Vyměřený čas

Jazyk filmu aj príbeh je pomerne naivný, a napríklad celé to šermovanie digitálnymi rukami mi prišlo srandovné. Na druhej strane ako zamyslenie nad stavom sveta, kde už dnes chce byť každý mladý čo najdlhšie (štyridsiatnici objavujú čaro telesnej výchovy), naháňa sa čas a plánovacie kalendáre nahrádzajú tie modlitebné, to istú myšlienkovú úroveň má. Zároveň je potrebné upozorniť, že každý pokus zvrhnúť kapitalizmus sa počíta. Aj keď je len taký nedopečený. Poznámka: Pri sledovaní komentárov ostatných som si uvedomil akú silu v sebe skrýva povesť o Jánošíkovi, keď sa používa ako porovnávací príklad pre americké utopické sci-fi. (07.05.2013)

Čím více se divák zaměří na trefné pomrkávání na absurdní fungování dnešní společnosti, tím méně bude mít potřebu řešit nedotažené linky této alternativní doby. Peníze jsou zde nahrazeny časem, a právě toto platidlo dělá z každného dne strhující podívanou, při které si člověk skoro začíná vážit toho, kde žije. Niccol podle mě nechtěl ani tak ohromit světem, který stvořil, ale spíše ukázat demenci dnešní doby ve značně vyhrocenější a hrozivější podobě, do které však ta komedie, kterou většina lidí žije (práce, nákupy a spát), stejně směřuje. Mnoho situací se mu podařilo zobrazit famózně (továrna, kasíno, půjčky) a snobismus byl v kontrastu s lidmi, kteří doslova řešili každou minutu a museli pořád běhat jako zvířata, opravdu nechutný. Ten spěch mi ihned připomněl naše ulice a silnice, po kterých se stále honí spousty bláznů, kteří mají pocit, že si tím nějak pomůžou, i když pak večer u piva stejně brečí, že je všechno na píču. Z toho, milí honiči, plyne, že můžete klidně zvolnit. Za hovno to bude stát tak jako tak. Chtělo by to výraznější jiskření mezi ústřední dvojicí, dotáhnout konec a byla by to naprostá bomba. (16.03.2013)

V neďalekej budúcnosti sú ľudia geneticky upravení tak aby po dovŕšení dvadsiatich piatich rokov prestali stárnuť. Problém je však v tom, že potom človek žije už len rok. Preto sa musí každý snažiť získať ďalší čas pre život. Čas sa stal platidlom. Menou, ktorú si treba zarobiť a zaplatiť ňou svoje prežitie. Bohatí môžu žiť večne, ale väčšina populácie má len svoj obmedzený "Vymedzený čas". Potešil ma tento zaujímavý, originálny sci-fi námet. Spokojný som bol i s jeho filmovým spracovaním. **** (23.07.2017)

Proč je In Time o tolik moc horší než Gattaca? (Když oba filmy napsal a režíroval stejný člověk, věnují se budoucnosti rozdělené na kasty samotným lidstvím, zdání futuristična vytvářejí pomocí retra a obsahují scénu magického plavání v noci.) Tak za prvé, herci. Cillian patří do stejné kategorie jako Ethan Hawke a Jude Law, ale Justin ani Amanda rozhodně ne. Scénář. Nevím, jak je to možné, ale Niccol zaplnil In Time nevěrohodnými dialogy, podivnými skoky v čase (chichi), velmi slabým dějem. Sex. V Gattace neprobíhá v supr káře při západu slunce. Gattaca je tak silná a dobrá v tom, že se nesnaží zachránit lidstvo, ale dělá portrét člověka, který si jde za snem. (28.02.2012)

Niccol značně updatoval faustovský motiv a přihodil jánošikovského hrdinu, jenž kdovíkde získal schopnosti (fyzická zdatnost, hraní pokeru na úrovni Jamese Bonda, suverénní střelba ze zbraní a řízení aut, za jejichž volantem pravděpodobně sedí poprvé v životě), s nimiž nyní kdovíproč bojuje za beztřídní společnost. Jeho motivace je vinou odbytého vykreslení postav a podmínek, v nichž žijí, velice nepřesvědčivá. Prostě tak jedná, protože nám skrze něj režisér/scenárista/producent potřebuje sdělit pár tezí. Podnět k diskuzi to není špatný, ale k témuž postačí přečtení synopse filmu, případně zhlédnutí traileru. Zklamává-li Vyměřený čas jako „film s myšlenkou“, o moc lépe nefunguje ani coby akční thriller. Niccol nedokázal svá sdělení hladce zapracovat do žánrových schémat, pročež postavy, jimž neustále utíká čas, co chvíli vedou umrtvující „sit and deliver“ dialogy. Willův cíl zůstává dlouho nejasný, jeho jednání postrádá logiku, což lze bohužel vztáhnout na celý film (až příliš snadno napadnutelný je již samotné přečerpávání času, nad nímž například spící člověk nemá žádnou kontrolu). Také ostatní postavy dělají rozhodnutí, jež se od nich vzhledem k pravidlům žánru očekávají, nikoli rozhodnutí, jež by v kontextu děje dávala smysl. Nakonec mne na tahle ambiciózní americká žánrovka více než nesevřeným vyprávěním bavila tím, co častěji oceňuji u filmů evropských – kamerou (Roger Deakins), jež odlišnou kombinací světla a barev odděluje jednotlivé třídy a strohou výtvarnou stránkou (Alex McDowell), kdy například „policejní“ auta představují milý návrat k dystopickým sci-fi někdy ze 70. let. Celkově ale... škoda času. Apendix: Ne, že by se mi to nelíbilo, nicméně nechápu, proč je Amanda Seyfried po celý film oděná do šatů na soaré (když běhat, pak, samozřejmě, v lodičkách s vysokými podpatky). 50% (24.10.2011)