Reklama

Reklama

České století

(seriál)
  • angličtina Czech Century
Trailer 1
Česko, (2013–2014), 11 h 11 min (Minutáž: 65–83 min)

Hrají:

Daniel Landa, Jiří Vyorálek, Luboš Veselý, Jan Budař, David Novotný, Martin Finger, Miloslav Mejzlík, Martin Stránský, Monika A. Fingerová, Jaromír Dulava (více)
(další profese)

Epizody(9)

Obsahy(1)

České století je otevřenou sérií autorsky zpracovaných televizních dramat, která se vracejí ke klíčovým událostem českých dějin z pohledu jejich hlavních aktérů. Televizní cyklus, vytvořený podle scénáře spisovatele Pavla Kosatíka, nabídne nezvyklý pohled na mezní okamžiky moderních dějin naší země od roku 1918 do roku 1992. V každém z devíti dílů se zaměří na jedno datum a klíčové aktéry, jejichž tehdejší rozhodnutí měla mít osudové důsledky pro celý národ, i pro ně samotné. Každý hráč měl v rukou nějaké karty a rozhodoval se, jaký trumf vynese. Autoři Českého století nehodnotí, jestli šlo o dobrý, nebo špatný tah, spíše je zajímá osobní příběh „národního" aktéra své doby. (Česká televize)

(více)

Videa (7)

Trailer 1

Recenze (452)

Cival 

všechny recenze uživatele

Dějiny jsou vrtkavé a nezadržitelně se kroutí pod rukama. Nelze je vměstnat do mluvících hlav sedídích lidí, kteří deklamují dialogy vždy se zasmušilou vráskou na čele. Nicméně druhá série je o level lepší - díly o letech 1989 a 1992 jsou vynikající, hlavně co se týče kritické reflexe a trefného ideového pozadí. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Velké Bourání 1918 - Úvodní díl naznačuje ihned několik zásadních věcí. Inscenační provedení je skutečně reálnější v interiéru, než mimo něj. Ostatní scény atmosféru doby moc nevyjadřovaly a herci posbíraní ze všech možných míst, v kontrastu se současnou hereckou elitou, prostě nestíhají. Perfektní potenciál k vyobrazení něčeho, co zde 40 let nebylo možné, bylo "odloženo" na 23 let, kdy jsou již prostředky pouze na TV seriál. Nicméně v dnešní, těžko pochopitelné době, kdy se filmové umění stává pouťovou opičkou na gumě, musíme brát tento projekt všemi deseti a přehlížet spoustu věcí. Okrajové dialogy, divně humorné scény, opravdu slabá hudba a prázdně vyznívající scény, zásadních momentů (Masarykovy projevy apod.) Výborně rozjetý dialog Masaryk vs. Llyod George, zazdí jeho umělý návrat do vlasti, a nebýt herce, který ztvárnil Aloise Jiráska, koukal bych na to celé ještě zoufaleji. Nicméně celkové Hubovo pojetí "tatíčka" bylo perfektní a závěrečná píseň přece jen něco vynahradila. " Nauč se synáčku, hospodařit...." Prvorepublikový páni továrníci, uhlobaroni a v první řadě politici, to potom zakladateli Národa ukázali po svém. Na další díl se rozhodně těším. Den po Mnichovu 1938 - Jedna z nejzásadnějších historických událostí je opět poznamenána podivnostmi provázející toto inscenační ztvárnění. Připadá mi to, jako kdyby se tvůrci za každou cenu museli zavděčit současné, jednoduché mentalitě diváků. Mimo Beneše jsem nevěřil nikomu ani slovo....možná, že je to můj problém, ovšem, kdo zná, a dokáže se podívat na Dny Zrady od Vávry střízlivým pohledem, nemůže toto akceptovat. Nechci nic srovnávat, ovšem na tento díl jsem hodně sázel...a ono nic. Soukromá psychologie a bezmocnost "nahého" Beneše, Landovo hospodské, vulgární výrazy a naprosto směšný závěr, mně osobně prostě nestačí, ne..tohle ne. Totálně to zazdil "útok" na generála. Opět nicotná hudba (Liška například ve DNECH svou hudbou udělal skoro 50% atmosféry) Sakra, řekl jsem, že nebudu srovnávat, ale furt to nejde. Proč ? Protože od DNŮ, nikdo nic takového nenatočil. Bohužel se u toho dílu nemohu zbavit slovíčka "odfláknuté". Je v tom zrcadlo dnešní doby, stejně jako u Vávry, ovšem ta kvalita...ta nutná kvalita. Možná jsem moc náročnej, uvidíme dál. Kulka pro Heydricha 1941 - Konečně stabilní, kvalitní herci a dialogy, konečně pořádný exteriér, konečně vícejazyčnost...proč až teď ?. Tento díl nepochybně zvedá kvalitu i úroveň celého projektu. Anglická nadřazenost a vyčkávání, ale i ochota Beneše jednat s Ruskem, a také jeho nekompromisní uspořádání hranic po osvobození. Zatím rozhodně nejlepší díl. ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

Útržky z českých dějin očima Roberta Sedláčka zcela jistě nebudou objektivním dějepisným lexikonem, nicméně divácká i populárně naučná složka funguje alespoň v rámci svých základních pravidel a tak lze s přivřenýma očima tenhle cyklus vzít na milost. Některé figury v hereckém ztvárnění dosahují neobvyklých kadencí (Daniel Landa-Emanuel Moravec, Marek Daniel-Václav Havel). ()

MrCreosote 

všechny recenze uživatele

Prvních pět dílů má jednoznačně vzrůstající tendenci. Masarykovská epizoda se s odstupem jeví jako sled nepříliš navazujících scén, z nichž vyčnívá rozhovor T.G.M s britským ministerským předsedou. Teprve tam se ukáže největší přednost Českého století: demýtizace historických postav provedená civilním a k diskuzím vybízejícím způsobem. Jednotlivé charaktery dostávají hloubku, dělení na "hodné" a "zlé" zde absentuje, historické osobnosti nám známé už jenom z fotek jsou "odmramorizovány". A to, že se z Klementa Gottwalda stala plnohodnotná tragická postava považuji skoro za zázrak. Sedláček má navíc vynikající čuch na herce, kteří s přehledem ustojí i příliš doslovné repliky (Huba, Trojan, Finger a především Vyorálek utkví v paměti na dlouho). Poslední epizoda o zabíjení soudruha Slánského se směle může řadit do žánru paranoidního politického thrilleru, v níž se tvůrcům podařilo zbavit neduhů předešlých dílů. Pokud bude zbylý kvartet epizod podobně kvalitní, máme zaděláno na nejvýznamnější televizní projekt v porevoluční historii. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Velké vymazání etiky, osobní integrity a velkých ženských postav po boku velkých mužů z našich dějin šovinistickými pantáty Kosatíkem a Sedláčkem, kteří nic takového neznají a ani na to nevěří. ***** Vytržené výjevy z mezníků našich dějin rozhodně nejsou dobrým studijním pramenem, představují daleko spíše vyhraněné, z taktické pozice vedené boční a ostře polemické pohledy (často až výpady) na eklekticky vybrané a zjednodušené situace - rafinovaně opracované eseje historika samozvance, programově a ješitně oponující kánonu, tradici, postulováním jiné, výrazně dehonestující perspektivy, která těží z oblíbeného přístupu prostředních lidí a institucí k velkým osobnostem a hrdinům a vyznačuje se podezíravostí, zchytralým obrazoborectvím a snahami po demytizaci. Hlavní nebezpečí přitom tkví v tom, že projekt se jako série polemických esejí netváří a není tak veřejností chápán, nota bene jako oblíbený televizní pořad s velkou sledovaností vůbec nevytváří otevřený prostor pro seriózní diskusi, ale spíše zavání novodobým diktátem, jak jednoduše a snadno (a špatně) číst naše dějiny. Mohl ještě tak posloužit jako materiál k polemice, je-li však vysílán veřejnoprávními médii, aniž by po každém dílu neoddělitelně následovala například diskuse s kulturotvornými osobnostmi, které připomenou, že na věc existuje i odlišný pohled, či v posledních dílech i s pamětníky, a většinově je tedy brán jako pravdivější, přesnější a odvážnější restaurování veřejně sdílených představ o naší minulosti, za nově populární "pravdivější" korelát, pak se mi nevýslovně příčí a prohlašuji ho za demagogický a nebezpečný. Nejvíc ze všeho v něm totiž mému uchu zaznívá ješitnost a velikášství obou tvůrců a zvláště Kosatíka, který se postupem času zamiloval do svého postřehu a vlivu a stále intenzivněji se sebou opájí, jak jeho hlasu přibývá na síle, ambiciózního, zchytralého muže, který se po nenápadných stupíncích odchýlil od poctivé a svědomité práce k sebekultu populárního vykladače dějin a předkládá nebezpečně posunuté, vynechávkové a jen zdánlivě nápravné, přitom mnohdy především křiklavě deklasující interpretace velkých postav českého národa a komplikovaných osudů našeho státu, kteréžto útoky vede z na první pohled pozoru hodných pozic, ale v důsledku lacinými nástroji a s nejapnými výsledky. Dnes zase přišlo do módy tleskat hyenám, které sesazují "celebrity" na roveň obyčejným lidem. Vladimír Neff kdysi napsal román, v jehož názvu se připomíná, že podle dvorní etikety královny nemají nohy - aby takové přízemní myšlenky nemohly narušit jejich nadzemskou auru a deklasovat je na roveň prostým smrtelníkům. Pavel Kosatík "e v deklasování hrdinů vyžívá a svůj záběr historických vědomostí využívá eklekticky, neuctivě a manipulačně. Vůbec mu nechci upírat historický přehled a kvalitu přípravy - bez toho by v tom předivu souvislostí těžko svedl nalézat dostatečně konzistentní a na první pohled podložené vlastní výklady a vychytrale objevovat a vlastními návodnými představami vyplňovat mezery a bílá místa v dokumentaci. A kdyby bylo České století poctivě prezentováno jako seriál záměrně jednostranně vyhrocených esejů, zjednodušujících polemických příspěvků a provokujících domněnek, které chtějí nebo alespoň skutečně mohou podnítit celkově obezřelejší přístup k výkladům dějin a také sugestivně předvést, jak snadno lze chytře naprasknout a rozrušit, případně úplně předělat jakýkoli vybraný obraz z nich, pak bych tleskala ve stoje - zvlášť byl-li by po nich prostor pro diskusi a vyjádření dalších odborníků, pamětníků a osobností - jako se o to alespoň zpětně z vlastní iniciativy systematicky pokouší DVTV nebo časopis Respekt (odkazy připojuji níže). Ale Kosatík se nesnaží ukázat, jak vznikají manipulace s výkladem komplexních struktur, autorsky dotvářené, poplatné, ikonoklastické propagandy, ani jak náchylné jsou v čase jejich plody k tomu, aby zašly na to, s čím samy zachází. Kosatík se naopak sám čím dál extrémněji projevuje jako sebeopájivý historik-autoritář, alergický na každý projev respektu vůči skutečným osobnostem, a také překvapivě i silný šovinista a misogyn, o to nebezpečnější a dogmatičtější, čím víc sám sobě věří vlastní pronikavost, nápravnou ozdravnost a všeponímavost. Role "režiséra" pana Sedláčka je pak podle mě odlišná a nešťastnější - vnitřně nejistý, zmatený člověk, který si rád nechá všechno zjednodušeně převykládat a vydechne si, že už je tomu rozumět - a pak to rád natočí v řemeslné kvalitě televizního pořadu. Kosatíkovi tak nevědomky výborně posloužil. ***** Sice se ve mně vaří krev po shlédnutí předposledního dílu o Václavu Havlovi, z něhož pomocí nechutně a neadekvátně ztloustého Marka Daniela, který si výtečně osvojil jeho hm-kání, potahávání za ucho i z cigarety a ráčkování, udělali zparodovaný stín, výsměšnou karikaturu, zmateného, naivního, vnitřně přestrašeného trotla, který jenom zaraženě a vykuleně koktá, neumí se vyjadřovat, chodí všude jenom ve vytahaných svetrech, kouká po holkách, nechápe, která bije, ale s prvním douškem začíná žíznit po moci, obelhávat se a zaprodávat, z toho Havla, jehož genialitě, suverenitě, osobní odvaze, schopnosti zaujmout, pochopit a podnítit nejrozličnější inteligentní osobnosti v každém kolektivu i po světě a důsledně svědomitému sebezpytu, s nímž ručil za každé svoje slovo vlastní hlavou a životem, Kosatík už dlouho nesahá ani po kosatníky, ale přesto si uvědomuji, že to není největší zlo tohoto seriálu, byť škoda, kterou takhle zrovna v tyhle dny páchá, je aktuálně nejcitelnější a nejvíc na očích. Stejně nebezpečně jako těm, kdo Václava Havla osobně neznali, nezažili a nepocítili sílu a ryzost jeho osobnosti, a budou první představu o něm čerpat z podobných pseudoděl, zavírá takováto závažně dehonestující, zcestná fraška, která se tváří jako spravedlivý výklad, cestu ke zdroji obrovské inspirace, k jeho knihám, postojům, smýšlení, k jeho dramatickému, poučnému a energizujícímu životnímu příběhu - ale právě tak se nám všem přivírají dveře k inspirativnímu čerpání ze zdrojů starších, neboť Masaryka, Moravce nebo Beneše už osobně nepamatuje téměř nikdo z nás a tyhle tzv. populárně-naučné výklady, zvlášť jsou-li tak pěkně připravené a naservírované pod nos lidu, kvapem nabývají na hlase a na účinnosti. ***** Tolik stručně k povaze předkládaných Kosatíkových podvratných názorů na obrazy z našich dějin 20. století. Jiná, ale nezbytně související věc je dramaturgické a režijní uchopení těchto vyextrahovaných námětů a jejich jedovatých výkladů (nikoli ve smyslu zlého sarkasmu, ale skutečně ve smyslu akutní otravy veřejného vnímání) - a tady je to s husí kůží téměř za plný počet. Výtečně zrežírované, obsazené, na naše poměry neuvěřitelně dobře zahrané, velice přesvědčivé. Řada rafinovaných principů - herecké obsazení, fyziognomické interpretace a posuny, hra s výškou postav například, tlustý a neohrabaný Havel, který neumí mluvit a pořád se tahá za ucho, atd., nebo okolnost, jak Kosatík absolutně pomíjí úlohu žen-manželek, všechny jsou podle jednoho mustru, trpné, tiše hledící, podávající šálky čaje a večeře, s očima jako laně, ustarané, pokorné, tiché, a když na to přijde, tak ryze nevědomé a nic nechápající... Ovšem chválit autory, jak promyšleně pracují na převádění Kosatíkových vizí do obrazu by bylo trochu jako chválit Hitlera za jeho bravurní a funkční rétoriku. ***** Nemyslím nicméně, že by Kosatík byl strategický manipulátor, který těmito podkopávajícími obrazy něco sleduje, spíš podléhá krizi svého věku, ztrácí soudnost a úměrně s rostoucí vnitřní panikou sobě i všem okolo potřebuje možná i podvědomě dokazovat, že všemu rozumí a dobře ví, že velikáni nikdy doopravdy velicí nebyli, že se to jenom falešně nafukuje, a tomuto smíření s vlastní prostředností, pro niž nikdy naplno nedostál svému potenciálu a svému svědomí, neváhá obětovat ty nejzávažnější momenty z naší historie ani ty nejsložitější, nejdůležitější a nejryzejší osobnosti výkladu, kterým si u plebsu i akademicky vázané prostřední a systému poplatné inteligence zajistí popularitu, králům a královnám srazí korunku a sebe pozvedne na jejich poníženou úroveň. Výsledkem je ale velká loupež etiky a příkladů osobní integrity v našich dějinách páně Kosatíkem, který ji nezná a na ni nevěří. O to nebezpečnější jed nám svým seriálem injikuje, že se zdánlivě tak dobře zažívá, vychází-li poplatně vstříc slabošským chutím veřejnosti a je-li tak dobře zrežírovaný a zahraný - o to snáze a lépe ale všude proniká a o to hůře ho také budeme schopni ze sebe dostávat. ***** Poslední poznámku dopisuji zpětně, chválím snahu Respektu nenechat pokřivenost Českého století bez odezvy a jistého pokusu o korekci, zejména články Spurného, Šimečky (http://respekt.ihned.cz/c1-63221820-jiny-vaclav-havel?utm_content=bufferae01d&utm_medium=social&utm_source=facebook.com&utm_campaign=buffer) a Švehly. Přiléhavá je také glosa Jiřího Peheho: http://www.novinky.cz/komentare/355682-glosa-ceske-stoleti-trapnych-politiku-jiri-pehe.html či poznámky Havlovy poslední tajemnice Sabiny Tančevové v rozvohoru pro DVTV: http://video.aktualne.cz/dvtv/havluv-hlas-tady-chybi-rika-jeho-byvala-spolupracovnice/r~a1a4828886ba11e486b9002590604f2e/ (cca od sedmé minuty třicáté vteřiny dál). () (méně) (více)

Galerie (404)

Zajímavosti (42)

  • Ve scéně, kdy generálové kouří na hradní toaletě, si lze povšimnout novodobých klik. V té době byly kliky také chromované, nicméně zde je, dle tvaru a lesku, jasně patrné, že se nejedná o dobovost. (Reyak)
  • Tvůrci původně počítali s tím, že poslední díl se bude odehrávat v roce 1989, nakonec ale seriál obsáhl celou historii Československa od roku 1918 až do jeho rozpadu roku 1992. (Reyak)
  • Ve druhém díle po Mnichovské dohodě je v kanceláři Edvarda Beneše vyvěšená mapa Československa na které jsou vybarvena místa, která připadla Německu. Na konci filmu stojí Emanuel Moravec u zrcadla a za sebou má mapu, na které už vybarvená místa nejsou. (Jimmy15)

Reklama

Reklama