Oddělen

Vezměte si prostředí filmů Mezi řádky a Half Nelson, přidejte k tomu atmosféru a kameru totožnou s American History X a psí kukuč Adriena Brodyho, který je tady ještě smutnější než jinde a vyjde vám Detachment. Frustrující a depresivní snímek o pomoci druhým, učení a dalších věcech. "Všechno je na hovno", jak řekl Adrien Brody a to se vám tady snaží víceméně ukázat. Pravděpodobně nejlepší "učitelský" snímek, co jsem za dlouhou dobu viděla a navíc s dramatickým zakončením (ne tak dramatickým jako u AHX,ale..), což jen potvrzuje Kayův rukopis. Podobnost s AHX je skutečně znát, přestože je Detachment stále o několik úrovní níž. Brody hrál skvěle, ale jeho promluvy do kamery mě moc nebraly. A poprosila bych pana režiséra, aby to trochu rozjel a natočil toho víc:) (20.06.2012)

V souvislosti s Detachment je opakovaně zmiňován francouzský film Mezi zdmi, který je rovněž deziluzivní sondou do hlubin současných školních poměrů. Rozdíl je samozřejmě v tom, že Cantetův film brilantně využívá stylu cinema verité, a působí proto dojmem nezprostředkovaného "okna do reality" - jde ale pochopitelně o pečlivý konstrukt, pokoušející se pokrýt všechny problematické aspekty školského systému formou případové studie jedné třídy a posléze jednoho žáka. Detachment je hlavně z formálního hlediska opakem - synkretickým dílem, které vystavuje na odiv svoji umělost a stylizovanost. Setkáváme se tu se zcela jednoznačnými dokumentárními prvky (opakované prostřihy na "interview" s Barthesem/Brodym, zrnité záběry z ruční kamery, jakoby intuitivní přerámování kamery atd.), ale také s postupy uměleckého vyprávění (vysoce stylizované subjektivní flashbacky, střídání formátů, animované vsuvky apod.), což jsou dvě zdánlivě neslučitelné oblasti filmařského spektra. Detachment se dá nejlépe charakterizovat jako frustrovaný výkřik se snahou apelovat na diváka prostřednictvím emocí - ty jsou tu vytvářeny rychlým střídání vyhrocených situací, které by se v tak krátkém časovém období na jednom místě (jedné škole) v reálu nikdy nemohly stát, ale tady jsou nám strkány pod nos v jejich nejvypjatější podobě. Film navíc hojně využívá rychle stříhaných (v jedné scéně chytře matoucích) detailních záběrů, které ještě více zvyšují působivost odehrávající se situace či dialogu. Je to svým způsobem frontální útok na divákovy smysly, který ovšem nachází ospravedlnění v bezvýchodnosti, o níž pojednává. Snímek je odrazem chaosu jedné, nebo snad kolektivní mysli, která neví, jak napravit systém, ale zároveň bohužel ví, že je ten systém naprosto zkurvený a nefunkční. Jde se tady za hranici vzdělávacích institucí a například v linii s Henryho nemocným dědečkem se film obouvá i do zdravotnictví. "Překvapivě" vyjevuje řadu podobností: pro obě prostředí je typická byrokratická odosobněnost spočívající v papírování vznášejícím se nad čerstvě zemřelými, případně v komerčně zaměřených marketingových prezentacích nahlížejících na školství jako na korporaci mající za úkol plnit finanční a jiné plány a vytvářet profit. Hodně dokumentů si dnes hraje s prvky fikce, a stává se tak jakýmsi hybridem, který přiznává svoji manipulativnost nebo stylizovanost - Detachment je postmoderně roztěkanou fikcí s prvky dokumentu a jednoznačně apelativním vyzněním, které nachází jistou ideovou podobnost s agitačními filmy Michaela Moorea. A kinematografie se tak dále propadá do ještě více fragmentarizovaného prostoru, v němž rozdíly mezi uměním a kýčem, popkulturou a avantgardou, dokumentem a fikcí, skoro přestávají existovat. (03.11.2012)

Dlho je už dlho od American History X a k divákovi sa nie a nie dostať ďalší film od Tony Kaye. Detachment pripomenie štruktúrou AHX, naštve dosť vliezavá zoomujúca kamera ale dá sa na to zvyknúť. Nie je až tak pôsobivý no rozhodne zaujímavý je a na druhé ráno som si naň spomenul a to som ani nechcel. (08.06.2012)

Brody by pro mě vždy nudný "poker face", ale sem sednul výborně. Škoda pomalého, až trochu nudného, závěru, protože jinak má film co říct. Pravda, tempo není strhující, ale je to film o přemýšlení. Ukazuje, jak přistupovat k nezvladatelným dětem a že příběh z Pretty Woman je i není iluze, že je v životě běžné zažívat neldouhá euforická období, o kterých je důležité vědět, že skončí. Jsem rád, že jsem měl dnes tu správnou máladu, v nibém rozpoložení bych snímek tohohle typu možná sepsul. # [viděno: monitor, 5.1, EN sub] # příběh **** | hudba *** | humor - | akce - | napětí * | pustil bych si znovu *** (25.12.2013)

Zajímavé a zejména ke konci depresivní drama, které je poutavé nejen svým příběhem, ale i formou, jíž je natočen. Prostřihy na filozofování Adriena Brodyho byly možná mírně rušivé, ale dotvářely celkovou atmosféru snímku. Hudba byla v Detachment příjemná, herecké výkony velmi potěšující a díky působivému závěru zvažuji i 5*. (21.10.2012)