Katka

Katka je dokument velice silný, to je bez debaty, jiný ani příběh věčně na dno padající feťačky ani být nemůže - krutý, odporný, děsivý, beznadějný a špinavý - přesně jaký život s tvrdými drogami už holt bývá. Otázkou ovšem je jestli by nemohl být i lepší, protože evidentně značně spoléhá na znalost Katky a jejích životních začátků z původního televizního dokumentu, jehož "děj" film shrnuje vcelku zkratkovitě a povrchně, zatímco zbytek je až zbytečně moc natahovaný. S postupně přibývající stopáží se tak drsná výpovědní síla snímku poněkud vytrácí. Ale i to je jen detail oproti největšímu otazníku který nad filmem a hlavně jeho formou visí - jak moc může pozorovatel nezúčastněně pozorovat a dokumentovat, aniž by byl přímou součástí děje? Je to samozřejmě řečnická otázka, nemůže nijak, ale pak je tedy na místě se ptát proč autorka svůj rádobynezávislý přístup nijak neosvětlila v komentáři či úvodním slovu. Obzvlášť když Katčin život sama logicky a viditelně narušuje - ať už pod vlivem událostí, či prostým pokusem nějak lidsky ke Katce přistoupit a chtít po ní vyjádření k jejímu mizernému životu. Divák tak permanentně cítí přítomnost život narušující kamery, cítí že není vše tak skutečné jak se tváří být... ale nikdo mu nedá žádné logické osvětlení celé situace. Bez znalostí pravidel dokumentu pak i jeho uvěřitelnost a výpovědní hodnota ztrácí na výši. 7/10 (04.01.2011)

Z trojice Marcela-René-Katka určitě nejsilnější a nejdepresivnější kus. Fragmenty ze života feťáků a squatterů, běžně vídané v ulicích velkoměst, tady tvoří jen vstupní bránu do míst, kam se v životě pravděpodobně nepodíváme.. a nechceme podívat. Třeštíková stvořila až do řitě vraženou sondu sebedestrukce, spíše fyzickou, než psychologickou nebo emocionální, ačkoliv dobrou náladu rozhodně mít nebudete. Zachytila tvář drogového démona a stoicky natáčí ženu, která si i krátce před porodem bodá jehly kam může. Bezradnost feťáků, kteří obvykle o konci s drogou dokáží jen mluvit, špína jejich světa a nastávající matka, která má v průběhu těhotenství i po něm ke své dceři jen tak "blízko", jak jí to dovolí fet - to vše tady hraje prim. Hnusný film. 9/10 (10.03.2010)

Je to všechno hrozně jednoduché. Lidský život je tak neuvěřitelně snadné zničit. Snadné je ho ale i zachránit. Vzít ale i dát. Nenávidim Katku a všechny její životní partnery. Za to, jak jsou slabí. Za to, jak jsou ubozí. Za to, jak každou větou dokazují, že slova jsou ten nejlepší nástroj ke lži. Že ten kdo umí mluvit, má mnohem větší moc obalit pravdu lží. Nenávidím je protože pravda, kterou si někdy jsou sebemrskačsky schopni uvědomit, jim slouží jako berlička. Jako falešná úleva, kdy si hrajou na ty, co prozřeli a uvědomili si jí, bohužel ale pozdě. KECY. Jsou tak ztracení, tak sebestřední a do své ubohosti zahledění, že už nechápou význam slov. Plují okolo nich a oni netuší co znamenat mají. Falešná hra na svobodu. Falešná hra na štěstí. Na život. Nenávidim Helenu Třeštíkovou. Jak může sledovat osudy takovýchto lidí, aniž by jim pomohla, plivla do tváře, významně zasahovala do jejich osudů... Nenávidím lidi v kinosále. Jejich povzneseně sebevědomý a opovrhující smích, který okolo sebe háže kaviár bytí a s plnou hubou se hrozně diví, jak někdo jako Katka může na tomto světě žít. Tu jistotu v něm. Pomyslnou nedosažitelnost jejího odporného osudu. ,,Jak Takhle někdo může dopadnout? To by se mně stát teda nemohlo'' Ale mohlo, ani nevíš jak brzo, pane nevěřícně se usmívající. Snímek mě nutí nenávidět úplně všechno a všechny. Včetně Sebe za svůj názor. Ale i Tebe, neboj. Jsme tak omezení, hloupí. Stydím se. (26.02.2010)

Z blata do blata. Odtiaľ do sračky & späť do kaluže, raz do fontány. A zase do bahna. Ozaj "krásny a podnetný" dokument. Časozber zmaru a deštrukcie. A dekonštrukcie. Poznámka: Žiaľ, málokto si trúfne na dokument o inej ceste užívateľov heroínu či pervitínu. O celoživotných feťákoch opiátov a chemických tvrdých drôg, ktorí okrem svojej najväčšej záľuby s prehľadom zvládajú prácu aj rodinu. Pretože také nesedí do spoločensky prijateľného konceptu. (06.02.2021)

Televizní Katka byla strhující tím, jak ukázala proces destrukce mladé dívky prostřednictvím drog. Filmová verze vývoj odbyde během dvaceti minut, a pak už poměrně monotónně sleduje zbídačenou osobu v koncích. Je to mnohem víc voyeuristické pozorování padlé trosky - přirovnal bych to k natáčení mršiny, která se pomalu rozkládá, a ten hnus se taví v těžkou depresi. Způsob, jakým točí Helena Třeštíková se mi nikdy nezdál úplně košer (čím větší trable postavy prožívají, tím víc je film "silný" - není to zvrhlé?), filmová Katka ale obnažuje jeho nástrahy víc než kratší a živější televizní verze. 70% (16.11.2010)