Na vlastní nebezpečí

Bohové, to se zas jednou sešly okolnosti. Z dosud nevybalených věcí z každoroční štreky do Rumunska se ještě neodrolil karpatský prach, mysl kormoutil tesklivý čas posledního dne dovolené a týral rozhoupaný Damoklův meč následujícího dne v práci, na polici se svůdně leskla láhev bihorky a v televizi poblikával příslib připomenutí onoho blaženého času vzdáleného jen hodiny a přece tak daleko. Inu, jediný způsob, jak odolat pokušení, je podlehnout mu (měl jsi pravdu, Oscare) a já podléhám kolikrát dřív, než jsem se stihla začít prát. Tím spíš, že první půlhodina vypadala docela lákavě. Bohužel většina z nás ví, že sebelepší předehra není ani v nejmenším zárukou, že se dostaví orgasmus. Že jsem nebyla jediná, kdo podlehl, začaly brzy dosvědčovat textovky od dalších pravidelných členů našich výprav, a že už jsme všichni dokázali líp podlehnout jindy a jinde, dosvědčoval prakticky neměnný obsah všech SMS (jakýmsi pravzorem se stalo "co ten píp Renč u všech píp touhletou píp myslel, PÍP?!"). Že nepůjde o zrovna sofistikovanou podívanou, jsem tušila, konečně v jednoduchosti je síla a mně se celoživotně líbí jednoduché věci. Například chlapi. Jenomže na to, co bylo provedeno s potenciálem dobrodružného příběhu z balkánské divočiny, nestačí slova (gesta možná jo), Langmajer a Blažek se ze sympatických drsňáků mění před očima v karikatury mužů, jež by nepřelstily ani čajový pytlík (to bylo naposledy, co jsem vykradla Červeného trpaslíka, slibuju), Jiráček se Siposovou vydařeně nacvičovali post nejotravnějších hrdinů filmů Filipa Renče, akční atmosféra je zredukována na pár doma-to-nezkoušejte záběrů a jedině Krobotovy hlášky, které by byly ozdobou každé vogonské básně, to spolu s kamerou a hudbou udržely mimo nejnebezpečnější úseky a nad hladinou. A abych nebyla out módního trendu papouškování každé hovadiny, kterou je zde neustálé přirovnávání k práci Michaela Baye, přispěju svou troškou. To, že Renč i Bay natočili každý přesně jeden film, který se mi opravdu líbil, a zbytkem jejich tvorby s lehkým srdcem příští rok zatopím pod karpatským nebem, nemůže být náhoda. Inu, Krobot takovej válec nečekal a já taky ne. Ale kocovinu jsem nečekala taky a přitom vzhledem k Filipově tvorbě a množství zkonzumované kořalky jsem mohla čekat obojí. Omluvte mě, jdu sníst desátou dnešní česnečku. (01.09.2009)

Pokud to měl být pokus o akční thriller, tak ten se teda zatraceně nepovedl. A už vůbec se nepovedla zápletka s odhalováním tajemství z minulosti. Myslím, že i sebenepozornější nebo duchem slabší divák hlavní pointu odhalil poměrně záhy. Co vyzdvihnout? Krobota - bez něj bych se ani nenasmál, což se u akčních thrillerů úplně dít nemá. Pěkná příroda, jedna pěkná rumunská a jedna pěkná slovenská herečka. Toť vše, jinak je to na hranici s odpadem. A korunu trapnosti nasazuje nepochopitelný jazyk, kterým se česká výprava domlouvá s domorodci, to byl takový problém, aby rumunští herci mluvili rumunsky a nasadily se titulky? Musel z toho vzniknout dementní guláš a slepenec slovanských jazyků a z rumunštiny nezbylo nic? (27.12.2017)

Zázrak se nestal. Na vlastní nebezpečí doplácí na přepálenou expozici i děravý scénář. Člověk pořád čeká, že se slibná zápletka nějak rozvine, Renč ale neví kudy kam a jeho podivně unylá herecká sestava rovněž příběhu spíš škodí. Tady peřeje, zde vodopád, tuhle polonahá účastnice zájezdu (a v závěru se voda dokonce zbarví doruda!), řídký děj však nezamaskují. Přidejte k tomu směšné záporáky, rádoby úderné dramatické momenty, exota Krobota, předlouhé zpomalovačky a minimum (dobrých) dialogů a dostanete výslednou podobu "kvalitní" české žánrovky. Na vlastní nebezpečí. P.S. Proč každý Rumun mluví jinak, resp. kde jsou titulky? :) 40% (21.05.2008)

Se zpomalenými záběry to F.Renč opravdu přehnal. Na hraně s nimi pracovalo Statečné srdce M.Gibsona, avšak méně znamená většinou více. Četné záběry v peřejích byly k nevydržení. Jestliže po většinu filmu se zdálo patrné, jak si režisér puntíčkářsky vyhrál s kamerou a věrohodností, pak mne hrubě zarazila scéna, kdy hlavní aktéři padají do rozbouřené vody, leč podvodní záběry říkají, že byly dotočeny v tišině, snad v nějakém bazénu.... Příběh a dramatičnost nula, kdeže jsou časy Requiem pro panenku... Hvězda za krásnou přírodu a vodu, byť uznávám, že NG či BBC mi je nabídnou rovněž a možná atraktivněji. (28.11.2011)

Nějaký zdejší bezvýznmaný novinář napsal jednou o Krobotovi, že jeho projev je "populárně minimalistický" já říkám, že Krobot má koule !! Je to bůh všech bohů a pevně věřím, že Česká republika přijme zákon, kde bude jasně stanoveno, že vešekeré vodácké expedice musí doprovázet Krobot i se svejma kecama. Právě s ohledem na mistra Krobota mě to hodnocení trošku štve, ale nemůžu si pomoc. Film je taková sračka, že kdyby byla výstava sraček, tak film Na vlastní nebezpečí by měl samostatnou expozici na tom nejprestižnějším místě. (13.07.2008)