Suzanne

Na tomto slovenském propadáku se nepovedlo: 1) námět-má to být závažný sociální příběh ale je to fantasmagorická slátanina 2) hudba - nejhroznější směs špatně sejmutého rapu a preludování na sólovku, sem tam indies 3) scénář - tak blbé dialogy musel psát nějaký primitiv 4) režie - no ale zrežíroval Rapoš něco dobře? Aspoň je i tu standardní 5) herci - Vejmelková se sice snaží ale feťačku ji málokdo uvěří, Kramár hraje blbě ale to on vždy. Nejvíc mě dojalo, že Polívka je zběhlý moravan do Francie, kde jest slavným dirigentem, nemá přízvuk a neví že má dceru. Tento film si vážně dělá z diváka velkou prdel. Jo a zapomněl jsem na kameru, taky na hovno! (08.07.2011)

Nemám rád filmy Dušana Rapoša. Všetky tie jeho "Fontány pre Zuzanu" mi vždy liezli na nervy. I jeho tituly "F.T." a elánistická "Rabaka" boli úplne mimo môj hudobný vkus. No najviac ma rozosmial svojim pokusom natočiť sociálnu drámu o tvrdých drogách. Do hlavných úloh silne závislých feťákov absolutne nevhodne obsadil svoju budúcu manželku Evu Vejmělkovú a toporného Maroša Kramára. Tento titul bol v roku 1997 vraj ocenený ako najlepší snímok na Festivale mladého filmu v poľskom Gdaňsku, no ja mu viac ako jednu hviezdičku veru nedám. ** (29.10.2017)

Bolku kam to zase lezeš?? Strhující film ze života narkomanů???SERIOUSLY? Ano strhující je, ale strhne vás psychicky ke dnu... Takovou filmovou lahůdku jen tak nikde nenajdete pouze pozdě večer před přehoupnutím jedenácté a dvanácté hodiny na televizi jako je barrandov. Bolek si celou dobu hraje na Schuberta s tím jeho dirigováním a vzezřením a Maroš Kramár zase na strašně úžasného umělce a fotografa....Kdybych měla komentovat výkon Evy Vejmělkové tak není ani v rozhraních divadelního angažmá. Chce se mi z toho ječet a něco rozbít... (09.12.2012)

Fontána pro Zuzanu 2 a půl? Ne, spíš Dávka pro Zuzanu. Rapoš se tentokrát rozhodl, že poučí mládež o škodlivosti drog. Naneštěstí autor selhává na podobných problémech, které má série Fontán, chvílemi divák neví, jestli režiséra víc zajímá svět antimateriálních umělců Kramára a Zuzany, nesmyslné filozofické žvanění nebo cíl natočit varovný film o úskalích drogové závislosti. Stopáž je přešvihlá a film se i přes pár svěžích nápadů (snaha smažek přestat fetovat tím, že se spolu připoutají na pár dní ke sloupu) vzápětí sám shazuje spisovnými intelektuálními dialogy zdevastovaného feťáckého páru a naivním chováním hlavní postavy, které kulminuje k závěru. "To ty jsi zabil naši lásku... A co to je za lásku, která vstává a usíná se smrtí?" K tomu přičtěte smrtelně vážný herecký výkon Polívky a tradiční Evu Vejmělkovou (solidně namluvené lyrické dialogy) versus figurky jako ďábelský drogový boss, majitel útulku a Chantal Poullain, která je ve filmu jen protože se dokáže bavit s Bolkem francouzsky. Poslední ránu z milosti zasadí "šokující" komický konec a otázka, kdo sakra byl ten kulhající chlápek na ulici. Právě míra nechtěného komična a absurdní zábavy umožňuje film shlédnout bez epileptického záchvatu. A na závěr ještě jeden citát: "Miluješ smrt víc než mě. Jsi jenom vosková figurína, která se bojí slunce!!!" (12.04.2010)

Tak koukám, že tohle byl oblíbený trest pedagogů za všechny ty připínáčky na židlích. Ano, i já jsem to viděla v rámci povinného školního představení. Rodiče mě děsívali zkazkami o svých povinných představeních, kdy byli týden co týden vyvlékáni na sovětské válečné filmy. Já bych po tomhle vnímala jako nesmírnou výhru, kdyby nás příště vzali na film o tom, kterak Fjodor Vladimírovič hrdinně padl u Stalingradu za stranu a za vlast. (07.07.2007)