Sedm psychopatů

Okázalá snaha o novodobého Bartona Finka, kdy je disfunkčnost celku stavěna nad vypravěčskou atraktivitu. To, co se Coenům povedlo perfektně skloubit, McDonagh se ctí nezvládá a tápe. V důsledku ale neprůstřelný film, protože i nuda je zde stavěna do pozice chtěného prvku. Po přesně konstruovaných Bruggách a divadelnímu Panu polštáři značné zklamání. (02.12.2012)

Filmů, které začínají číslovkou sedm je mnoho, ale teprve až tento je opravdu švihnutý :) Colin Farrell is back! Když už měl někdo provést resuscitaci této irské ikoně, tak to samozřejmě nemohl být nikdo jiný než Martin McDonagh. Že tohle jméno málokomu něco řekne? V Bruggách byl jedinečný cestopisný snímek, ve kterém si Martin nedělal z ničeho moc hlavu a chytrými dialogy, absurdními situacemi rozhodně šetřil asi tolik jako sociál sedící u automatu s mincemi. Nicméně, od Brugg již uplynul nějaký ten pátek a jen z dávné slávy, přestože i kdyby natočil jen tenhle jeden film byl by pro mě legendou, se žít nedá. A tak se stalo přesně to co nikdo nečekal, Farrell se spojil s ještě větším psychopatem Rockwellem na pomoc jim přišel již od pohledu vyšinutý Walken, který mimochodem vrací lidem psy, které nejdříve Rockwell ukrade. Jestli vám tohle nedává moc smysl? Nevadí. Protože tohle je jen začátek. Vše se točí kolem bývalého člena Vietkongu, který sedí na posteli v jednom bordelu. Ve stejný okamžik někde pobíhají dva vrahové, kteří zabíjejí vrahy lidí. K tomu se nám ještě představí Woody jako milovník psů. V tomhle by měl guláš i absolvent Karlovy Univerzity. Netřeba nic prozrazovat, stačí jen vzít břitvu, obejmout své milé a nechat se unášet skvělým filmovým zážitkem. 80% (28.01.2013)

Martin McDonagh sa po štyroch rokoch vrátil v plnej sile. A že už veru niektorým z nás jeho neobvyklá vetva britského humoru chýbala. Tentoraz sa znovu spolčil s Colinom Farrellom, pána Gleesona zamkli doma a rozhodli sa natočiť ďalší film, v ktorom by sa mohla aspoň po väčšinu času tváriť znudene (a že mu to veru ide). Tentoraz však skôr z prozaickejších dôvodov, ktorých jednotným menovateľom je alko... No a preto na scénu vstupuje naša partia psychopatov, aby sa Marty už tak nenudil a dopísal svoj scenár. A že ich je požehnane: vrah stredných a vyšších štruktúr taliansko-americkej mafie a yakuzy, miestny šéf taliansko-americkej mafie, profesionálny únosca psov, sériový vrah so záľubou v králikoch, mierne strelená Martyho priateľka... či samotný Marty. Scenár filmu je poskladaný možno trochu komplikovane, ale je zaujímavý a ani v najmenšom nie je divný, ako sa vás niekto snaží presvedčiť. A nevadili mi ani snové scény, ktoré nie sú pre buzíkov. Howgh. (31.05.2013)

Když se před časem v kinech objevil snímek V Bruggách, jednalo se o vzácný případ, kdy se filmová kritika shodla s filmovými fanoušky na mimořádných kvalitách díla a zrodil se film, kde v úzké symbióze funguje jak zábavná složka filmu v podobě černohumorné gangsterky s charismatickými postavami z podsvětí, tak i dramatická existenciální rovina, která posouvá tenhle kousek až k oblasti filmového artu. Jméno režiséra se stalo pojmem a jeho ego očividně posílilo, protože Sedm psychopatů je na první pohled ambiciózní kousek, ze kterého sebevědomí a očekávání úspěchu jen čiší. Jenže na rozdíl od Brugg tady funguje pouze první rovina - rovina ujeté kriminálky s bizarní motivací (anti)hrdinů, děsně cool postav a černého humoru založeného na násilí. Sedm psychopatů se veze na vlně, kterou v 90. letech odstartoval fenomenální úspěch Pulp Fiction. Martin McDonagh vlastně natočil film tarantinovější než sám Tarantino. V Bruggách zasadil své postavy do reálného prostředí a obdařil je logickou motivací, tady jde na první pohled o umělý scénáristický konstrukt, kde to skřípe a drhne, kam se podíváš. Samozřejmě pokud všechny postavy představují ukázkové psychopaty, můžete všechny scénáristické kotrmelce a přešlapy omluvit tím, že od bandy psychopatů se přece nic jiného čekat nedá. Ale s touhle berličkou se nespokojím. Hrátky s žánrovými pravidly předvedl na mnohem kultivovanější úrovni už Altman ve svém Hráči, takže nemám důvod s hodnocením jít výš než na 2* - a to se snažím narozdíl od komentáře v hodnocení Sedm psychopatů nesrovnávat s Bruggami. A naopak se snažím tenhle film vnímat výhradně jako komedii, protože v poloze dalších dvou žánrů, tedy krimi a dramatu, osudově selhává. Martin McDonagh si sice ani tentokrát neodpustil pokus o scénu s myšlenkovým přesahem, ale vzhledem k celkovému charakteru dílka působí spíš cizorodě a bez katarze - viz završení životní pouti zabijáka Vietkongu. Celkový dojem: 45 %. Pokud ale máte rádi hlášky, prostřelené hlavy a přehrávající dobře se bavící herecké hvězdy, nebudete zklamáni a můžete jít s hodnocením výrazně výš. (12.02.2013)

Hlavní voříšek filmu je originalita, ta se musí každopadně ocenit. Některé scény byly hodně smíchové a třeba záverečná odvyprávěná přestřelka na hřbitově by sama o sobě byla na pět hvězd. Ovšem podle mýho se tvůrci tak moc soustředili na originalitu až filmu chybí taková ta lapačka koulí co chytne a po celou stopáž nepustí. (11.12.2012)