým Petrem Kostkou. I milostná linka byla násilně do příběhu implantována, aby jako šlo o něco více, než "jen" o náboženský boj. 3) 65letý Karel Hoger (kardinál Zabarella) odvedl, co se od herce jeho formátu dalo čekat. Příjemným zpestřením byl 42letý Jan Libíček v jedné ze svých posledních rolí (kanovník Máz) a především 32letý Viktor Maurer (Michal de Causis), který svým přehráváním nastavoval unylé inscenaci lehce ironizující zrcadlo. (11.07.2014)

Výborná historická inscenace se skvělým Petrem Kostkou v hlavní roli. Trošičku populistické době(70 léta), kdy byl film natočen, ale pořád skvělá podívaná. Slušné herecké výkony Karla Högera v roli kardinála Zabarelly a dvojice Jana Šulcová v roli milované a oddané přítelkyně a Jaroslavy Obermaierové jako lehké ženy. Slabé herecké výkony dvojice Mauer - Řehoř, které inscenaci trošičku srážejí, ale jinak opravdu dobré. (09.12.2013)

Mám rád ty divadelní inscenace typu Smrt Václava IV a spol. Mám rád historické dramata a mám rád dobu husitskou. Petr Kostka tu nejen svým divokým pohledem, ale hlavně svým hereckým uměním, krásně vykreslil divokého Jeronýma Pražského. Mimochodem je zajímavé dnes porovnat či jen sledovat Jeronýma v podání Petra Kostky a Petra Kostku ve výborném dokudrama Poslední útěk Jeronýma Pražského, kde si zahrál kněze.  Jinak v Ohnivém máji skvělé své postavy zahráli Karel Höger a  Vladimír Leraus. (15.08.2022)

Československý historický film vyprávějící o osudu českého teologa a filozofa Jeronýma Pražského (1380-1416). Vzdělaný Husův stoupenec v podání P. Kostky poukazuje na nespravedlivé Husovo odsouzení a pokračuje v jeho snaze o nápravu církve, do té doby, než je dopaden, obviněn z kacířství a uvězněn. Z obavy, aby Jeronýmova mučednická smrt, v krátké době druhá za sebou, nerozpoutala ozbrojený odpor v českých zemích, byla filozofovi předložena nabídka, že pokud by se písemně distancoval od Husova učení a odvolal svou vlastní kritiku církve, mohl by být propuštěn na svobodu. Jeroným, mistr čtyř středověkých univerzit, se rozhodl nezradit svou čest, přidržel se hlasu srdce a byl v květnu 1416 v Kostnici upálen. Ze známých herců mě zaujal skvělý K. Höger jako kardinál Zabarella, který se neúspěšně snažil zabránit smrti vzdělaného filozofa a současně předpokládaným nepokojům v Evropě a L. Boháč jako kardinál Petr z Ailly, očekávaný budoucí papež, držící linií nastavenou církví odmítající jakoukoliv reformu a přísně trestající její kritiky. Dále mě velmi zaujal V. Maurer v roli proradného Michala de Causise, českého kněze, prokurátora papežské kurie a tvrdého odpůrce reforem, jenž se usmíval, když Jeronýmovo tělo zachvátily plameny. V menší roli nepříliš zbožného kanovníka Máze se objevil krátce před svou smrtí i J. Libíček. V ženských rolích jsme mohli sledovat J. Šulcovou, polskou šlechtičnu Alžbětu a Jeronýmovu milou, která neváhala a přicestovala z Krakova do Kostnice, kde byla svědkem Jeronýmova skonu. Dále se ve snímku objevila L. Geprtová jako Alžbětina důvěrnice a J. Obermaierová v roli povětrné dívky. Docela příjemně mě překvapil S. Matyáš v malé roli divokého polského šlechtice a odmítnutého nápadníka J. Šulcové. Snímek A. Dvořáka, jenž k mému překvapení většinou své tvorby tematicky navázal na budovatelské filmy 50.let v období normalizace, odhaluje souvislosti a mocenské struktury na počátku 15. století, doby, kdy se svobodně smýšlející intelektuálům nevedlo zrovna dobře. Ve snímku oceňuji jak komorní dialogy tak hromadné scény v podobě sněmů a koncilů, přesto film hodnotím pouze průměrně. (05.12.2021)