Režie:
Brian De PalmaKamera:
John A. AlonzoHudba:
Giorgio MoroderHrají:
Al Pacino, Steven Bauer, Michelle Pfeiffer, Mary Elizabeth Mastrantonio, Robert Loggia, Miriam Colon, F. Murray Abraham, Paul Shenar, Harris Yulin (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Na mrtvolách svých konkurentů chtěl vybudovat americký sen... Klasické drama Howarda Hawkse Zjizvená tvář (1932), inspirované osudem proslulého chicagského gangstera Ala Caponea, se po více než padesáti letech dočkalo nového zpracování. Scenárista Oliver Stone a režisér Brian De Palma ovšem děj posunuli do současnosti, italského zločince nahradili kubánským emigrantem a pašování alkoholu distribucí drog. V létě roku 1980 emigrovalo z kubánského přístavu Mariel se souhlasem Fidela Castra 125 000 lidí. Zhruba pětina z nich měla kriminální záznam, neboť Castro se potřeboval zbavit „nežádoucích" osob. Asi polovina utečenců se usídlila v Miami a jeho okolí. Tato událost tvoří prolog nové verze Zjizvené tváře. Jeden z emigrantů Tony Montana (Al Pacino) se velmi rychle adaptuje v nových podmínkách svobodného světa. Se svým přítelem Mannym (Steven Bauer, jediný rodilý Kubánec mezi hlavními herci) vykonávají příležitostné práce v místním podsvětí a při jedné předávce drog skončí v jejich rukou ukradené peníze, za něž Montana vybuduje vlastní drogové impérium. S mocí a bohatstvím ovšem roste i jeho ego a především paranoia, že jej o jeho výdobytky připraví někdo stejným způsobem, jako to udělal on... Režisér De Palma svůj snímek natočil efektním, rozmáchlým stylem, v němž se opřel o téměř maniakální výkon Ala Pacina. Spíš než u původní Zjizvené tváře hledal inspiraci u Coppolova Kmotra, což je zřejmé už z Pacinova obsazení. Mezi dalšími herci zaujmou tehdy ještě málo známé Michelle Pfeifferová (Montanova žena Elvira) a Mary Elizabeth Mastrantoniová (Montanova sestra Gina). (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (1 227)
Při pohledu na stopáž se kdekomu rozklepou kolena, ale v tomto případě úplně zbytečně. Film má skvělé tempo, občas sice zpomalí, ale rozhodně nenudí. Tvrdit, že Zjizvená tvář patří mezi špičku mafiánských filmu, je zbytečné, protože ta špička už je zatraceně široká. Zkusím De Palmův nejlepší kousek vyzdvihnout jinak. Dal jsem mu vyšší hodnocení než legendárním Mafiánům a kultovnímu Kmotrovi, to podle mě mluví samo za sebe. ()
Zjizvená tvář možná není tak brutální a propracovanou podívanou, jakou jsem očekávala, i tak se jedná o mistrovský kousek gangsterského žánru a díky režijnímu umu Briana De Palmy a fenomenální kreaci Al Pacina se snímek zcela právoplatně řadí mezi klenoty světové kinematografie. Hudební doprovod, jehož melodie jednoho tónu, stále se opakujícího zneklidňujícím způsobem dokola, je typově podobná hudbě z Carpenterovy The Thing, je rovněž dokonalý. A ve scéně, v níž závěru filmu Al sedí ve svém koženém křesle a do toho hraje tato melodie, mě silně mrazilo... ()
Než se vydáš na vrchol, popřemýšlej, jestli na něm budeš umět stát... Naslouchej svým učitelům: "Don't underestimate... the other guy's greed! Don't get high on your own supply." Nemohu si pomoci, iluze Tonyho Montany o jeho nedotknutelnosti, obrovské moci a významu mě ohromně bavila i trochu děsila. Je tak absurdní, až se stává magicky uhrančivou. Tony Montana vyznává fotogenický kult svojí vlastní osobnosti. Svět je jeho v jeho světě. Slabé ****. ()
Nikdy bych nevěřil, že budu zklamaný z filmu od De Palmy s Al Pacinem v hlavní roli. Příběh mně celkově moc nezaujal, to samé jsem viděl již mnohokrát v lepším provedení (díky pane Scorsese). Mělo to sice slušný rozjezd, ale potom mně téměř tříhodinová sonda do života mafiána přestala bavit a bylo mi úplně jedno, co se stane s hlavními představiteli. Emočně prázdné, možnost aspoň malého ztotožnění žádná a vše zazdil podivný závěrečný masakr. Výsledným dojmem je jedna velká deprese a jistota, že podruhý už si to nepustím, navzdory skvělému Al Pacinovi a jeho bezvadnému španělskému přízvuku. ()
Já jen pořád tak úplně nedokážu pochopit tu obrovskou oblíbenost gangsterek - filmů, kde divák musí sympatizovat s arogantními (a často jinak úplně neschopnými) kriminálníky, kteří se u výkonu svého "povolání" tváří, jako kdyby dělali tu nejvíc cool věc na světě. Já takovéto chování z duše nemůžu vystát v jakékoli formě, proto mě tento druh filmů pravidelně nechává chladným. Nejinak tomu bylo u Scarface. Výsledné tři hvězdy jsou ale docela silné, ultimátní přestřelka ve finále byla moc pěkná. ()
Reklama